Článek
Dokážu pochopit, a znám to moc dobře, že jsou situace, kdy jde doslova o vteřiny. Když dítě řekne, že potřebuje na záchod, může to mít opravdu na krajíčku. Ano, tyhle případy se stávají a jsem k nim tolerantní. Nejsem ale tolerantní k tomu, když někdo své dítě považuje za jakousi VIP vstupenku, díky které může kdykoliv a kamkoliv.
Také mě nebaví stát ve frontě
Navštívit v sychravých dnech nějaký velký funpark pochopitelně nenapadá jenom mě a pár jiných maminek. Napadá to hodně lidí. A podle toho to tam také vypadá. Děti běhající všude kolem, motající se pod nohama dospělých. Všude křik, řev, občas je slyšet i pláč. Na nějaké zajímavé atrakce jsou pochopitelně i fronty, což není nic příjemného ani pro dospělého, ani pro dítě.
Ale holt, ve vytížených dnech se s tím prostě musí počítat. Dospělý to chápe, dítěti se musí vysvětlit, že když je někde hodně lidí, utvoří se fronta, ve které je nutné čekat. A většina rodičů je odpovědných, většina dětí je tolerantních. A tak se holt čeká, než se na někoho dostane řada. Také mě to nebaví, mého potomka také ne, ale nic jiného se dělat nedá.
Předbíhající maminko, hezky na konec fronty
V té převaze slušných a normálních rodičů se najde pár maminek, které si myslí, že jejich dítě je VIP vstupenkou, že jim automaticky vytváří nárok na to, aby frontu předběhly. Tak to tedy ne. Samozřejmě, jak jsem psala v úvodu, pochopím to u záchodu, kdy to má dítě opravdu na krajíčku. Ale když se stojí fronta na atrakci, skluzavku, tobogán nebo třeba fronta na občerstvení, je prostě nutné počkat.
„Předbíhající maminko, hezky na konec fronty,“ s dítětem jsme tu přece všechny. Upozornila jsem jednu, která se nejprve jakoby nenápadně, a potom už vcelku nápadně chtěla dostat před všechny ostatní. Argument o tom, že její dítko se hodně těší a fronta mu vadí, opravdu neobstojí. Ve frontě na občerstvení mě taktéž nezajímá argument jiné maminky, že její dítě má hlad.
Je to problém nás všech
Že jsme se trochu při plánování nezamyslely a nevyrazily jsme jinam, je tak trochu náš problém. Holt teď musíme svým dětem vysvětlovat, že je tu hodně lidí a je nutné čekat ve frontách. Kdo je nechce zažívat, nechť si vezme v práci volno a vyrazí na stejné místo třeba ve všední den dopoledne. A nebude tu skoro nikdo, tím jsem si jistá.
V opačném případě je holt nutné tolerovat, že je tu nacpáno a že opravdu nikdo nemá sebemenší právo na to, aby předbíhal frontu. Zařaďte se do ní a čekejte jako ostatní. Dejte svým dětem správný výchovný příklad a vzor. Tím, že se vecpete dopředu, pro jeho správnou výchovu asi moc neuděláte, víme?
