Článek
Nevíra ve vítězství našeho týmu pramenila zejména ze zkušeností z posledních ročníků, kdy jsme většinou žádný výjimečný hokej nepředváděli. Po mnoha úspěších na začátku milénia jsme se totiž začali při hokejových mistrovstvích propadat a po dlouhá léta jsme měli velmi slabý tým.
Ani při začátku letošního mistrovství to ale nevypadalo naopak. Se Švýcarskem jsme dokonce prohráli v základní skupině, a tak se mi nechtělo věřit, že bychom to dotáhli až takhle daleko. Byl jsem radostí bez sebe, když jsme vůbec postoupili do semifinále, byl jsem si ale jistý, že proti Švédům nemáme šanci. A jak jsem se mýlil.
Švédy jsme naprosto rozmetali. Jejich prohra byla tak drtivá, že jsem českému týmu začal víc věřit, přesto však jsem v jejich vítězství nad Švýcarskem ani nedoufal. Statistiky totiž hovořily jasně. V posledních letech naše společná setkání v drtivé většině skončila porážkou našeho týmu. Tak proč by to tentokrát mělo být jinak?
Když v neděli večer začal finálový zápas mezi námi a Švýcarskem, byl jsem neskutečně překvapen tempem, jaké oba týmy rozjely hned od prvních vteřin zápasu. Hra byla neskutečně svižná a prakticky každou chvíli některý z týmu útočil na branku. Z větší části jsme to ale byli my. A právě tady jsem pochopil, že nějaké statistiky nám toho asi moc neřeknou a že zkrátka záleží na momentálním rozpoložení týmu a touze vyhrát. A tu Češi měli velkou.
Jenže gól stále nepřicházel. My více útočili, Švýcaři zase skvěle bránili. Hra to byla velmi agresivní, rozhodčí ale zůstávali při zemi a pískali jen opravdové fauly. Oběma týmům šlo o titul natolik, že při jedné srážce u mantinelu to dokonce nevydrželo ani plexisklo chránící hlediště od kluziště. Po jeho výměně už to ale muselo přijít.
Za celý zápas padl pouze jeden gól. Ale byl to náš gól. Ještě před polovinou třetí třetiny naše šance na vítězství nesmírně vzrostla. Šlo už jen o to uchránit naši bránu a nenechat si vstřelit vyrovnávací gól. Jenže to by nebyli Češi. Nešlo jim jen o defenzívu, snažili se stále aktivně na Švýcarsko útočit.
Český tým ve finále Mistrovství světa v hokeji 2024 předvedl úchvatný výkon. Možná tomu trochu pomohl fakt, že se mistrovství hrálo v naší domovině. Když ale signál oznámil konec třetí třetiny, O2 arena doslova ohluchla pod sílou řevu českých fanoušku. Vyhráli jsme. A zaslouženě. Jsme mistři.
Omlouvám se, že jsem českému týmu nevěřil. Chybovat může každý. Přestože jsem ve vítězství českého týmu snad ani nedoufal, po celé utkání jsem držel palce, aby to nakonec vyšlo. A ono to po čtrnácti letech skutečně vyšlo.
Zpracováno na základě:
a na základě vlastního názoru na výkon národního hokejového týmu na Mistrovství světa v hokeji 2024
