Článek
Odjet z parkoviště u supermarketu bez toho, aby vám někdo během nákupu neodřel dveře nebo nárazník, je skoro zázrak. Těch bouchanců, co mám na dveřích od neohleduplných řidičů, je spousta. Nikdy nepochopím, jak může být někdo tak neohleduplný, že tohle udělá a ani se neobtěžuje to řešit. Já zvládnu dát děti do sedaček, aniž bych někomu pomlátila auto. Proč to ostatní neumí?
Kromě drobných oděrek od otevřených dveří se nám za ty roky na autě nashromáždilo i pár škrábanců na nárazníku. Prostě od toho, že někdo při parkování úplně nevytočil a dotkl se našeho auta. Nebylo to nic hrozného, většinou se to podařilo rozleštit. Ale proboha, proč ten člověk ujel a neřešil to s námi?
A máme další šrám
Tentokrát to bylo jiné. Seděla jsem v autě, děti v sedačkách, chystala jsem se k odjezdu. A najednou cítím, jak se o naše auto opřelo sousední parkující vozidlo. Moje špička nárazníku, jeho boční dveře. Nechala jsem ho dokončit manévr a hned vyskočila z auta, aby mi náhodou neutekl. Auta jsme prohlédli a šrámy jsme tam měli oba. Bohužel. Co teď s tím?
Auto máme starší a jestli je na něm nějaký škrábanec, už tolik neřeším. Ale na druhou stranu, proč tolerovat něčí neschopnost zaparkovat a neohleduplnost při tomto manévru? Pravda, byla to víceméně škoda za pár drobných, kterou bych asi ani nedávala opravovat. Ale proč si ji nechat líbit?
„Nebudeme do toho tahat pojišťovnu, kolik chcete?“
Žádná velká hádka z toho nebyla. Muž z druhého vozu také vystoupil, omrkl své i mé auto a na rovinu se zeptal: „Nebudeme do toho tahat pojišťovnu, kolik chcete?“ Ne že bych nebyla ochotná to takhle vyřešit, ale jak mám proboha vědět, jak velká ta škoda vlastně je? Jak mám tušit, kolik by mě stála oprava, abych věděla, kolik si říct? V autech se nevyznám, ceny oprav neznám a prostě nevím, kolik si říct.
Pravda, na opravu to na první pohled nebylo, takže bychom to možná nechali být a peníze od muže si vzali. Ale kolik si mám vzít? Proběhlo mi hlavou, že to může být méně, než kolik by mi dala pojišťovna, stejně jako by to mohlo být i více. Tak co teď?
Tak to sepíšeme
Řekla jsem, že chci od muže pět tisíc korun. Jak mě to napadlo? Nalakování samotné by něco stálo a vzhledem k tomu, že může přijít o bonusy, mi to přišlo adekvátní. Očekávala jsem, že bude trochu smlouvat, a také že ano. Jeho strop byla tisícikoruna. Potom to bylo jasné. Vyndala jsem z kapsy mobil, auta důkladně nafotila, potom sáhla pro formulář a vše sepsala tak, jak se stalo.
Druhý řidič se zdráhal, ale když jsem začala vyhrožovat, že klidně přivolám policii, nakonec také vyplnil, co měl, a označil se za viníka. A jak to dopadlo? Od pojišťovny jsme nakonec dostali kolem tří tisíc korun. Rozhodně více než pánova nabízená tisícovka. I když jsem ztratila čas, myslím, že se řešení dle zákona nakonec vyplatilo.
