Článek
Tento článek je krátkou a rychlou reakcí na článek autorky, která si říká Betynka. V jejím textu jsem se dočetla, že důchodci by neměli používat samoobslužné pokladny, protože to s nimi neumí. Autorka údajně byla svědkem, že neuvážlivá důchodkyně Helena dokonce zavinila kolaps celého systému, pokladny začaly pískat a díky tomu si všichni mysleli, že začalo hořet.
Nejen mě, ale také účastníky diskuze pod článkem mířeným proti neschopnosti důchodců u samoobslužných pokladen, text pořádně rozdurdil. Jasně, možná byl psán trochu ve vtipu, ale to v žádném případě neberu jako omluvu pro neúctu ke stáří.
Místo dehonestace nabídněte pomoc
Unáhlené závěry a generalizování mi prostě vadí. Jsem empatická bytost a je mi líto všech důchodců, kteří jsou házeni do jednoho pytle, a navíc slouží jako snadný terč, do kterého se lze strefit, přičemž střelce vůbec nezajímá, jak se cítí jeho oběť.
Samoobslužné pokladny už tu s námi nějaký ten pátek jsou, ale přesto se relativně často setkávám s nevolí seniorů postavit se k nim poprvé. Většinou jde o lidi okolo 80 let, na kterých jsou vidět zdravotní problémy, netají se špatným zrakem a tahle moderna už zkrátka není nic pro ně. Někdy s ní mají problém i mnohem mladší lidé, takže se není čemu divit.
Na tomto místě bych chtěla vyzdvihnout obsluhu, která se snaží docílit toho, aby se důchodci přestali bát. Personál zákazníky motivuje milými slovy, důchodci slýchají, že to zvládne každý a několikrát jsem byla svědkem, že prodavačka starší nakupující ochotně provedla celým procesem nákupu na samoobslužné kase.
Nedávno jsem byla svědkem situace, kdy jsem stála u samoobslužné pokladny se svým nákupem a u vedlejší kasy byla starší paní, která se zoufale snažila zjistit, jak má namarkovat rohlíky, když nemají kód. Protože obsluha se zrovna věnovala někomu jinému, nabídla jsem pomocnou ruku, kterou paní přijala s velkým vděkem. Pomoc druhým vnímám jako něco přirozeného. Hejty jsou k ničemu a když vidím, že jsem mohla pomoct a někomu udělat radost, potěší to i mě.
Starší a konzervativní lidi, kteří seberou odvahu k tomu, aby si všechny čárové kódy na jednotlivých produktech napípali sami, bychom měli spíš pochválit. Ruční vyhledávání pečiva, ovoce, zeleniny a jiných výrobků, které žádný kód nemají, pro ně může být obrovskou výzvou. A co teprve různé slevy, které zmiňuje také Betynka? Učený z nebe nespadl, a dokud si situaci se slevovými kupóny nezažijete, nemusíte mít nejmenší tušení, že jste se měli dostavit k pokladně s obsluhou. Vím, o čem mluvím. Už se mi to jednou také stalo. A to jsem, prosím, mladší ročník a do důchodu mám daleko. Na rozdíl od paní Heleny jsem ale měla štěstí, protože díky mně nezkolabovaly všechny pokladny. Musím uznat, že po takovém zážitku bych samoobslužky asi také nevyhledávala.
Taky budeme staří
Jsem čtyřicátnice a uvědomuji si, že jednou se mohu nacházet v podobných situacích jako dnešní důchodci, kteří se čas od času setkají s nepěknou dehonestací, zlobou či nepochopením. Osobně bych v důchodu velmi nerada čelila něčemu takovému. Nejsem lhostejná a sama bych ve stáří od mladších ročníků ocenila úctu, přívětivost a v závislosti na zdraví možná i pomoc.
Závěrem bych chtěla poděkovat lidem, kteří ctí stáří a v případě potřeby pomůžou. Chválu si zaslouží také milý personál u samoobslužných pokladen. Není totiž samozřejmost, že všechny prodavačky jsou nápomocné a empatické, ale vážím si toho, že se stále dost takových ještě najde. A úplně nakonec, hejtři by se měli zamyslet nad tím, jestli by ve stáří chtěli také čelit nepochopení, ponížení a neúctě.
