Článek
Často slýcháme řeči o tom, jak je role státu naprosto zbytečná, jak by lidem bylo lépe bez něj. Bez zbytečných úředníků, jejichž etalon představuje v myslích nespokojených, rebelujících občanů tlustá babka za přepážkou, nerudně vyhazujíc klienty úřadu, chtíc si s kolegyní podrbat, co se stalo včera v Ulici. A dám ruku do ohně za to, že minimálně jedna taková v našem státě bude. Ale ostatní pracují. Ne pilně jako mravenečci, ale pilně, podle příkazů a provozních či služebních řádů. A pracují pro nás, náš stát, naši společnost.
Oni ti státní úředníci jsou vlastně tím prvkem, který mravenci nepotřebují, nějakým záhadným způsobem se bez něj obejdou. K čemu jsou tedy nám? Kdybychom je všechny vyházeli, což si podle rebelujících občanů zaslouží, měli bychom se tady daleko lépe. Ušetřilo by se, člověka by nikdo nebuzeroval, nic by nemusel nikam nosit, všechno by šlo postavit rychleji… Jenže co by se asi tak stalo, kdybychom je opravdu nechali zmizet? Zkusme si navodit scénář.
Napřed ten horší. Kdo kdy viděl nějaký postapokalyptický film, pak nejspíš tuší, jak by společnost za chvíli vypadala. Lidi by si chvíli bastlili své životy na vlastním pozemku, tedy ti šťastnější. Ti méně šťastní by žili v paneláku. Nastavená pravidla by ještě chvíli víceméně fungovala, držely by je staré dobré zvyky i vychování. Jenže postupně by začínala na síle nabírat agresivní část obyvatel. Ti by bez dohledu utlačovali ty slušnější, a zároveň by je nepřímo nutili páchat podobné zlo, jakému je vystavují. Křesťanské rčení o nastavení druhé tváře příliš nefunguje, jak ukázala dvoutisíciletá praxe. Nakonec by se společnost rozpadla zhruba do podoby pravěkých klanů, kde by velký rozdíl byl v tom, že zatímco v pravěku dalo lidem dost práce vymlátit alespoň část nepřátelského kmene, tak se současnými možnostmi by to byla poměrně hračka. Lidé by se tedy začali více opevňovat, aby se mohli lépe bránit. Pochopitelně populace by výrazně klesla, protože bez existujícího zdravotnictví by se zvedla úmrtnost a rapidně snížil věk dožití. Patrně by také pravidelně klepal na brány hladomor.
Zdá se vám to až příliš přitažené za vlasy? Pojďme zkusit pár méně drastických příkladů, kdy je role státu prospěšná. Tak třeba, pokud máte děti, ty chodí do školy, zřizované státem a tam se učí podle osnov, které někdo vymyslel. Všechny děti po celé republice a potažmo celém civilizovaném světě mají zhruba stejné vzdělání, stejné znalosti. Za to mohou osnovy. Možná by bylo fajn mít učitele, co osnovy nezná, aby bral děti na výlety a chodil s nimi do kina, pouštěl je dřív domů a protáhl jim prázdniny. Ale psát a počítat by se naučily třeba v páté třídě. Nic moc, že?
Štve vás, že vám stát kontroluje, co si smíte a nesmíte postavit na vlastním pozemku? Je to k naštvání, že? Tedy do doby, než si soused usmyslí, že na svém pozemku postaví třeba dvoupatrový prasečák vydávající nesmírný zápach a navíc stínící polovinu vašeho bazénu. To už se ta stopka od tátu docela hodí, nemyslíte?
Kdo má řidičák, nebo aspoň jezdí autobusem, pak ocení stav silnic. Ne, taková bída to opravdu není, je to jen nadávání ze zvyku, jak jsou naše silnice nejhorší na světě. Ano, najdou se takové úseky, ale většina je v pohodě. Co by se asi tak stalo, kdyby se rozpustilo ministerstvo dopravy? Věděl by někdo z cestářů, co je třeba aktuálně opravit, kde je třeba udělat obchvat, kde je třeba posílit autobusy, protože jsou přecpané?
