Článek
Psal se rok 1993 a žurnalista Kevin Carter se vydal na cestu do Súdánu. Jen těžko si ale dokázal představit, co ho tam čeká a že pořídí fotografii, která se stane sice slavnou, ale dostane punc té nejkontroverznější v dějinách žurnalistiky. A také, že to bude počátek jeho konce.
Tehdy se mu podařilo zachytit malou holčičku, která se snažila dostat do centra OSN, kde by dostala jídlo. Byla extrémně zesláblá, a tak se cestou zastavila, aby si odpočinula. V tu chvíli se k ní začal přibližovat sup, který čekal, až dívka zemře. Carter chtivý fascinující fotografie čekal několik desítek minut, až k ní bude sup co nejblíže. Pak mohl vyfotit pro něj dokonalý snímek.
Po vyfocení fotografie Carter sice supa odehnal, fotografii pak ale prodal deníku The New York Times. A prakticky okamžitě se začaly množit dotazy ohledně etiky při pořizování takové fotografie. Hlavně se zvedl zájem o osud dívky a o to, zda celou situaci přežila. Nikdo jim ale nebyl schopen odpovědět.
Kevin Carter (na fotografii vpravo)
To vedlo až k tomu, že se na Cartera snesla vlna kritiky za to, že dívku zneužil k pořízení fotografie, kterou zpeněžil, místo toho, aby dívce pomohl. Byl obviňován z predátorství a ze zneužívání lidského utrpení. Carter totiž dívce ani po odehnání supa nepomohl a nechal ji pokračovat samotnou k centru OSN. Odůvodnil to tehdy slovy, že žurnalistům bylo vštěpováno, aby se hladovějících nedotýkali, neboť by tím riskovali šíření nemocí. A tak se Carter tímto doporučením řídil. Zároveň ale Carter později vyjádřil lítost nad svým chováním.
Rok 1994 se pro Cartera nesl ve znamení velkého úspěchu, ale také smutného konce. Za fotografii pořízenou v Súdánu dostal i přes její kontroverzi Pullitzerovu cenu. V té době už ale trpěl dlouhodobými depresemi. Ty mu způsobily jednak výjevy, které v Súdánu viděl, jednak neustále odsuzování veřejností.
27. července 1994 projížděl Carter kolem místa, kde si jako dítě hrával. Rozhodl se ale, že tu svůj život i ukončí. Na výfuk svého vozidla přilepil hadici, kterou si natáhl do vozidla. Oxid uhelnatý, který se z výfuku dostával do vozidla, ho otrávil. Bylo mu teprve 33 let. Zanechal po sobě ale i dopis na rozloučenou, ve kterém pohnutky ke svému činu dostatečně vysvětlil. Důvodem jeho sebevraždy nebyly ale jen vzpomínky na Súdán, jak v dopise uvedl. Stěžoval si i na dluhy a životní prohry a bolesti.
Fotografie umírající dívky nebyla jedinou fotografií, kterou Carter v hladovějící zemi pořídil. Zachytil na svůj fotoaparát i veřejnou popravu, přestřelky a mnoho mrtvých domorodců. S utrpením, kterému nijak nemohl zabránit, se ale nedokázal smířit. A to ho dohnalo až do místa, ze kterého už neviděl cestu zpět.
Zpracováno na základě:
