Článek
Samozřejmě toto zamyšlení je třeba brát trochu s rezervou, protože nikdo nechce, aby mu nová lednice odešla do křemíkového nebe dva dny po tom, co jí skončí záruka, když je pořád jako nová. Ale když se nad tím zamyslíme a oprostíme se od těchto extrémů (však ono zase takových případů, kdy zboží odejde stejně se zárukou, zase tolik není), pak vlastně nezničitelné věci chce mít doma málokdo. Že píšu nesmysly? Pojďme se na to podívat podrobněji.
Věcí, která nám vydrží opravdu věčně je třeba starý nábytek z masivu po babičce. Takové ty bytelné skříně, nezničitelné pohovky, fortelné prádelníky. Trochu zašlé věkem a omlácené, ale pořád v dobrém stavu. Stačilo by je možná přebrousit, přelakovat a mohly by parádu dělat dál. Kdo si je ale nechá? Drtivá většina takového nábytku skončí na sběrném dvoře, v lepším případě někde v dílně. Málokdo chce renovovat 60 let starý nábytek, který již není moderní. Hodí se leda na rustikálně laděnou chalupu. I ta renovace vyjde poměrně draho. A to jsme u předmětu, který stále může víceméně sloužit jako předtím.
Když se přesuneme do oblasti elektroniky, tak si vezměme za příklad třeba televize. Stane se dost často, že po pouhých deseti letech prostě televize dohraje. Ztratí barvy, zvuk, půlku obrazu, nebo jí prostě ani nezapneme. „Šmejd jeden,“ ulevíme si a zkusíme kontaktovat technika, který nám řekne, že tyhle televize se prostě neopravují. Televize jde na sběrný dvůr za prádelníkem po babičce a my jdeme pro novou. Kdyby nám televize vydržela na věky, jak bychom si přáli, pak by nám doma v obývákové stěně stála třeba televize Tesla Color 425. Opravdu byste ji chtěli mít doma namísto vaší 50 palcové QLED televize s internetem?
Přesuňme se v elektru do další uličky. Vedle televizí tam najdeme pračky. Ano, takové ty extrémně těžké a dost drahé přístroje, zjednodušující nám péči o naše prádlo. Ty potvory taky vydrží stěží deset let a pak musíme pro novou. A samozřejmě se nám nechce. Další výdaj, znovu se učit to ovládat, bude nás rozčilovat eko zaměření na úsporu vody… Kdyby tak vydržel přístroj po babičce, že? Pamatujete si ještě virény? Zamyslete se nad tím, jestli by nebylo lepší dojít si pro novou kombinovanou pračku se sušičkou. Nejspíš ušetří práci, energii, čas. Navíc je méně hlučná a i na pohled to není taková ošklivka.
O tom, že staré ledničky pořád chladí a fungují, se bavit nebudeme, jsou to prostě kvalitní držáci. Raději se podívejme na roční spotřebu energie, kterou má nový model o víc než polovinu nižší. A dost možná se nám investice do nové lednice vrátí třeba už za dva roky v podobě uspořené energie. A lepšímu pocitu za bodíky pro ekologické chování. Navíc nové lednice bývají často designově hezčí, uživatelsky lépe navržené a plné vychytávek jako rychlochlazení, samoodmražování a podobně.
Čím dražší výrobek, tím víc nás jeho opotřebení pálí. Takovou špičkou ledovce je automobil. Nesmrtelný automobil, to je věc, o které sní řidiči po celém světě. Občas internetem proletí zpráva o autu s milionem kilometrů na tachometru. A nám ta potvora začne klekat po 150 tisících. Tak se vraťme do 90. let a podívejme se na nesmrtelného Favorita nebo tehdy běžného Žigulíka. Super auto na dojíždění do sousedního města do práce, na nákup taky dobrý, ideální na objíždění při Dušičkách. Ale kdo z vás by si v tom dobrovolně dal nějakou delší cestu přes půl republiky nebo dokonce dovolenou v Chorvatsku? Klimatizace nikde, posilovače nikde, pohodlné sedačky? Leda ve snu. Hluk v tom je, do kopce to netáhne, svítí to jak polekaná světluška. Bezpečnostní prvky jako airbagy a ABS nezná, o hlídání jízdních pruhů a podobných „vychytávkách“ (které nás často spíš rozčilují) nemluvě. Není lepší jet třeba autem vyrobeným loni nebo i před pěti lety?
Další starou věcí, která se sice nerozbije, ale kterou moc užívat nechceme, jsou domy. Zde patrně musíme jít dál než do 90. let, protože v tak starých barácích většinou stejně žijeme a jde to. Ale kdo by chtěl žít v domě po pradědovi, který byl postaven po první světové, před sto lety? Malá okna, zateplení nikde, vlhké zdi, místnosti nevyhovující pro dnešní bydlení, záchod na dvorku, topení v kamnech v kuchyni. Jo, jako chalupa ještě dobrý, na bydlení tak leda pro dobrodruhy. Ono asi bude lepší žít v moderním domě s rozumně vyřešenou architekturou (postavení na slunečnou stranu, zvýšené přízemí proti zatečení vody, místnosti uspořádané pro moderní domácnost…), se stěnami z dutých cihel nebo termotvárnic, zateplenou střechou a bezúdržbovým topením z výměníku.
Přitom paradoxně věcí, které vydrží teoreticky na věky, si nevážíme a klidně je vyhodíme, protože jsou ošuntělé. Že je to nesmysl? Co třeba kabelky? Když se ošoupou, případně popraská koženka, kabelka stále funguje, ale přesto skončí v popelnici. Máte stále jízdní kolo ze 70. let? Patrně spíš jezdíte na něčem novějším, i když to původní stále funguje jak má. Vozíte vaše dítě v kočárku po vás? Anebo máte nějaký moderní, nově koupený?
Když se na to tedy díváme, tak nám dojde, že staré věci nikdo moc nechce. Logicky, a to i když fungují. Ale na druhou stranu nám velmi vadí, když nás nově koupené zboží nepřežije. Není tedy jedno, že se nám auto rozbije po 150 tisících, když v té době už projíždíme katalogy a poohlížíme se po novém? Jediný, kdo na tom tratí pak je ten, kdo to auto koupí po nás. Lidi bude patrně nejvíce štvát to, že přichází o onen pocit věčnosti, ne věčnost výrobku samotná.
