Článek
Tomio Okamura ihned po svém zvolení předsedou poslanecké sněmovny začal jednat. Přesně tak, jak bychom od něj očekávali. Rozhodl se sundat z budovy poslanecké sněmovny ukrajinskou vlajku, která tam vlála jako symbol podpory napadeného státu. Předpokládám, že od něj můžeme očekávat pár obdobně teatrálních gest, a to je asi tak všechno. Ale rád budu mile překvapen.
Samozřejmě tento akt nezůstal bez povšimnutí novinářů a především následně veřejnosti. U voličů SPD se projevila vlna nadšení, že tak to je správně, že nám nikdo nebude diktovat jaké vlajky kde mají viset a že cizí vlajky na našem území jsou vlastizradou. (Mimochodem potkal jsem i zahradu s palestinskou vlajkou, jejíž majitel rozhodně byl nacionalista a podle tabulky na vratech, zdůrazňující, že vlastní palnou zbraň, skutečně neměl rád Fialu a jeho voliče – tedy nejspíš patřil do Okamurova tábora.) Máme přeci jako hrdý národ právo na vlastní suverenitu, jazyk a měnu.
Realita je ovšem taková, že naši suverenitu nám nikdo nekrade. Nikdo nám nezakazuje mluvit česky, ovšem globální éra si žádá znát alespoň jeden cizí jazyk, kterým nejčastěji bývá angličtina. Češtinou se zkrátka mimo hranice moc nedomluvíte. Což mladí dobře chápou a angličtina jim rozhodně není cizí. Neumí ji proto, že by je k tomu někdo nutil, umí ji proto, že jim otevírá dveře do světa.
A ty vlajky. Skutečně má někdo dojem, že když na úřadě vlaje ukrajinská vlajka, přestává kvůli tomu být vlastencem? Stačí mu k tomu, aby si nepřipadal jako Čech, jedna ukrajinská vlajka? To je pak hodně smutný příběh… V tom případě nemá sebemenší nárok vlastencem se nazývat.
Skutečnost je zcela jiná. Jedná se pouze o jedince, kteří si potřebují zanadávat na zpackaný život, a ve skutečnosti žádnými vlastenci nejsou. Jejich vlastenectví se projevuje nanejvýše posloucháním skupiny Ortel, což dokládají nálepkami na autech. Jazyk, který tolik milují a na který si nedají sáhnout, przní hrubými chybami v každém příspěvku, pokud se vůbec jedná o srozumitelnou řeč. O historii naší země neví naprosto nic a stěží dají dohromady pár našich králů.
Tito lidé často ani sami neví, co to vlastně brání. Vědí jen to, že ukrajinská vlajka je špatně. A že je špatně Evropská unie a že je špatně Fiala. Ti prý mohou za jejich domnělou bídu. Říkal to Ladislav Vrabel, Tomio Okamura, Jindřich Rajchl a Andrej Babiš to potvrdil. A údajní vlastenci, chcete-li „flastenci,“ na tyto tři elementy nadávají a ohání se přitom češstvím. Češstvím, které se zakládá na neexistenci ukrajinských vlajek na našem území. Sami však paradoxně v rukou často třímají vlajky Ruské. Ty asi z nějakého neznámého důvodu nevadí, protože se jedná o „velkého slovanského bratra.“ Co na tom, že nás okupoval přes 20 let, nyní nás má na seznamu nepřátel a na našem území spáchal teroristický útok, který skončil smrtí dvou našich občanů.
Projevuje se skutečné vlastenectví nenávistí k cizímu? Nemělo by se mluvit spíše o lásce k vlasti, vlastní kultuře, jazyku a odkazu našich předků? S tím vším nemá ukrajinský „hadr“ absolutně žádnou spojitost a normálním vlastencům je zcela jedno, že někde visí. Naopak mnohdy rádi podpoří napadený stát, protože vědí, že kdyby Rusko přišlo sem, nemohly by se vyvěsit ani naše vlajky. Oni domnělí „flastenci“ nejsou ani tak vlastenci, jako spíše poměrně agresivní nacionalisté, kteří ani nevědí, co mají bránit a jen nadávají kolem sebe.
