Článek
Já tomu rozumím. Někteří zubaři mají klientelu skutečně neobhospodařitelnou. Nezvládají všechny ty doničené zuby spravovat, takže si na vás neudělají potřebný čas a už vůbec dobrovolně nepátrají po nějakých nežádoucích změnách ve vaší ústní dutině.
„Pěkné to máte, paní Bordovská, pěkné.“ Jsem slýchávala. Prohlídku co prohlídku. Kromě jednoho problémového místa, které mě jednou za čas donutilo zajít na bolestivé, jsem i po třech těhotenstvích a kojeních měla zoubky jako perličky.
Až na to, že vůbec.
Nechtělo se mi měnit zubaře. Můj byl totiž levný. Není divu, když mám zdravé zuby. Ale problémy se objevily a můj zubař neměl čas, byl nemocný nebo měl dovolenou. Takže jsem vzala osud a peněženku do svých rukou a zubaře změnila.
Jsem ráda. Nová paní zubařka je pečlivá. Někteří byste mohli namítat, že je pečlivá až příliš a kazy si vymýšlí, aby mě mohla obrat o více peněz, ale tohle není její případ. Naopak se do „kazíků“, které by se nemusely zhoršovat, ani nepouští a sleduje je.
Když jsem u ní poprvé seděla a ona sestřičce hlásila zuby, na kterých je nějaký problém (skoro všechny), myslela jsem, že se skácím pod zubařské křeslo. Ztěžka jsem polkla, pomyslela na všechny zbytečnosti, které si teď nekoupím, protože mou shopaholickou vášní budou tak maximálně výplně a korunky a odešla s tím, že se za pár dní stavím pro léčebný (rozuměj cenový plán). Nebylo to milé překvapení. Těch několik desítek tisíc, které v přístím roce a půl zaplatím, by jistě bolelo méně, kdybych je v posledních deseti letech solila průběžně.
Ale tak to je.
Proč to píšu? Ne abych si stěžovala na zubaře. Zubařů já si nesmírně vážím a obdivuju každého, kdo jde zubařinu dělat. Píšu to proto, abyste neváhali, pokud se vám přístup nebo metody vašeho zubaře nezdají. Bude nový zubař drahý? Bude. Je to fér, když si platíte zdravotní pojištění a nic než zubaře nevyužíváte? Není. Ale zuby máte jenom jedny. Teda dvoje. A já v padesáti protézu nebo pusu plnou implantátů (které by vyšly jako dovolená ne v Egyptě, ale na Maledivách) mít nechci.
