Článek
Blonďatý a modrooký chlapeček, doslova andílek. To byl vždycky můj syn. Rád se tulil a mouše by neublížil. Tatínka to, pravda, trochu trápilo, že ten náš kluk je takový, ale já byla vděčná, že nemám agresivního raubíře.
Rok se s rokem sešel a já jsem stála na místě, jako mnoho maminek přede mnou, a poslouchala od učitelek školky, jak je ten můj chlapeček divoký a tak trochu agresivní.
Tatínek jásá, konečně chlapák! Já trpím a každé ráno chodím se sklopenou hlavou, protože nevím, kdo mě zastaví tentokrát s tím, že ten můj kluk tak trochu zlobí.
Kde je ta hranice, která je u chlapců běžná?
Kdy je agrese u kluků normální?
Jednou z běžných a normálních agresí je tzv. vývojová, která souvisí s určitým obdobím chlapce.
U malých dětí je agrese často způsobena nedostatečnou schopností vyjádřit své potřeby nebo emoce. Například batolata mohou reagovat křikem, vztekáním nebo občasným fyzickým útokem, jako je kousnutí nebo strkání. Tyto projevy jsou běžné a obvykle odezní, jakmile se dítě naučí lépe komunikovat.
V průběhu předškolního a školního věku se děti učí, jak vyjadřovat své pocity vhodnějším způsobem, a agresivní chování obvykle začíná ustupovat. U chlapců může být agresivita obzvlášť výrazná, protože se v rámci genderových rolí často očekává, že budou více konkurenceschopní a asertivní.
Některé studie ukazují, že chlapci mají tendenci projevovat agresi častěji než dívky, což může být výsledkem biologických faktorů, jako je vyšší hladina testosteronu nebo sociálních očekávání.
U starších chlapců je agrese často spojena s hraním, sportem nebo soutěžením. Může jít o zdravý způsob, jak vyjádřit energii a zkoumat hranice sociální interakce.
Například při fotbale nebo zápasení mohou být chlapci impulzivní, ale pokud respektují pravidla a dokážou se uklidnit po skončení hry, jedná se o normální chování.
Běžné projevy chlapecké agresivity
Když se chlapec cítí ohrožený nebo nespravedlivě osočený, může reagovat zvýšenou agresivitou. Pokud jde o jednorázové situace a dítě se dokáže omluvit nebo pochopit, že jeho reakce byla přehnaná, je to součást běžného vývoje.
Mladší děti se dle knihy Early education and development od Laurie Kramer mohou agresivně chovat zejména vůči sourozencům, protože se teprve učí, jak vyjednávat a vyjádřit nespokojenost.
Mnozí chlapci ve věku mezi 3–7 lety procházejí podle článku v Child Education Journal z roku 2021 obdobími silné frustrace a mohou vykazovat agresivní chování, jako je kopání, bouchání nebo křičení.
V určitých fázích vývoje mohou být fyzické hry, jako jsou „bitky“ nebo „bojové hry“, považovány za normální způsoby, jak si děti vyzkoušejí své hranice a interagují s vrstevníky.
Patologická agresivita
Pokud agresivní chování přetrvává i v pozdějším věku, začne mít negativní dopady na chlapcův život a život jeho okolí, je čas se zamyslet, zda se nejedná o patologii. Agresivita, která se neustále zhoršuje nebo se objevuje v neadekvátních situacích, může být indikátorem závažnějších psychologických nebo vývojových problémů.
Znakům patologické agresivity se věnoval článek v Journal od Child and Adolescent Psychopharmacology
- Pokud chlapec neustále vykazuje impulzivní chování, není schopen ovládat své emoce ani v situacích, kdy to není adekvátní (např. v konfliktech s vrstevníky nebo učiteli).
- Děti s výraznou agresivní tendencí mohou vykazovat znaky poruchy chování, jako je neúcta k autoritám, porušování pravidel nebo projevování antisociálních tendencí.
- Patologická agresivita může být spojena s nedostatkem empatie vůči druhým lidem. Pokud chlapec neprojevuje lítost po vykonání agresivního činu nebo má sklon ignorovat důsledky svého chování pro ostatní, může to znamenat, že má vážnější problém.
Agresivita jako projev ADHD
Častou příčinou agresivity je také ADHD. Podle studie z roku 2022 mají lidé s ADHD specifické vzorce aktivace mozku. Tyto vzorce podporují reaktivní a impulzivní agresi. Vědci se domnívají, že tyto nervové dráhy mohou způsobit problémy s emoční regulací a sníženou kontrolou impulzů.
„Když se dítě cítí zahlceno nebo se snaží sdělit své potřeby, může se uchýlit k agresivnímu chování,“ říká pro Healthline Lisa Anderson, licencovaná klinická sociální pracovnice.
Závěrem je dobré napsat, že žádnou z výše uvedených příčin agresivity nemůžete jako rodiče sami „diagnostikovat“, protože jak vyplynulo z výše uvedeného, problematika dětské agresivity je rozsáhlá. Pokud tedy máte jakékoliv pochybnosti o vývoji vašeho divokého chlapce, poraďte se s odborníky. Těmi však rozhodně nejsou kamarádky, které mají pouze dcery.
