Článek
Erich Honecker, který se narodil v roce 1912 na území Německa, byl od mládí podporovatelem komunistické ideologie. To se ale neslučovalo s režimem, který ve 30. letech minulého století získával v Německu stále větší moc. A Erich Honecker skončil jako politický vězeň za mřížemi, kde strávil několik let. Po válce ale přišla jeho chvíle.
Po válce zůstal ve východním Německu a tím, že byl komunistou z přesvědčení, začal rychle stoupat na kariérním žebříčku. Už na začátku 60. let patřil k předním představitelům východního Německa a byl jedním z organizátorů stavby Berlínské zdi. Už v té době prosazoval, aby se do lidí, kteří se budou snažit zeď přelézt bez smilování střílelo, což později i nařídil. V roce 1971 se totiž dostal do funkce generálního tajemníka Sjednocené socialistické strany Německa a stal se tak hlavou celé Německé demokratické republiky.
I když se objevovaly názory, že střelba do lidí je poněkud extrémním řešením, Honecker trval na svém. Chválil ty, kteří se nebáli střílet do svých krajanů. Na jeho obhajobu později vystoupila i jeho žena, která tvrdila, že lézt přes zeď byla volba konkrétních lidí a že si tedy za svou smrt mohli sami.
Ve své funkci setrval Honecker až do roku 1989. Tehdy se ve východním Německu konaly velké demonstrace požadující změnu. Mluvilo se o sjednocení Německa a o reformách podobných Gorbačově perestrojce v Rusku. Honecker ale odmítal a to se mu stalo osudným. V rámci puče ho sesadili vlastní pokrokovější straníci.
Když pak v roce 1991 došlo ke sjednocení německých států, prchl Honecker se svou ženou do Ruska. Dostal ale azyl jen na půl roku. Pak to zkoušel na chilské ambasádě v Moskvě, neboť měl v Chile dceru, ale neuspěl ani tam. Nezbylo mu tak nic jiného než se vrátit do Německa. O jeho vydání se postaral Boris Jelzin.
Honecker byl postaven před soud. Jakoukoli vinu ale odmítal. Trval na tom, že to, co nařídil a provedl, bylo jediným možným řešením. Přirovnával se ke Karlu Marxovi, který byl podle něj také několikrát zatčen a dostal se před soud, aniž by k tomu bylo jakékoholi racionálního důvodu. Trval na tom, že jeho Berlínská zeď pomohla zabránit třetí světové válce.
Erich Honecker by byl soudem pravděpodobně odsouzen, jeho zdravotní stav se ale v průběhu procesu začal zhoršovat. Rakovina jater postupovala velmi rychle a lékaři odhadovali, že mu zbývá čtvrt nebo půl roku života. Do té doby by soud k rozsudku určitě nedošel. A tak bylo rozhodnuto o Honeckerově propuštění na svobodu. Toho Honecker využil a odletěl za svou dcerou do Chile. Zemřel o rok později.
Jeden z největších zločinců totalitní doby tak svou vinu nikdy nepřiznal a za své činy nebyl nikdy potrestán.
Zpracováno na základě:
