Článek
Návštěva restaurace s cizokrajnou kuchyní nás může snadno dostat do šlamastyky. Nemám teď na mysli obvyklé obtíže s výslovností názvů pokrmů na jídelním listu, které sice obsluhu mohou zatahat za uši, ale kromě lehké ostudy nezpůsobí větší škody (znáte např. výslovnost bruschetta, ciabatta, gnocchi, ratatouille nebo crème brûlée?). Dostat se ale můžeme do mnohem prekérnější situace, ze které už obvykle vyvázneme jen s jistou dávkou diplomatického úsilí a nadstandardního dýška jako omluvu podniku.
Začněme řeckou tavernou. Útulná a také oblíbená řecká restaurace na kraji Prahy. Ve vzduchu je jemně cítit vůně masa a koření. U dveří mě přivítá číšník, prozatím s úsměvem, a já, napůl nadšený, že jsem v jídelním lístku zahlédl kebab, a dílem hladový, rychle objednávám gyros. Číšník se na mě zadívá, jako bych právě urazil jeho prababičku, a s dotčeným výrazem mě opravuje: „Nejsme v Turecku, máme zde řecký kebab, žádný gyros!“ Poněkud zaskočen prudkou reakcí, chabě se pokusím o deeskalaci a se slovy pardon objednávám řecký kebab. Co na tom, že strýček Google napovídá, že gyros je z Řecka a kebab z Turecka. S tím, kdo mi nosí jídlo na stůl, se nehádá, tedy alespoň ne pokud chcete pokračovat bezpečně v konzumaci. Jestli se někdo v této problematice vyznáte, budu rád za případné vysvětlení dole v komentářích. Necítil jsem se úplně připravený pustit se s Řekem do debaty o původu tohoto pokrmu, zvláště když by se diskuze dotýkala i turecké noty. Když se v takové situaci ocitnete sami, nezoufejte. S úsměvem přikývněte a přijměte tuto kulturně politickou lekci s nadhledem. Možná si odnesete i tip, jak správně vyslovovat „souvlaki“.
Kam jinam zamířit poté než do tureckého bistra. Občas, když se jeden postaví před pult a kouká na svítící tabule se všemi těmi variantami kebabů a dalších dobrot, neví co vybrat. Snadno nabudete dojmu, že svou nerozhodností zdržujete, a to je moment jako stvořený k chybě. Tak honem, co by si tak Čech mohl dát, když neví coby. Vyhrkne kebab (ano už zase). Ano, kebab, samozřejmě. Ale jaký? Tak třeba vepřový, ne? Statisticky určitě jedno z nejčastěji konzumovaných druhů masa u nás, ale při návštěvě tureckého bistra statistika moc nepomáhá. Nejenže vepřové v nabídce určitě nenajdete, ale když si ho zkusíte objednat, obsluha strne. Vepřové se v Turecku, jak jistě víte, jakožto v muslimské zemi nejí. Váš další osud po pokusu o objednávku vepřového kebabu bude záviset na tom, jak si vaši snahu obsluha vysvětlí. Jste jen hodně neinformovaní? Jste provokatér nebo se pokoušíte o hloupý vtípek? Zvolte raději klasický kebab z jehněčího nebo kuřecího masa. Tím se vyhnete nedorozumění a z bistra odejdete i s výborným kebabem.
A teď k italské restauraci. Přijdete, usednete, objednáte si pizzu s ananasem a… Ne, dělám si legraci, to byste v italské restauraci určitě neudělali.
Na řadě je tak indická restaurace, tedy pokud máte chuť na ostré. Kromě obvyklých obtíží s výslovností názvů pokrmů tu moc přešlapů nehrozí. Jedině snad ohledně stupnice pálivosti. Desítka je pro většinu domácích mimo poživatelné rozhraní, patřící svou intenzitou spíše mezi bojové prostředky. Pokud máte ostré opravdu, ale opravdu rádi, vystačíte si většinou s úrovní 3 až 4. Milá indická obsluha má pro drobné přešlapy pochopení, a pokud jste svůj práh bolesti špatně odhadli, rádi vám donesou pomoc v podobě jogurtového nápoje. Pokud nejíte ostrá jídla často, může vás překvapit, jaký uvolňující účinek mají pálivé indické pokrmy na nosní dutiny. Vezměte si s sebou více balení kapesníků než obvykle, protože budete smrkat, hodně smrkat a možná i brečet. A nebude to (jen) kvůli výši útraty. Nebylo by vhodné milou obsluhu připravit o zásobu ubrousků na celý večer.
Příště, až se vydáte na gastronomickou cestu po pražských restauracích, mějte na paměti nejen svůj apetit, ale také kulturní cit. Obsluha bude milejší, vaše jídlo bude chutnější a všichni budeme šťastnější! Anebo taky ne…
