Článek
Auto je užitečné. Zvlášť když funguje. Pokud ovšem nefunguje, a o tom bych v posledních měsících mohla psát romány, jde do tuhého. Máte-li totiž tři děti, které dopravujete na různá místa mimo docházkovou vzdálenost, stává se absence automobilu zkouškou charakteru a rovněž testem logistické inteligence.
PS: V tomto se s manželem neshodneme. On hodiny strávené kombinováním MHD spojů nepovažuje za ztracené, o nic nejde, dřív to lidi taky tak dělali, já to vnímám jako menší (vnímavý čtenář pochopí, že tím myslím větší) katastrofu. Ale stydím se za sebe a chci se stát matkou do nepohody. Výborné předsevzetí na rok 2025 btw.
Automobil nad zlato
Přiznejme si to narovinu. Řízení může být vyčerpávající. Pro mě jako ženu zmítanou náladami a hormony dokonce někdy i příliš vyčerpávající. Ve velkoměstě, v kolonách, v kopci (když nemáte automat), s dětmi plnými emocí na zadních sedačkách…ALE! Ztráta možnosti řídit vůz je mnohem těžší. Zvlášť v tomto nádherně sychravém zimním čase. Pak totiž kromě Bolta (kterého se přiznám jsem ještě nevyzkoušela) zbývá jediné - MHD. A oproti cestování MHD s třemi malými dětmi se i nenáviděné podélné parkování jeví celkem vítaně.
Takže aktuálně procházím křtem ohněm. Nebo spíš sněhodeštěm. Trávím v průměru dvě hodiny denně venku. Postávám na zastávkách, případně s dětmi přecházíme od jedné zastávce k druhé, abychom nezmrzli. Kratší vzdálenosti překonáváme samozřejmě pěšky. Mým nejlepším přítelem se stal IDOS a mým největším snem konečně pojízdné auto. To se zatím kdes v dál poklidně opravuje a je mu úplně jedno, co nám způsobilo.
Tramvajka jako fajn, ale auto je auto
Říká se, že člověk si neuvědomí, co má, dokud to neztratí. Svatá pravda, svatá pravda. Jak já se těším na poránu vymrzlé auto a na jeho smrad, protože nemáme vyměněný olej (i na ten dojde), na škrábání skla, na zamlžená okna, protože naše okna se prostě mlží. Na ty bl*ce na cestách, kteří jezdí moc rychle, nebo moc pomalu. Jako nic proti MHD. Já busíky a tramvaje nesnižuji, koneckonců děti je stále ještě milují a přiznávám, při jízdě těmito prostředky se člověk (a dítě zvlášť) ledacos dozví a lecčemus přiučí, i slovník si rozšíří, ale není nad auto.
Nicméně! Mám zážitky a ty mi nikdo nevezme. Obohacující. Obohacující tak moc, že se zase těším na tu šedou rutinu hrčení motoru a blikání všemožných kontrolek, o kterých vůbec netuším, co značí.
A co vy? Dovedete si představit život s dětmi bez auta?
PS: Nehroutím se, zvládáme to, ano, mírně přeháním, i když mé kdysejší reptavé já by se rozšouplo ještě mnohem víc, ale za tím, že s autem je život mnohem mnohem příjemnější a jednodušší, si stojím, i když mě můžete považovat za rozmazlenou pipinu nebo slabý kus.
