Článek
Dovolená se blíží a já se nemohu dočkat. Nejenom na moře, ale na úplně jiný koloběh života. Na dovolené se ze mě vstává úplně jiný člověk. Od prvního dne chci být jako místní. A žít život jako oni. Klidný, pohodový, kdy není třeba řešit skoro nic. Pozdní vstávání, klidná snídaně, pobyt u vody. Lehký oběd, siesta, večerní procházky a až pozdě k večeru jít na kutě. A takhle se denní režim obrátí nejenom mě, ale i mému muži a dětem.
Jsme jediní?
Není to naše první dovolená. Jezdíme pravidelně, všímáme si ostatních. A připadá mi, že jsme jediní, kteří se chtějí tempu a charakteru života přizpůsobit místním. Z ostatních českých spolucestovatelů mám pocit, že jsou na svůj denní režim už tak navyklí, že nechtějí změnu. Že jsou na svůj standard doslova hrdí. Stydím se za ně.
Hlavně jako doma
Začíná to ráno. Brzkým vstáváním, kdy je třeba čekat už několik minut přede dveřmi, které vedou k bazénu. Jakmile je hotelový personál otevře, je třeba vyrazit. S ručníky, které se musí co nejdřív hodit na ta nejlepší místa u bazénu. Lehátka jsou obsazena, i když se na nich dotyční objeví třeba jen na pár desítek minut na celý den. Hlavně, že je úkol splněn.
Další fronta už se pomalu rýsuje u dveří jídelny, která také za pár minut otevírá. Hlavně tam být první a vzít all inclusive bufet útokem. Na talíř nabrat, co se jenom vejde. To nevadí, že vedle vajec, slaniny a fazolí se rozprostírají palačinky a donuty. Však, žaludek si to přebere. A hlavně se pořádně nacpat, snídaně je základ dne. A když se podaří si i něco ukrást na pláž, jen dobře.
Ano, pláž, další etapa dovolené. Pěkně se vyvalit, nejlépe co nejblíž plážovému baru. Když už to má člověk zaplacené, ať to nemá daleko. Kontrola hodinek, už otevírají. Hurá pro první piva. Jen kdyby ty kelímky nebyly tak malé a plastové, že? Párkrát do vody a už se zase blíží oběd. Co na tom, že se do jídelny nesmí v plavkách. Natož mokrý. Já jsem host, váš pán. Přece se nebudu převlékat, ztráta času. Musím čekat před dveřmi na otevření a nabrat si vrchovaté talíře všeho, co je k mání.
Odpoledne probíhá jako dopoledne, večeře stejně jako oběd. Následuje krátká procházka po pláži, ať je dovolenková romantika kompletní. A potom už zase pospíchat k baru. Tam do sebe loupnout pár piv, koktejlů, nějaký ten short drink a s pořádnou opičkou jít do hajan. Zítra je přece perný den. Ráno je potřeba zabrat ty nejlepší lehátka u bazénu.
Ale proč?
Já chápu, že doma lidé vstávají, spěchají do práce, z práce, úklid domácnosti, péče o zahradu a večer se vyvalí k televizi. Dovolená má být týden, dva, kde na tohle zapomenou. Kde mají mít klid, pohodu, mají žít jako místní. Relaxovat, nic neřešit. Ale opak je pravdou. Bohužel.