Když zůstaneme u silnice, pak bez role státu a úředníků by mohl za volant naprosto každý. Od malých dětí, přes muže v plné síle a paní inženýrku, až po alkoholika neschopného se do auta vůbec trefit. Předpokládám, že první a poslední případ bychom na silnici potkali neradi. Jistě, stane se i dneska, ale takové případy jsou potírány policií, opět další složkou státní správy. Ta za nás řeší i občanský nesoulad, takže není nutno, abychom se v rámci dobrého soužití uchylovali k násilí.
Totéž platí i o hasičích. Občas prudí, že v novostavbě nemáte požární hlásič, jejich provoz stojí dost peněz, tak co je zrušit? Ušetřilo by se, je to super nápad. Do doby, než nám začne hořet barák, do řeky začne téct olej a nebo se přivalí povodeň. To samé bychom mohli říci i o záchranné službě a nemocnicích. Však jsem zdravý, doktory nepotřebuju. Ale nezlomím si zítra nohu? Nebo nedostanu zápal plic, na nějž bez lékařské péče asi stěží seženu antibiotika? Kdyby ano, pak budou nesmírně drahá, to mi věřte.
Místní samospráva za nás zase řeší drobnější záležitosti na lokální úrovni. Tedy jejím zrušením bychom nechali zpustnout hřbitov stejně jako dětská hřiště, zarůst parky i chodníky. Neměli bychom vyvezené popelnice. Přestaly by fungovat domy pro seniory i domy dětí a mládeže. Setkání starousedlíků, dětské dny, hasičské soutěže a místní slavnosti bychom si museli uspořádat sami. Nebo radši ne, abychom na sebe příliš neupozorňovali. V obci by si mohl kdokoliv zřídit cokoliv, od množírny psů až po továrnu na pneumatiky. Klidně hned za vaším plotem.
Soudy by po zrušení soudců vypadaly zhruba jako ve středověku, tedy v lepším případě by se pokutovalo vše od krádeže až po vraždu, nebo třeba soubojem na život a na smrt. V případě horším by právo nebylo vymahatelné vůbec, což je i pravděpodobnější varianta. Tedy přišlo by na řadu mezopotámské oko za oko a zub za zub, což si sice mnozí přejí i dnes, ale pouze v případě, že se to netýká jich samotných. Oni by otočili, kdyby nedopatřením zlomili někomu ruku.
Nad tím vším sedí poslanecká sněmovna a senát. Vyžírkové největší, že? Oni ovšem působí zhruba stejně jako mozek. Pokud jsou nižší správní orgány a úředníci ruce a prsty, pak vláda je centrální nervová soustava. Ano, mnohdy jednají víceméně proti tomu, jak smýšlíme, mnohdy nám přijde, že se do práce chodí nanejvýš občas ukázat, ale oni jsou ti, kteří drží pohromadě naši republiku. Bez vlády bychom se rozpadli na jednotlivé kraje. Takhle vystupujeme společně a jednotně a je možné postavit dálnici přes několik krajů. Máme stejné zákony i právo, stejnou rychlost na silnicích. Po celém státě.
Tedy přátelé, bez státních zaměstnanců bychom tu měli anarchii. Možná po ní někteří touží, dělat si co chtějí, ale nechť si uvědomí, že v anarchii totéž můžou dělat i ostatní, a to se jim už líbit nemusí. Příště, až půjdete na úřad a budete remcat, jací jsou to budižkničemové, zkuste si představit, jak bychom se tady měli bez nich. Tedy pokud nepotkáte tu bájnou tlustou babku s kávou a ústy plnými Ulice, která vás právě vykázala od přepážky.
