Článek
Ze začátku jsem byla ráda, že si mě vůbec všimnul. Holky, které dělají na recepci, mají vždy přehled a někoho vyhlédnutého. Ať mi nikdo netvrdí opak! Já jsem ale tou dobou partnera nehledala. Už proto, že jsem jednoho měla. Stejně starého Marka, nejhezčího kluka ve třídě, se kterým jsem to držela už od střední školy.
Sázka na jedinou kartu
Jenže to byl možná ten problém, protože po tolika letech už to žádná extra vášeň není. Snad proto mi netrvalo dlouho, než jsem se do Miloše zamilovala. On mě měl ze začátku jako takové povyražení, viděla jsem to na něm. Užít si nějaký ten krásný večer, ale hlavně neříkej v práci, s kým se vídáš! Já jsem kvůli němu přitom opustila Marka a vsadila jsem všechno na jednu kartu.
Až když jsem to vlastně vzdala a začalo mi to být jedno, najednou o mě usiloval a záleželo mu na tom, jak se cítím nebo s kým se vídám. Chtěl mě jen pro sebe. Najednou to fungovalo a bylo to skvělé. Jenže jen do chvíle, kdy jsem otěhotněla.
Je to zkrátka jiná generace
On dítě chtěl, to nechápejte špatně. Jedno už měl dospělé, další v pubertě. Každé s jinou ženou. Přišlo mi, že je mu vlastně jedno, že bude mít další, peníze na to měl. Jenže když se Adélka narodila, začala jsem si všímat, že už mu zkrátka není třicet.
Za prvé je z generace mužů, kteří zkrátka doma nepomáhají. Ani s domácností, ani s dětmi. Když se moje kamarádky baví o tom, jak báječné chlapy doma mají, já musím přiznat, že mám doma někoho, kdo chce mít na stole teplou večeři, vypráno, vyžehleno, o dítě postaráno - a nejlépe, abych se na něj ze široka při příchodu usmívala. Copak i já si nezasloužím nějakou pomoc? Možná jsem si to dítě měla udělat s někým, s kým si budeme lépe rozumět…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Klaudií H.
