Článek
Napřed bych se měl omluvit všem čtenářům, zvláště pak diskutujícím, neboť jsem v zevrubném popisu mého kamaráda zapomněl na jednu poměrně důležitou věc. Je to srdcař, který svou práci dělá rád a na mizernou výplatu si nikdy nestěžoval. Obor vystudoval proto, že ho to baví. Jak ho znám, je to šikovný domácí kutil, který by jistě neměl problém uživit se rukama, kdyby zvolil kariéru automechanika nebo truhláře. Ovšem zvolil si kariéru vyžadující vysokou školu. Nešel na svůj obor proto, aby vydělával, ale proto, že ho to baví a naplňuje. Každý máme nějaké hodnoty, tady za tento postoj nelze kritizovat. Tímto bych asi smázl reakce v podobě doporučení, aby úřad opustil a šel se živit jinam. Mimochodem on za to, že jeho místo existuje, nemůže. Nevymyslel si ho, neprotlačil, prostě jen nastoupil na uvolněný post, který existoval již dávno před tím, než kamarád dělal výběrové řízení. Zde musím zdůraznit, že výběrová řízení se v úřadech vypisují na konkrétní platovou třídu, a pokud má někdo vyšší kvalifikaci, plat se tomu nepřizpůsobuje, je to zkrátka jeho problém. Přestože pracovní náplň vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Celý úřad funguje již dlouhou dobu a v minulosti měl dokonce o 30% více zaměstnanců než nyní. Samotný kamarád pak díky své přičinlivosti ušetřil úřadu vydržování jednoho brigádníka, jehož práci zastává, když je potřeba.
Další reakce naráží samozřejmě na to, že státní úředníci jsou kůže lenivé, které nemají co na práci a jen se v úřední dny válí za přepážkou a jsou nerudní na lidi. Mimo úřední dny do práce ani nechodí a válí si šunky doma. Ani to není pravda. Samozřejmě osobní zkušenost nemám, ale dle slov kamaráda, který na úřadě pracuje, je tam stále práce víc než dost. I když digitalizace pokračuje, přináší s sebou naopak další práci (a stojí spoustu peněz; za její zpackané provedení ale úředníci vskutku nemohou). Je to dobře, protože se zpřesní a usnadní do budoucna. Například kartotéka se vede elektronicky, což velmi usnadní vyhledávání. Nicméně data do počítače stejně někdo zadat musí. Velkou část kamarádovy pracovní náplně tvoří i vyřizování dotazů a žádostí přes telefon nebo e-mail. Je na úřadě pro ty, kteří potřebují něco zjistit, s něčím poradit. A na nějaké lhůty nehraje, práci odvede co nejdříve, aby ji měl z krku (v tom jsme úplně stejní). A když by náhodou nastala situace, že v práci zrovna neřeší nic akutního, má stále na práci dlouhodobé úkoly, které se dají přerušit právě těmi kratšími.
Další věc: Kamarád úředník pracuje jako řadový zaměstnanec. Nedělá vedoucího, manažera ani ministra. Tudíž nemá žádný vliv na efektivitu státní správy a způsob jejího fungování. Nemůže ani za to, že na ministerstvech je přebytek (zbytečných) funkcí. On má za úkol plnit svoji práci, což dělá. Neovlivní, jaké prémie dostanou náměstci a ředitelé. Neovlivní ani prémie svoje. Až příště budete jednat s úřadem, věřte, že člověk, co s se vámi baví, za drtivou většinu vašich stížností nemůže.
Počet státních zaměstnanců se stále snižuje. Každý rok se propouští nějaké procento zaměstnanců. Bohužel se to pak kompenzuje bobtnáním úředníků na vyšších postech v Praze. Tedy pokud to takto půjde dál, bude za pár desítek let v Praze sedět aparát statisíců úředníků, kteří budou vládnout pár chudákům na skutečných úřadech.
Na závěr si dovolím bajku, která je poplatná nejen státní správě, ale kdo to zná, tak ví, že i nemalé části korporátů:
Mravenec přicházel každý den časně zrána do zaměstnání a začínal pracovat. Vyráběl a byl spokojený. Jeho šéf Lev se podivil, že Mravenec pracuje bez dohledu. „Jestliže pracuje tak dobře bez dohledu, nemohl by snad pracovat ještě lépe, kdyby na něj někdo dohlížel?"
Lev proto zaměstnal jistého Švába, který měl bohaté zkušenosti v oboru personalistiky. Jeho prvním opatřením bylo zavedení kontroly Mravencovy docházky. Záhy Šváb potřeboval sekretářku, aby mu pomáhala s papírováním. Zaměstnal proto Pavoučici, která se kromě archivů věnovala rovněž kontrole telefonních hovorů. Lev byl okouzlen Švábovými výstupy a požádal ho i o grafickou prezentaci produktivity a hlubší analýzu dlouhodobých tendencí na pracovišti, jejichž průběžné výsledky budou diskutovány na pravidelných schůzkách. Kvůli tomu byl Švábovi zakoupen počítač s laserovou tiskárnou a zaměstnána jedna Moucha, aby vedla oddělení informatiky.
Mravenec, dosud produktivní a veselý, byl najednou zoufalý nad množstvím vyplňovaných formulářů a pracovních schůzek, které mu zabíraly spoustu času! Lev dospěl k závěru, že je třeba vytvořit pracovní místo provozního vedoucího v oddělení, kde Mravenec pracuje. Pozici obsadil jistý Cvrček, jehož prvním počinem bylo vybavení kanceláře perským kobercem a ergonomickou židlí. I nový vedoucí brzy potřeboval počítač a sekretářku (tu si však přivedl ze svého bývalého zaměstnání), aby vypracoval strategický plán optimalizace výroby a kontroloval rozpočet oddělení, kde Mravenec pracuje.
Cvrček zároveň přesvědčil Lva o absolutní nezbytnosti průzkumu pracovního prostředí. Poté, co se Lev seznámil s pracovní vytížeností, zjistil, že oddělení, kde Mravenec pracuje, už nevyrábí tolik, co dříve. Najal proto vyhlášeného konzultanta Sýčka, aby za hromadu peněz provedl audit a navrhl řešení. Sýček strávil tři měsíce v kancelářích a vypracoval několikasvazkovou zprávu, jejíž závěr zněl: „příliš mnoho personálu v podniku“.
Hádejte, koho Lev propustil. Pochopitelně Mravence, kvůli „nedostatku motivace a konfliktnímu chování“.
A úplně nakonec si dovolím dát odkaz na můj minulý článek, v němž píšu, proč je státní správa důležitá: tedy zde.
Zdroj bajky: https://www.dooffy.com//cs/jak-chodil-mravenec-do-prace.html
