Článek
Já vyrůstala v devadesátkách. To už dětská móda začala vypadat trochu jako oblečení a méně jako pestrobarevný odpadkový pytel. Ale vzhledem k tomu, že jsem dědila po starších sourozencích, moc jsem si nepomohla. Takže jaké největší módní křivdy na nás naši milující rodiče páchali? PS: nic proti nim, duch doby je duch doby a lesklá šusťákovka je lesklá šusťákovka.
Manžestráky
Manžestrové kalhoty byly mou noční můrou. Zatímco mí spolužáci už začínali nosit nějaké o kapánek modernější kalhoty, já každé ráno natáhla na nohy takové ty vroubkované, hrubé, široké manžestrové gatě divokých barev. Svítivě červená, sytě zelená a tak. Tyhle požehnané kalhoty samozřejmě nedržely v pase dobrovolně. Pomohl jim buďto pásek, nebo… ???
Kšandy
Kdo neměl kšandy, jako by nežil. Ten šílený doplněk našich dětských let, který se dospělým jistě jevil velice praktickým, ale neznám dítě, které by své kšandy nenenávidělo. Blbě se to zapínalo, občas to vystřelilo. Důvod každého druhého pozdního příchodu z WC do hodiny. Myslím si, že kšandy by mohly a měly spadat do kategorie týrání dětí (vtip).
Kousavé svetry
Nevím, skutečně nevím, z jaké vlny se svetry pletly, ale troufnu si tipnout, že zhruba polovina mých svetrů kousala. Nevím, jak jste uspěli vy, ale já se svou výmluvou „nechci, kouše“ nikdy příliš nepochodila. Když k tomu všemu zmíníme vysoce padnoucí střih, trendy barvu a co nejvýraznější vzory, krása stříhá nádheru.
Elasťáky s gumičkou
Dneska by to snad mohl být i hit. Legíny se prosadily maximálně, nic jiného už se ani nenosí, gumičky by jistě marketéři a influenceři taky nějak prodali, ale za našeho dětství byla ta gumička prostě potupa. Nikdo, opakuji NIKDO si ji nechtěl zaháknout za nohu nebo botu, protože elasťáky s gumičkou byly pro mimina!
Zrak přecházející šusťákovky
Šusťákovky? Kapitola sama o sobě. Doma nás bylo pět. Rodiče a tři děti. Každý z nás měl samozřejmě svou šusťákovku. Ségra s bráchou ji dokonce měli vytuněnou, dole na šusťácích měli zipy. K čemu tohle bylo (a snad i je), netuším. Protože dole rozšířené šusťáky jsou ta nejméně praktická věc na světě. Zarousáte si je, všechno mokrý. Každopádně v tomto úboru, kdy o něco barevně střídmější kalhoty vždy doplňovala o to veselejší bunda, každý působil jak přikrášlené Teletubbies. Barvy? Šílené. Jo a nezapomeňme zmínit lesk, šusťákovky se musely taky pořádně lesknout.
Čím víc barev, tím víc Adidas
Nevím, čím to, ale konec minulého století miloval barvy takříkajíc syté a průrazné. Když fialová, tak ale pořádná. Když zelená, tak pěkně sytá. To byly dvě barvy, které, mám pocit, převládaly nejvíc. O těch se mi skoro i zdá. Ale taky oranžová, červená a další základní barvičky nepřišly zkrátka.
Botasky
Slovo botasky už jsem pěkně dlouho neslyšela, my tedy beztak taky neměli ty pravé značky Botas, ale kdykoli jsme se chystali na výlet, do lesa, k babičce, na tábor, kamkoliv, kde se počítalo alespoň s mírným nádechem terénu a přírody, zazněla vždycky památná věta: „Vem si BOTASKY!“ Škoda, že tohle slovo moje děti nemají ani v pasivní slovní zásobě.
Sandály v ponožkách
Některé trendy jsou tak silné a tak zarezonují ve společnosti, že se jich určitá skupina obyvatelstva vůbec nevzdá. Tak jak pravidelně na ulici potkáváme ženy s účesem z 80. let, stejně tak potkáváme také muže (převážně), kteří nedají na ponožky v sandálech dopustit ani dnes. Ale dá se na ně zlobit? My na ponožkách v sandálech vyrostli, co říct, je to srdcovka.
Čepice s gigantickou bambulí
K čemu to bylo? Bambule větší než kebule. Těžké to bylo, převažovalo vás to. Obří bambule spadají do kategorie dětmi stejně oblíbených módních počinů, jako jsou šňůrky na čepici pro děti starší tří let a rukavice na šňůrce. Kdo měl rukavice na šňůrce, byl trapnej. Tak.
A na jaké módní lahůdky vašich dětských let vzpomínáte se slzou dojetí v oku vy?
