Článek
Pojďme si nejprve říci, co je vlastně onen parazit, kterému se říká améba požírající mozek. Jedná se o jednobuněčný organismus s oficiálním názvem slzovička zhoubná. Vyskytuje se zejména v teplých stojatých vodách a dokáže vydržet v teplotách až do 45 stupňů. Nejčastěji je tak její výskyt mapován během léta ve vodních nádržích nebo v termálních pramenech. Améba se živí bakteriemi, ale může se dostat i do mozku vodních živočichů, kde konzumuje mozkové buňky.
Pokud je voda touto amébou kontaminována, může se organismus dostat i do lidského těla. Tím, že se do našeho organismu dostávají nosní dutinou, jsou nejohroženější skupinou ti, kteří se potápí, nebo skáčou do vody. Stejně jako u vodních živočichů, tak i u člověka se pak améby dostávají do mozku, který začnou doslova požírat. Jedná se o nevratné poškození, které ve většině případů vede k úmrtí. Uvádí se, že smrtnost je kolem 98 %. Přitom se nejedná o žádný dlouhý proces. Nakažený umírá během několika málo dnů, nejčastěji do 5. dne od nakažení. A i když je to onemocnění velmi vzácné a na světě se vyskytuje jen pár případů ročně, je možné, že chlapec ve slovenském Štúrovu se touto amébou nakazil.
V tehdejším Československu ale kdysi řádila epidemie améby, která byla tou nejhorší ve zmapované historii. Objevila se mezi roky 1963 a 1965 v Ústí nad Labem. Ohniskem epidemie se staly Vrbenského, později Schichtovy lázně. Ty už dnes neexistují, neboť právě tento okamžik byl začátkem jejich konce. Všechno začalo 9. srpna 1962.
Tehdy se objevily zdravotní komplikace u mladého dvanáctiletého chlapce, který se koupal ve Vrbenského lázních. Problémy přišly zcela nečekaně a chlapec zemřel ještě v ten den v nemocnici. Jenže v té době lékaře ani nenapadlo, že by příčinou jeho smrti mohla být právě améba zvaná mozkožrout. Za příčinu jeho smrti označili zánět mozkových blan a mozku. Chlapec ale žádnými problémy dříve netrpěl a nečekaná smrt vzbudila zájem odborníků, kteří se o případ začali zajímat. V těle chlapce pak byly objeveny bakterie, které právě tento zánět mozku mohly způsobit. Vrbenského lázně a možný výskyt améby tak zůstávaly stranou.
Trvalo pouhé dva týdny než améba udeřila znovu. Tentokrát se obětí stala patnáctiletá dívka, která v Ústí nad Labem žila. A pár týdnů na to zemřel další chlapec. Bylo mu teprve šestnáct let a žil ve Středočeském kraji. Nikdo si tehdy jejich smrt nespojil se smrtí první oběti z 9. srpna. Améba tak měla šanci opět zaútočit. Jenže tentokrát ve větším měřítku.
„Améba požírající mozek“ pod mikroskopem
Červen a červenec 1963 jsou považovány za měsíce, kdy začala epidemie améby. Během pár dnů po sobě zemřelo šest osob, z nichž většina byli děti a mladiství. Zároveň se stala obětí i instruktorka plavání, které bylo dvacet pět. A tady už do sebe věci začaly zapadat. Začalo se zkoumat, co měli všichni zemřelí společného, a jediným pojítkem se ukázala návštěva bazénu ve Vrbenského lázních.
Lázně byly okamžitě uzavřeny a začalo se s vyšetřováním. Hygiena na místě provedla spoustu testů a zkoumání, ale stále se jí nedařilo na nic přijít. Protože nebylo možné lázně držet zavřené příliš dlouho, po několika měsících byly znovu otevřeny. Veřejnost je začala opět navštěvovat, neboť se hygienické kontrole za celou dobu nepodařilo prokázat přítomnost ničeho závadného. Améba pak znovu zaútočila na přelomu října a listopadu 1964.
Trvalo to pouhý týden a v oblasti zemřelo dalších pět osob. Opět je pojilo jen jediné. Všichni zemřelí navštívili krátce před svou smrtí Vrbenského lázně. To už nemohla být náhoda. Lázně se tedy rozhodly, že místo čištěné vody z Labe budou využívat vodu z vodovodu. Zároveň začaly přísně kontrolovat kvalitu vody, stav mikroorganismů v ní a zavedly i další hygienická opatření. Říjen 1965 ale ukázal marnost jejich snažení. Během tohoto měsíce zemřeli hned dva lidé na podobné obtíže. A tehdy byly lázně opět uzavřeny.
K určení možné příčiny úmrtí došlo až v roce 1967 a bazén byl následně dlouhodobě monitorován. Že byla příčinou améba, bylo odhaleno až po šestnácti letech. Po rozsáhlé rekonstrukci už ale k žádné nákaze v lázních nikdy nedošlo. Oficiálně za vznik nejhorší epidemie améby v historii lidstva může zmenšování bazénu. Bazén byl totiž o něco větší než 25 metrů, a tak byl v 50. letech 20. století kvůli sportovním potřebám zmenšen. Tím však vznikla dutina, do které prosakovala nedostatečně upravená voda z Labe. Tam se améby množily. Navíc do dutiny neprosakoval ani chlor a nebyla čistěna, takže tam améby měly ideální prostředí.
Když pak kvůli pořádání plaveckých závodů musela být zvednuta hladina vody v bazénu, dutina byla kompletně zatopena a smíchala se s vodou v bazénu. Améby se pak začaly vyskytovat i přímo v prostoru pro plavce. Než je stihl chlor a pravidelné čistění zahubit, dokázaly napáchat velké škody. Epidemii améby v Ústí nad Labem podlehlo celkem šestnáct lidí.
Zpracováno na základě:
