Článek
Slova z domova uměl zpaměti. „Budu máma…“ psala mu. Mladý praporčík Mitsuru Yoshida, který stál opodál ve stínu dělové věže, mlčky sledoval, jak si starší námořník potřetí pročítá ten tenký list papíru. Yoshida věděl, co v dopise stojí – jako nadřízený musel kontrolovat korespondenci svých mužů, a právě tak zjistil i tuto intimní novinu. Věděl, že tenhle nastávající otec teď na lodi plující vstříc bitvě nemá jistotu, zda své nenarozené dítě vůbec kdy uvidí.
Jak se stalo, že největší válečná loď světa vyplouvá na misi s tak zoufalou vyhlídkou? Píše se duben 1945 a Tichomořská válka se blíží ke svému finále. Spojenecké síly zahájily invazi na Okinawu, poslední krok před úderem na japonské ostrovy.
Tokio se zoufale snaží agresi zpomalit. Rozkaz z nejvyšších míst zní: vyslat do akce bitevní loď Jamato, chloubu císařského námořnictva, i kdyby to měla být cesta bez návratu. Admirál Seiiči Itó, velitel 2. flotily, dostává příkaz podniknout operaci Ten-gó – sebevražedný výpad proti americkému loďstvu u Okinawy.
Plán je šílený: Jamato má probít cestu k ostrovu, najet na pobřeží a jako stacionární pevnost pálit do vyčerpání munice, než padne. Posádka pak má do posledního muže bojovat dál po souši. Otázka návratu se vůbec neřeší. Na palubu kolosu se nakládá plný stav munice a zásob, ale jen minimum paliva – jen tolik, kolik stačí k jednosměrné plavbě k Okinawě.
Vojáci vědí, co to znamená. V japonském námořním slovníku má tahle operace označení „tokubecu kógeki“ – speciální útok. Stejně jako letci kamikaze i námořníci na Jamatu chápou, že byli vysláni zemřít.
Odpoledne 6. dubna 1945 vyplouvá Jamato z tajné základny Tokujama na poslední plavbu. V těsném závěsu ji následuje lehký křižník Jahagi a osm torpédoborců – vše, co zbylo z kdysi mohutného japonského loďstva.
monumentální je slovo co tuto loď nejlépe vystihuje
Mezi téměř tří a půl tisíci muži posádky vládne tiché odhodlání a napětí. V podpalubí balí někteří mladí námořníci své poslední dopisy domů. Jiný si cvičně nasazuje katanu, ceremoniální samurajský meč – raději padne vlastní rukou, než by upadl do zajetí.
A vedle na pryčně vytahuje jeden praporčík fotografie krásné dívky a s tichým úsměvem se na ni zadívá. Ostatní muži mu ten snímek potají závidí – myslí si, že je to milá jeho srdce. Nikdo z nich netuší, že se mýlí: že na fotografii není žádná milenka, ale jeho mladší sestra.
A že tahle dívka po válce zůstane úplně sama na světě, bez rodičů i bratra. Mladý Yoshida tohle všechno vnímá s tísní u srdce. Ještě před pár lety byla Jamato symbolem nedotknutelné císařské moci – teď se z ní stala plovoucí rakev pro muže i jejich sny.
Krátce po vyplutí zamíří japonský svaz k průlivu Bungo. Navzdory veškerému utajení však nepřítel o pohybu lodí ví. Američané prolomili šifry a ze zachycených rádiových zpráv vyčetli japonský úmysl.
Už v noci stínují Jamato z dálky ponorky a nad ránem 7. dubna, když se konvoj skryje v dešťové přeháňce, zakrouží nad ním americký průzkumný letoun. Japonští důstojníci ho vidí jen jako tmavou tečku vysoko v mracích, slyší vzdálený bzukot motoru.
Náhle se ozve hluboká rána – to Jamato vypálila ze svých obřích děl speciální tříštivé granáty proti letadlům. Dunění je ohlušující. Z trosek mraků se však jako odpověď vynoří další a další siluety amerických letounů. Útok začne každou chvílí.
Ve 12:34 spustí na Jamato a její eskortu první vlna palubních letadel. Ozývá se siréna a paluba obrů okamžitě ožívá chaotickým během – námořníci v přilbách zaujímají bojová stanoviště u protiletadlových děl. Ve vzduchu se blíží stovky tmavých teček.
americký letoun zahuje útok na Yamato
Přiřítily se stíhačky Hellcat, bombardéry Helldiver i Avengers – celkem téměř 400 letounů. Jamato začíná zuřivě pálit do všech směrů; na obloze se rozpukávají mráčky černého dýmu. Palba je tak intenzivní, že někteří mladí střelci si musejí zacpávat uši. První americké bomby dopadají po pár minutách. Zásah za zásahem.
Všude je oheň. Podle křiku z interkomu Yoshida poznává, že výbuch právě vyřadil zadní velitelství palby a zapálil muniční sklad na zádi. Do nosu ho udeří štiplavý pach spáleniny. Kýl lodi se otřese – torpédo prorazilo bok pod čarou ponoru. „Zásah na levoboku!“ hlásí někdo zastřeně do telefonu.
