Článek
Donald Trump je egomaniak. Dokazuje to přejmenováváním názvů po svém jméně a vytvářením nových monumentů, které nesou jméno Trump. Není to sice žádná novinka, protože Trump Tower stojí už od počátku 80. let minulého století, ale tehdy se stále jednalo jen o soukromý projekt byznysmena, nikoliv o oficiální státní záležitost. A to včetně zlatých eskalátorů.
Jenže nyní, v druhém prezidentském období, je Trump, stejně jako někdejší římští císaři, zasažen mocí a svou vlastní „velikostí“ a umínil si zanechat na světě nejen nějakou stopu s odkazem, ale i svou obří tvář vytesanou do Mt. Rushmore po bok amerických velikánů. Zdali se Donald Trump může řadit po bok Washingtona, Jeffersona, Roosevelta a Lincolna, nechť každý posoudí raději sám.
A pak tu máme armádu. Výkladní skříň Ameriky, bez které by USA nebyly tak velké. Součástí této armády je i námořnictvo, které (zatím) drží post nejsilnějšího na světě a disponuje skutečně obřími letadlovými loděmi. Ty jsou samy o sobě extrémně impozantní, se svým výtlakem přes 100 000 tun a délkou 337 metrů se jedná o největší vojenské lodě světa.
Přesto tu máme třídu, která si stále nese auru výjimečnosti. Jsou to bitevní lodě, pokládané před druhou světovou válkou za královny oceánů. To dokazuje stavba lodí impozantní americké třídy Iowa, německého Bismarcku a nebo největších bitevních lodí historie, japonských sester Jamato a Musaši s výtlakem přes 70 tisíc tun. Jejich ohromná děla, impozantní pancéřování a celková velikost je zkrátka natolik působivá, že překonávají i letadlové lodě. Jak ovšem ukázaly zkušenosti z minulosti, tito giganti jsou překonanou koncepcí, kterou porazilo letectvo.
Osud japonských superlodí zpečetily námořní letouny vyslané z amerických letadlových lodí. A ačkoliv obě lodi snesly ohromné poškození, nakonec je letouny udolaly. Vzhledem k absenci pokročilých protiletadlových zbraní byla navíc jejich obrana zoufale neúčinná a podařilo jí se sestřelit asi jen 10 letadel.
V tu chvíli už bylo dávno jasné, že stavět bitevní lodě postrádá smysl. Královské žezlo převzaly letadlové lodě a ponorky. Americké bitevní lodě, ze kterých se mezitím stala plovoucí muzea byly několikrát reaktivovány, a jejich obří děla využita ve válce v Koreji a Vietnamu, kde ostřelovaly pobřeží, a naposledy v roce 1991 ve válce v Zálivu.
Má tedy smysl stavit nové bitevní lodě? Ano, i ne.
Samozřejmě obří ráže 406 mm jsou velmi účinné. Kdyby se nabíjely moderní municí, patrně by jejich dostřel byl víc jak 100 kilometrů a ničivá síla naprosto výjimečná. Předpokládá se rovněž, že bitevní lodě nebudou osazeny kanony, ale raketami. A především by platformabitevní lodi mohla sloužit coby obří zdroj energie pro dosud nepříliš ozkoušené zbraňové systémy typu laseru nebo railgunu, které jsou na obřím množství elektřiny závislé. Takovou kapacitu menší plavidla zpravidla nabízet nemohou, kdežto velká bitevní loď s jaderným reaktorem ano.
I obranné schopnosti moderních bitevních lodí by byly impozantní, stejně jako jejich vrstvená pancéřová ochrana. Zejména s v kombinaci s výše uvedenými laserovými zbraněmi. Ovšem nebezpečí především v podobě raket je stále příliš velké na to, aby námořnictvo stálo o tyto drahé kolosy. Jak ukázala praxe v minulosti, velké roje „komárů“ dokáží udolat i skutečně odolné lodě.
Ke vzniku nové třídy bitevních lodí by se tedy našly nějaké argumenty pro i proti. Největším argumentem proti je samozřejmě cena, která by v případě takového projektu byla astronomická a kterou musejí rozvažovat i v USA. Zejména měly-li by lodě být ze zlata, aby byly dostatečně důstojné jejich strůjci.
Co je však na celém projektu nových bitevních lodí nejpozoruhodnější, je pojmenování jejich třídy – Trump (co jiného také čekat, že?). V americkém námořnictvu platí pravidlo, že nová třída nese jméno po nějakém významném admirálovi, bývalém prezidentovi, městě, nebo státu. Zde se však hodlá nová třída pojmenovat po prezidentovi, který se nikdy žádné války neúčastnil kvůli ostruze v patě. Nová třída Trump není výsměchem. Je důkazem naprosté arogance a sebestřednosti amerického prezidenta, který kdyby mohl, patrně by nechal svůj portrét namalovat i na Měsíci. Tak doufejme, že to američtí astronauti nestihnou.
