Článek
Obchody se z nás snaží vytáhnout peníze. Mají na to armády psychologů a marketingových poradců, kteří cílí na naše pudy, mají pod palcem naše chování a vědí jak a za co rádi utrácíme. I za co se nám utrácet nechce, a vědí, jak to šikovným fíglem změnit.
V obchodech narazíme na velmi rozličné kličky, které atakují naše peněženky. Většina z nich je zcela pochopitelná a naprosto legitimní. Nikdo nemůže mít námitek proti umisťování zboží v regálech podle výšky, abychom to, co obchodník chce prodat především, měli přímo proti očím. Nikdo nemůže napadnout ani výsostné uličky se zbožím vystaveným tak, že o něj prostě už při vstupu do obchodu musíte zakopnout. Nikdo nemůže protestovat ani proti chytrému rozmístění, kdy při plánovaném nákupu jednoho rohlíku musíme projít celý krám, přičemž často nakoupíme víc věcí, než se nám vejde do tašky. Na to všechno má obchodník právo. Je to jeho krám a stojí tam za účelem produkce zisku.
Pak tu jsou ale velmi omílané, i velmi oblíbené slevové akce. Bohužel jsme se do slevové sítě zamotali natolik, že dobrovolně z ní nikdy nevylezeme, a běžné ceny u výrobků jsou touto skutečností již pokroucené. Proto je u nás Nutella dražší než v Německu. A s těmito slevami obchodníci velmi rádi čarují. Naposledy to byl případ, kdy v obchodě uváděli jako slevu srovnání s neexistující položkou. Naprostý nesmysl. A není ojedinělý. Obchodníci neúměrně zdraží zboží, aby jej pak mohli za plnou cenu vydávat s krásnou slevou 50%, jak tomu zase bylo (nejen) u vánočních kolekcí.
Proti tomuto bezpráví na ubohém poddaném lidu máme dokonce i zákon, který ukládá obchodníkům, jak správně označovat a udávat slevy. Jenže jak se zdá, obchodníci si vždycky najdou skulinku, kudy zákon obejít a moci nás tak tahat za nos dále. Občas je kontrola neúprosná a vystaví obchodníkovi pokutu, mnohdy i v nejvyšší možné výši. Bohužel tedy nejvyšší možná výše je často méně než půldenní zisk daného obchodu (nikoliv celého řetězce). Takže obchodník má možnost jednat správně a nevydělávat anebo vydělávat a riskovat pokutu, které se může vlastně vysmát. Jakou z těchto možností zvolí je nasnadě. Jde mu přece o zisk a postih je tak markantní, že se to prostě vyplatí.
Zdá se, že je na čase udělat takovou drobnou revoluci v našich zákonech. Ty jsou velmi benevolentní a umožňují beztrestné kličkování mezi paragrafy. U soudu, případně správního řízení, se tak nějak zdravý rozum posunul na vedlejší kolej vedle paragrafů. Netýká se to jen slev, ale i různých přestupků, loupeží, daňových úniků a mnohdy i kriminální činnosti. V médiích probleskne sem tam zpráva, že kriminálník vyšel od soudu velmi lacino. Je to dáno tím, že má šikovného právníka, který umí mezi paragrafy kličkovat natolik, že soudci nakonec nezbyde, než jej potrestat nějakým mírným trestem, pokud vůbec nějaký použít může. A předpokládám, že právníky, kteří jsou opravdu dobří, si řetězce dovolit mohou.
U soudu, případně správního řízení, by se mělo daleko více přihlížet k tomu, že dotyčný jednal s nějakým úmyslem. A žonglování s paragrafy u podivně upravených označení slev je naprosto exemplární příklad. Řetězce totiž slevy ohýbají s naprosto jasným úmyslem zákazníka zmást a de facto okrást, protože mu lhaním slibují něco, co nikdy nezamýšlely nabídnout. Nenavrhují slevy proto, aby zákazníka potěšily a umožnily mu zboží skutečně koupit levněji, navrhují slevy proto, aby měl zákazník falešný pocit, že nákupem ušetří a přihodil tak do košíku i zboží, které by za plnou cenu nekoupil. Samozřejmě, bavíme se o většinové populaci, která se tímto nechá ovlivnit. To mají řetězce doložené od psychologů. Předpokládám, že skutečný přehled, kolik co běžně stojí, drtivá většina lidí nemá a je ráda, že si pamatuje, kolik zhruba stojí chleba, máslo, brambory, limonáda, jogurt, maso, sýr a šunka. Zbytek tak nějak netuší a důvěřuje obchodníkovi, že se ho nesnaží natáhnout.
Tedy pokud stát hodlá chránit zákazníky nějakým zákonem, což je velmi bohulibá činnost, pak by měl zároveň upravit pravidla, aby ten zákon nebyl k smíchu a děravý jak staré boty. Pokud by úřad prokázal úmysl, což by snad problém být neměl, potrestal řetězec pokutou ne ve výši stovek tisíc, ale násobně více, pak bychom mohli věřit, že skutečně funguje. Do té doby holt musíme důvěřovat, koukat na cenovky, a zvažovat, jestli koupit nebo nekoupit v souvislosti s obsahem naší peněženky, ne procentuálním poměrem domělé slevy.
