Článek
Protože jsem zde v roli naivního filozofa, nedá mi, abych krátce nepolemizoval s jednotlivými Gibbonovými myšlenkami, které se nesou v duchu ohrožení světa, jak jej vnímala tehdejší smetánka a on sám.
Edward Gibbon (1737–1794) byl britský osvícenecký historik, jenž pocházel ze zámožné šlechtické rodiny a proslavil se prorokováním temné vize zániku křesťanské civilizace, kterou přirovnával k římskému impériu. Zabýval se hlavně dějinami a jeho hlavní šestidílné dílo Úpadek a pád Římské říše, které začal psát po návštěvě Říma, z něj učinilo slavného muže.
Edward Gibbon se stal často citovaným autorem v kontextu úpadku křesťanské a později západní kultury a cituje se i dnes. Jeho dílo je ovšem nutné vnímat především v kontextu politických událostí té doby. Je také důležité si uvědomit, že v době, kdy sepsal své nejznámější dílo, byla Evropa nepředstavitelně chudá a obyvatelstvo vyčerpané. Šlechta ztrácela vize a zdálo se, že kulturní, politický a společenský vývoj se ocitl ve slepé uličce. Bylo to období vyčerpávajících válek, kvůli kterým obyvatelstvo strádalo a šlechta se zadlužovala a prodávala i rodová sídla. Bylo to období, kdy vznikly Spojené státy americké, a období, kdy obrovské masy lidí trpěly podvýživou a žily ve špatných hygienických podmínkách, které si ani neumíme nebo už nechceme představit.
Gibbonův text určitým způsobem rezonuje s tehdejším stavem společnosti a našel paralely v úpadku Římského impéria. Obzvláště když došlo k Velké francouzské revoluci a popravě Ludvíka XVI., jeho dílo ze zcela pochopitelných důvodů získalo na netušeném významu mezi anglickou šlechtou. Ale nejen to, berme v potaz skryté vnitřní motivy, jež stály za vznikem i dnes zajímavého textu: Gibbon si nesměl vzít ženu, kterou miloval, a jistou roli při vzniku díla sehrál jeho vášnivý rozchod s křesťanstvím a smrt otce.
Než se pustím do polemiky s jeho tezemi, musím předeslat, že se dnes najdou lidé, kteří nám podstrkují ideu, že v současnosti je islám pro budoucí vývoj Evropy to, co bylo křesťanství pro Římské impérium. To ale není možné. Chybí antický otrok.
Ale zpět k míněním Gibbonovým. Základní principy chování římské společnosti a společnosti v osmnáctém století jsou zcela nesrovnatelné, a to především z důvodu sociálních a ekonomických. Příčiny úpadku Římského impéria jsou zcela jiné, jak uvádí Gibbon, ale i ty, které uvádí, mohly sehrát jistou roli. Gibbon v rauši osvícenectví prostě sepsal vskutku zajímavý manifest kritizujícího historika. I když je jeho obsáhlý text protkán nitkami anglického humoru a ironie, jeho myšlenky jsou zcela prodchnuté pohledem muže, jenž vidí řinout se běh historických událostí kolem něj jako stádo divokých koní, které sotva může zastavit. Ostatně depresivní apokalypsou hrozící literatura je vždy v kurzu a zájem probudí vždy. Navíc jeho knihy přišly v pravý čas, neboť Velká francouzská revoluce a obzvláště poprava francouzského krále musela být pro anglickou šlechtu nepředstavitelný šok a k tomu ještě připočtěme další šok ze ztráty Ameriky.
Myslím si, že neuškodí podívat se na Gibbonovy teze, které on vymezuje jako symptomy úpadku a následně zániku evropské civilizace, optikou anglického humoru a ironie.
· Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací. Komentář: Jaká hrůza! Ale jistěže lidé by raději tančili a smáli se, než se dřeli od rána do večera! Vy snad ne? Kdo by mohl tušit, že radost je důležitější než pot? Peníze, ach ano, ty se holt musejí vydělávat. Ale i přesto zábava je lepší.
· Tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců. Komentář: Jak nudné by bylo, kdyby se vše nezměnilo! Role otců a matek se přece musí vyvíjet stejně jako naše společnost. A jak píše sám Gibbon, každá éra přináší své vlastní podivnosti.
· Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o své staré rodiče. Komentář: Ach, senioři, ti skvělí archiváři lidské moudrosti i koule na noze, nyní převyšováni domácími mazlíčky. Jaká to tragédie, že lidé upřednostňují loajalitu psa před ponaučením dědečka.
· Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Úroveň vzdělání rapidně klesá. Komentář: Bezduché umění? Kdo by si to byl pomyslel! No vida! Vždyť umění má být zrcadlem společnosti. Pokud je tedy umění bezduché, co to říká o nás? Jestli se bavíme planě, co to o nás svědčí?
· Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.Komentář: Umění je vždy subjektivní, a co je ošklivé pro jednoho, může být krásné pro jiného. Znám muže tak ošklivé, a mají půvabné milenky. A znám ženy tak krásné, a jsou ježibaby. Snad bohatí jen hledají způsoby, jak utrácet své přebytečné bohatství. A kdo jsme my, abychom soudili?
· Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři. Komentář: Vojenská služba je přece jen přežitek z dob, kdy muži neměli nic lepšího na práci. Dnes máme profesionály, muže i ženy, kteří se starají o naši bezpečnost, zatímco my můžeme snít a tvořit.
· Lidé pilně pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. Komentář: Jaká to ironie, že pilná práce je nyní považována za směšnou! Ale bylo tomu snad někdy jinak? Už v dobách antiky a ještě starších se lidé obdivovali spíše těm, kdo se dovedli náležitě prezentovat než těm, kdo pracovali v tichosti.
· Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará. Komentář: Jaká podivná doba, ve které člověk nemusí pracovat, aby přežil! Snad by bylo lepší, kdyby stát nejen zajišťoval základní potřeby, ale i rozdával růže na potěšení těch, kteří se rozhodli nepracovat. Bez práce byly, jsou i budou koláče vždy jen pro někoho. A koláčů se člověk přejí rychle. A proč skladovat stohy peněz ve sklepě, když je mohu odevzdat na daních státu a ten už si s nimi poradí?
· Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše. Komentář: Ach, dluh! Starý přítel epikurejských duší, se kterým se rádi potkávají. Kdyby lidé mohli splácet dluhy slovy a krásou, svět by byl mnohem snesitelnější místem. Ale proč si odpírat potěšení, když je může mít hned. A dluh, ten přece nikam neuteče. A věřitelé jsou trpěliví.
· Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí. Komentář: Proč bychom měli plýtvat drahocennou domácí půdou, drahou lidskou prací, když nám vzdálené země mohou dodat vše, co potřebujeme? Konečně budeme moci věnovat svůj čas důležitějším věcem, jako je umění a společenský život.
· Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá. Komentář: Krádež je stará jako lidstvo samo, ale nyní se zdá, že je povýšena na umění. A co je umění bez určité míry nepostižitelnosti? Chytí jen toho, kdo není mistrem ve svém oboru. A svědomí tíží každého umělce.
· Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. Komentář: Ach, jak nudný by byl život bez dětí! Ach, jak nudný je najednou život s kupou dětí. Takových starostí, běhání a trápení. Nebylo by lépe se raději soustředit na naši vlastní dokonalost? Navíc vypůjčené děti lze přece vždycky vrátit.
· Léty osvědčené mechanismy chránící poctivé před podvodníky náhle selhávají. Komentář: Jak ironické, že mechanismy, které měly chránit poctivé, jsou nyní tak křehké. Vždyť nejen ochránce pořádku, ale i zloděj se učí. Snad je to jen další důkaz, že život je tragédie pro ty, kteří cítí, a komedie pro ty, kteří myslí.
· Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti a zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil. Komentář: Jak se věci změnily! Nyní jsou veřejné funkce jen další formou investice. Snad by bylo lépe, kdybychom měli raději dražbu těchto pozic. Bylo by to alespoň upřímné. Funkci získá ten, kdo zaplatí v dražbě nejvíc.
· Staletími předků prověřené hodnoty – jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné – jsou vysmívány a zesměšňovány. Komentář: Staré hodnoty, jak nemoderní a zpátečnické! Kdo by se dnes staral o čest a povinnost, slova, jež pozvolna mizí ze slovníku, když máme tolik zajímavějších nových slov a věcí k objevování. Dnes se dobrá pověst přece získává jinak, módou a večírky.
· Šíří se cynismus. Komentář: Cynismus, můj drahý přítel! V dnešní době je cynismus jediným způsobem, jak přežít v tomto světě plném zklamání. Díky cynismu si ušetřím úsměvy na lepší časy s lepšími lidmi.
· Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce. Komentář: Plýtvání a nestřídmost jsou jen symptomy naší touhy po větším zisku, po větším uznání, po větších poctách. A co je na tom špatného? Konečně jsme pochopili, že poctivá práce je opravdu tupým, velmi tupým, nástrojem k dosažení větších radostí.
· Do země přichází velké množství cizinců. Komentář: Cizinci! Jak osvěžující je vidět nové tváře a slyšet nové příběhy. Konečně máme možnost obohatit naši kulturu o něco nového a exotického. Ale ničeho příliš. I to nejlepší koření, pokud je ho moc, zkazí pečeni. Vždy se najdou jedinci, kteří hostinu zkazí.
· Politikové nadbíhají lůze, která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry). Komentář: Chléb a hry! Co jiného bychom měli požadovat od našich politických vůdců? Koneckonců, zábava je esencí života a společnosti.
· Občané stále na všechno nadávají. Komentář: Jak krásné je slyšet neustálé stížnosti! To jen ukazuje, že občané stále mají názor, a co by byl svět bez trocha té kyselé šťávy?
Čtěte blog Suscitatora na Médium.cz
