Článek
Až někdo vymyslí, jak napojit kabely na děti, už nebudeme muset řešit zdroje energie. Jejich schopnost regenerace a nulová potřeba odpočinku jsou neuvěřitelné a lze jim to jen závidět.
Kdybych se mohla vrátit o pár let zpět, řekla bych svému mladšímu já, aby si pořídilo děti dříve než po třicítce. S blížící se čtyřicítkou na sobě cítím stále častější únavu.
Spánek je pro slabochy
Moje dvě malé děti mají naopak čím dál tím více energie. V běžném režimu to není tak zřejmé, ale dovolená odhaluje tuto propast v celé své kráse.
Moře, bazén, moře a zase bazén. Večer z posledních sil kývneme na večerní procházku, kde si děti zaskáčou na trampolíně, svezou se na kolotočích či si užijí jinou zábavu, kterou malé italské letovisko nabízí, a dříve než v 11 v noci spát nejdeme. Včera jsme se vrátili dokonce až kolem půlnoci.
Z naivní představy, že se ráno vyspíme, nás vytrhla dcera, která se už v 7:30 ptala, co budeme dělat. Odpověď „spát“ ji očividně moc neuspokojila, a tak se vstávalo.
Po moři, bazénu a obědě jsem si lehla, protože na mě dopadla únava z předešlého dne. Když jsem skoro už spala (na mobilu nastavených 20 minut, abych se náhodou nevyspala až moc), zaslechla jsem dceru, jak si stěžuje, že to je hrozná dovolená. Přeci jsme nepřijeli proto, abychom byli na pokoji.
Z postele mě nejdříve zvedl vztek, že nesmí být tak sobecká a že jsem chtěla jen dvacet minut. Následně jsem si ale vzpomněla na sebe. Na ty nekonečné chvíle na apartmánu, kde jsem si hrála, aby si rodiče odpočinuli.
Odplata za mé nepochopení
A tak jsem nechala spát alespoň tatínka (s naivním přáním, že si to zítra vyměníme) a vyrazila zpět na pláž. Děti spokojeně řádí v moři a já přemýšlím nad tím, že dovolená s dětmi je karma za naše dětství.
Naštvané obličeje mé dcery a její komentáře jsou odplatou za to, jak jsem rodiče osočovala, že chtějí dovolenou prospat. Jejich nekonečná energie je „trestem“ za mou neúnavnost.
Stejně jako u všeho dalšího v mém životě teprve nyní chápu, co pro mě rodiče dělali a jak se často na úkor své únavy a své dovolené podřizovali mně.
A tak bych jim chtěla závěrem moc poděkovat, ačkoliv tatínek už si to bohužel nepřečte. Děkuji za všechny ty dovolené, které pro vás nebyly časem odpočinku.
PS: Když jsem si teď nasypala popel na hlavu, už mi to děti přestanou vracet, že ano?!