Těžká loď se vzpírá náporu, ale už cítit, jak se naklání. Důstojníci na můstku se drží zábradlí, Jamato se začíná povážlivě potápět na levý bok. Na obzoru zatím hoří také křižník Jahagi – nehybně stojí v plamenech, z komína valí hustý kouř. Jeden z menších torpédoborců mizí pod hladinou; do poslední chvíle z něj zní rachot jeho protiletadlových kanónů, pak vše utne ohlušující exploze.
Další torpéda zasahují Jamato krátce po 13:30. Znovu a znovu do boku lodi udeří kovová pěst, trhá pancíř, zaplavuje vnitřnosti plavidla vodou. Chodbami se nese zoufalý křik zraněných a naříkání uvězněných mužů. Všudypřítomný kouř štípe do očí.
Důstojníci se na můstku tiše křižují – vědí, že konec se blíží. Viceadmirál Itó nařizuje kapitánu Kósaku Arigovi připravit se k opuštění lodi. Jamato se mezitím naklání už o více než 30°. „Opustit loď!“ nese se mohutným trupem rozkaz. Yoshida se na okamžik zarazí.
Vidí kolem sebe pobíhat kamarády – kdosi v slzách volá matku, jiný beze slova skočí přes zábradlí do rozbouřeného moře. Co nejrychleji se proplétá kolem převráceného protiletadlového kanónu a chystá se k zoufalému skoku.
Ve 14:23 hodin se Jamato převrací kýlem vzhůru a její rozžhavené útroby konečně zachvátí mohutná exploze Detonace muničního skladu vyzdvihne trup bitevní lodi z vody a roztrhne jej vpůli. K nebi se vymrští obrovský hřibovitý mrak dýmu a ohně, který vystoupá do pětikilometrové výše.
Dunění výbuchu doznívá a na moři zůstává jen ohnivá spirála černého kouře – náhrobní pomník bitevní lodě Jamato, viditelný ještě z dalekých japonských břehů. Kolem dokola plavou trosky, hoří rozlitý mazut a ve vlnách se zmítají stovky těl.
Mladý praporčík Yoshida zalapá po dechu – vynořil se nad hladinu jen pár metrů od lodi a zázrakem tak unikl jisté smrti. Teď zoufale šplhá na kus rozlomeného trámu. Po zádech mu stéká mazlavá směs nafty a krve, moře kolem je poseto troskami a umírajícími muži. Yoshida se otáčí kolem dokola a volá. Hlas má ochraptělý od soli. Nikdo se neozývá. Je sám.
Z více než tří tisíc členů posádky Jamata jich přežilo jen necelých tři sta. Yoshida patří mezi hrstku zázračně zachráněných – vyloví ho z moře torpédoborec Jukikaze, jedna z mála doprovodných lodí, které masakr přečkaly. Na palubě záchranné lodi pak stráví dlouhé hodiny v šoku, zabalený do deky, s prázdným pohledem upřeným k obzoru.
monumentální výbuch po potopení lodi
V uších mu stále zní křik topících se druhů a výbuch, který rozmetal jeho svět. Vinu a stud z toho, že on přežil tam, kde tolik kamarádů zahynulo, si ponese po zbytek života. Později vzpomínal, že mnoho přeživších sužovaly podobné pocity – skoro všichni měli nutkání zemřít spolu s lodí, ke které přísahali věrnost.
„Jako by chtěli utišit bodání svědomí, všichni žádali o zařazení do speciálních útvarů pro sebevražedné útoky,“ popsal Yoshida smýšlení zachráněných námořníků. Někteří – s nezměrným žalem v srdci a s duchem kamikaze stále planoucím v hrudi – byli připraveni obětovat se při příští příležitosti. Jiní, vyčerpaní a zlomení, dokázali už jen nehybně sedět a plakat.
Mitsuru Yoshida se po návratu domů rozhodl, že svůj nezasloužený život musí proměnit v něco, co dá oné tragédii smysl. Později, když se zotavil z ran a šoku, si zapsal tiché předsevzetí: „Učiň z tohoto okamžiku zlom ve svém životě – žij dál vytrvale a oddaně“. Jako jeden z mála přeživších totiž cítil povinnost nést pochodeň paměti za všechny, kteří zůstali na mořském dně.
Jamato byla víc než jen loď – byla to plující pevnost hrdosti a oddanosti, japonského císařství.Teprve pár let po válce se odhodlal sepsat svědectví o poslední plavbě Jamata – o requiem za loď, její posádku i zaniklou epochu válečných obrů.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Requiem_for_Battleship_Yamato
https://www.securitymagazin.cz/historie/jamato-jak-nejvetsi-bitevni-lod-vsech-dob-spachala-harakiri-1404068533.html
https://www.armyweb.cz/clanek/cisarovna-mori-japonska-bitevni-lod-jamato-a-jeji-samurajska-smrt
https://www.palba.cz/viewtopic.php?t=606
https://www.kamikazeimages.net/books/personal/yoshida/index.htm
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/na-potopeni-nejvetsi-bitevni-lodi-sveta-stacily-dve-hodiny-titan-jamato-nedokazal-vzdorovat-letadlum-343005
