Článek
Abrahámoviny jsou prý skvělý věk a mělo by se to asi oslavit, ale já měl před hnusným rozvodem a slavit se mi tedy vůbec nechtělo. V jednom okamžiku jsem přišel o domov, o děti, o psa a o 20 let života… o financích raději ani nemluvím - skončil jsem odrbanej jak kukuřice na popcorn… :-) Když jsem se z toho všeho trochu otřepal, tak jsem pořád ještě doufal v nějaké lepší zítřky - po boku té pověstné „spřízněné duše“. Jak praví klasik: „Prostě pořád pitomej jak Vánoce!!“ :-) A taky kamarádi mi domlouvali: „Nezůstávej sám… nebo z toho zblbneš!“
No jo… ale kde jen vzít tu „druhou polovinu“ mého JÁ? V práci ryze mužský kolektiv a jít do baru? To bych při mém štěstí nejspíš skončil omámený rohypnolem a odloženej někde na periferii. Naštěstí máme ty moderní virtuální možnosti - seznamka to jistí! Vytvořil jsem si profil, sice bez fotky, ale i tak muselo být jasné, že jsem kluk jak cumel, zodpovědný, charakterově stabilní a připravený dát zase své srdce na oltář nehynoucí lásky (jen obrazně řečeno s tím oltářem - samozřejmě!!) V tanečních mě učili, že muž má VŽDY oslovit dámu jako první… takže jsem si vyfiltroval „holky“ z okolí a pustil se do toho. Žádné univerzální oslovení ve stylu: „Ahoj - jak se máš?“ a pak Ctrl+C od Šumavy k Tatrám, ale co vzkaz, to originál podle individuální osobnosti té „lepší poloviny lidstva“. Nooo… asi tak 3/4 oslovených se nijak nenamáhalo odpovědět - ani z nějaké slušnosti, zkrátka žádná reakce. A ten zbytek jsem postupně selektoval, protože jsou tři věci, ze kterých neslevím - to je 1) nějaká ta dávka přirozené inteligence, 2) žádné závislosti (myšleno drogy, alkohol, nikotin), 3) aby ženská vypadala aspoň trochu jako ženská. Chci tak moc ? Takže když mi dotyčná odpoví: „Já nejsem žádná jytrnice a pracuju pro cyzý fyrmu“ - no tak to teda potom pardon…:-(
Nakonec mi jedna v té síti zůstala… jedna jediná - věk 42 let. Ze seznamky jsme přešli na e-mailovou komunikaci - já chtěl hlavně vyměnit fotky a nějaké podrobnosti. Ale s žádostí o fotku jsem narazil - to prý není slušné, nicméně podle popisu to vypadalo na Miss World - jen tedy uvedla, že má „pár kilo“ navíc… Na základce mě učili, že pár = 2… ale i nějakých deset bych dokázal tolerovat, když budou dobře rozložené.:-) Další údaj byl, že je majitelka kosmetického salonu, 2× rozvedená, kdy první manžel byl o 8 let mladší… a druhý dokonce o 12 roků ! Tohle rozptýlilo moje obavy, protože podle mojí mužské logiky to prostě musí být „kus“, když měla partnery s tak výrazným věkovým rozdílem a inicioval jsem tzv. rande naslepo. Den D sobota a hodina H 10:00 na náměstí… Máme v Plzni takovou zvláštnost, na výklenku kostela je mříž, kde jsou andělíčci a na toho jednoho se sahá, protože prý plní přání, takže se mu říká „Osahánek“ a přímo u něj, že se sejdeme. Byl jsem tam s malým předstihem…a taky si sáhnul na andělíčka - aby to bylo všechno 100%.
Byl únor, sychravo, lezavo a zima. Chodil jsem tam jako tygr v kleci… 15 kroků tam a 15 kroků zpět. Rozhlížím se… nikde ani noha, jen ze směru jihozápad se blížilo něco - co na vzdálenost 50 metrů vypadlo jako Godzilla. Při další obrátce jsem viděl, že to má kozačky - takže samice, ale moje vysněná Miss World nikde a to už bylo 10:15. Dělám další otočku… když najednou rána do ramene…otočím se… a Godzilla cení zuby přímo na mě !! „Ahoooj - promiň to zpoždění!“ Můj mozek v půl vteřině vyhodnotil situaci … obézní příšera - narvaná v kabátu cca o tři čísla menší a těch „pár kilo navíc“ bylo odhadem tak 50, takže ten její kabát na boku regulérně praskal ve švu - no čistá hrůza. V hlavě mi kvílela poplachová siréna: „UTEČ, UTEČ, UTEČ!!!“ Ale jsem založením slušňák, přece nebudu jak malej kluk a pak ta moje společenská výchova z tanečních - že chlap má být gentleman za každých okolností. Takže jsem v duchu rezignoval s tím, že těch pár minut přežiju a zamířili jsme do blízké kavárny. Bylo liduprázdno… vybral jsem stolek v rohu a chtěl jí pomoci z kabátu. Jenže…byla tak děsně tlustá a v těch rukávech tak neuvěřitelně nazděná, že zkrátka nešel sundat - hrozilo to roztržením. Tak jsem to po prvním pokusu regulérně vzdal a „Miss World“ si ho jen rozepla - jiná možnost zkrátka nebyla. Objednal jsem kávu a udržoval společenskou konverzaci o počasí… Godzilla se všemu smála až se třáslo okno, evidentně jsem se jí líbil a já byl na mrtvici. Obsluha se v koutě šklebila do hrsti - takové divadlo v sobotu dopoledne, to tam asi jen tak nevidí… :-) Já měl už svoje kafe vypité a ona měla ještě celý hrnek !! Ze zoufalství jsem si dal ještě colu, to moje utrpení trvalo 45 minut, než jsem mohl zaplatit. U východu jsem se rozloučil prostým: „Ahoj!“ a tím to pro mě skončilo, zamířil jsem směr severovýchod - tedy opačným, než má Godzilla hnízdo. Celou cestu k autu jsem sám sobě nadával - co jsem to za vola a jestli mám tohle zapotřebí. No a pointa vážení… za tři dny mi přišel mail, kde mi sdělila, že jsem pěknej dobytek - protože jsem jí od té soboty už nekontaktoval. Byla to dost úderná celostránková snůška vulgarit na mou osobu a ačkoliv jsem prošel v životě lecčíms, tak některé ty výrazy jsem ani neznal ! :-) Odpověděl jsem - že tohle snad nebylo nutné…ale vrátilo se mi to jako nedoručitelné. Inu… ohleduplnost se nevyplácí - pro dobrotu na žebrotu, přesně podle starého přísloví: „Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění !!“
