Článek
Výbuch jaderné elektrárny v Černobylu je dodnes jednou z největších jaderných havárií historie. A přestože k němu došlo v roce 1986, někteří naši pamětníci ho mají stále v živé paměti. Zejména pak to, jak se k celé situaci stavěl Sovětský svaz, který naše obyvatele nevaroval před radioaktivním mrakem směřujícím nad Evropu.
I Československo má ale jeden křížek na hrbu. Jde o jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice, která dnes sice leží na území Slovenska, v té době ale byla součástí našeho federativního státu. První reaktor se tam začal stavět již v roce 1958 a do provozu byl uveden na počátku 70. let. Jeho spuštění neprovázely žádné komplikace a zdálo se, že vše je na dobré cestě.
Problémem bylo, že reaktor byl uzpůsoben k tomu, aby mu jako palivo sloužil přírodní uran, což bylo finančně velmi výhodné. Nemusel se totiž používat obohacený uran a docházelo k výrazné úspoře paliva. Dnes už ale víme, že takové reaktory jsou méně stabilní a častěji u nich dochází k nehodám. Obzvláště v případě, že palivo se v tomto československém reaktoru měnilo během provozu.
Na začátku roku 1976 se při výměně tohoto paliva nesprávně uzavřela těsnící zátka. A mohl za to lidský faktor. Při velkém tlaku pak zátka vyletěla do prostoru a plyn začal unikat ven. A protože je tento plyn těžší než vzduch, držel se u země. To odnesli dva pracovníci továrny, kteří se udusili. Naštěstí se poté podařilo únik plynu zastavit a k velké havárii tak nedošlo. Ani nedošlo k úniku radiace z reaktoru.
O více než rok později, v únoru 1977, pak došlo k té největší jaderné havárii v historii našeho státu. Do palivového článku se pracovníkům tehdy vysypal silikagel. A přestože si mysleli, že všechny kuličky tohoto gelu odstranili, několik jich tam zůstalo. Článek byl tedy ucpaný, chladící plyn nemohl volně proudit a po zasunutí do reaktoru se článek postupně začal tavit.
Když to zaměstnanci elektrárny zjistili, vypustili vodu z reaktorů. Jenže tím pádem nedocházelo k dostatečnému chlazení a začaly se tavit i další palivové články. V té době se také začala celým blokem elektrárny šířit silná radiace. A bylo při ní bezprostředně ohroženo okolí. Radiace mohla ozářit obyvatelstvo v okolí elektrárny, její síla ale nebyla taková, aby tyto lidi ohrozila na životech. Mezinárodní stupnice INES vyhodnotila událost stupněm číslo čtyři. Už tedy nešlo pouze o nehodu, ale o havárii celého jaderného reaktoru.
Reaktor byl odstaven z provozu a byla nařízena jeho likvidace. Lidé, kteří to ale měli na starosti, neměli při jeho likvidaci všechny potřebné dokumenty, a tak byla jejich demontáž značně neprofesionální, při čemž došlo k řadě dalších malých nehod. Ještě v roce 1990 bylo potvrzeno, že radioaktivita v okolí elektrárny dvacetkrát převyšuje stanovené standardy.
Zpracováno na základě:
