Článek
V poslední době se hodně mluví o tom, že by se v České republice měla zkrátit rodičovská dovolená, která patří k jedněm z nejdelších v rámci Evropy. V komentářích na toto téma si často všimnete, že jedovaté komentáře o válejících se matkách mají buď muži nebo starší ženy, které musely odložit děti do jeslí, a tedy nechápou, proč to nemohou udělat i současné matky.
Toto téma (konečně) nedalo spát ani MPSV, které zpracovalo analýzu zaměřenou na to, jak se matkám po rodičovské dovolené daří návrat na trh práce. Nikoliv však jen na rychlost návratu, ale jeho skutečnou úspěšnost.
Co tato analýza odhalila? Přibližně čtvrtina matek skončí do 12 měsíců od návratu z rodičovské dovolené v evidenci uchazečů o zaměstnání. Z toho 21 % připadá na tzv. „okamžitou nezaměstnanost“ — tedy při návratu jde matka rovnou do evidence úřadu práce. Další cca 4 % má opožděnou nezaměstnanost — vstoupí na trh práce, ale do roka pak končí v evidenci.
Analýza tedy ukazuje, že problém není jen v tom, že se matky nevrací na trh práce, ale že pokud se vrátí – nehledě na to, zda vstoupí do zaměstnání – mají výrazně vyšší riziko nezaměstnanosti než průměrná pracovní síla.
Proč k tomu dochází?
Analýza ukazuje několik zásadních faktorů, které tento neblahý stav ovlivňují. Jedním z nich je dle analýzy přerušení kariéry. Matky často přerušují pracovní aktivitu kvůli péči o dítě – což znamená ztrátu kontinuity pracovní zkušenosti, možná i riziko zastarávání dovedností nebo nižší ochoty zaměstnavatelů přijmout je zpět.
I když matka najde zaměstnání, může jít o méně stabilní práci, nižší úvazek, nebo zaměstnavatele s menší kapacitou umožnit sladění práce a rodiny – což zvyšuje riziko, že práce skončí či se stane neudržitelnou. Analýza uvádí, že nestabilita zaměstnání je větší u menších firem či v soukromé sféře.
Pokud rodič (nejčastěji matka) nemá dostatečnou možnost zajistit péči o dítě, návrat na trh práce je složitější. I když analýza MPSV se na tuto konkrétní překážku detailně nezaměřuje, jiné studie, například studie zveřejněná na serveru Diverzita, ji potvrzují.
Co by mohlo pomoci?
Analýza jako jedno z řešení doporučuje flexibilní formy zaměstnání a sladění práce s rodinou. Zaměstnavatelé (i pomocí veřejné podpory) by mohli více umožňovat částečné úvazky, pružnou pracovní dobu či práci na dálku, pokud to povaha práce umožňuje.
Aby matky mohly stabilně vstoupit do zaměstnání, je klíčové mít garantované kapacity pro péči o děti – školky, dětské skupiny – a dostatečnou flexibilitu těchto zařízení.
Jak to chodí v praxi?
Analýza to zanalyzovala moc hezky a navíc z ní vyplynuly dokonce i závěry. Bohužel v praxi se matky setkávají s takovou diskriminací, že tomu žádné analýzy zabránit nemohou. Stačí si přečíst některé z diskuzí na toto téma a jednoho až zamrazí. Sama jsem příběhům matek nevěřila, dokud jsem sama nezačala hledat práci.
Zpočátku jsem potřebovala home office nebo zkrácený úvazek. To první bylo doslova sci-fi. Nedůvěra zaměstnavatelů, že by matka opravdu pracovala, je ohromná. Zvláště u někoho, kdo pro ně předtím nepracoval. Zkrácené úvazky už tak nemožné nebyly, ale chtělo to hodně sebezapření, protože větší výplata byla spíše výsměch.
Začala jsem tedy pracovat na částečné úvazky, pár jsem jich vystřídala a zjistila jsem, že mají mnoho společného - vydírací prvek. My jsme vám vyšli vstříc se zkráceným úvazkem, vy budete pracovat i doma nad rámec tohoto úvazku, ale za minimální plat. Co naplat, peníze byly třeba, tak jsem skřípala zuby a pracovala.
Jenže pak začaly dětské nemoci a já jsem dostala další lekci - ošetřovné je pro zaměstnavatele velký problém. Nechce mít zaměstnaného člověka, který je doma s dětmi. Z jedné práce jsem proto byla odejita s tím, že z lidského hlediska mají pochopení, ale z hlediska zaměstnavatele jsem kvůli nemocem dcery ten nejhorší možný zaměstnanec.
Takto jsem překonala nějakou dobu, až děti vyrostly a já jsem měla možnost většího úvazku. Začala jsem chodit po pracovních pohovorech a bylo mi čím dál tím více do pláče.
„Můžete nám vysvětlit těch pár volných let ve vašem životopise? Aha, rodičovská. A kolik máte dětí? Dvě? A jak jsou staré? Hm, to jsou ještě docela malé děti. Máte v místě bydliště rodinu? Nemáte? A co když děti onemocní? Kdo se Vám o ně postará? A partner je ochotný zůstávat doma s nemocnými dětmi?“
To jsou ve zkratce otázky, které mě překvapily a doslova znechutily. Dle zákoníku práce se na tyto otázky ptát zaměstnavatel nemůže. Tak jsem to na jednom pohovoru řekla a bylo mi řečeno, že nemá smysl dále pokračovat v pohovoru.
Když už ženy potupně projdou diskriminačním pohovorem, nastoupí do práce za nižší plat než jiní, ačkoliv mají vyšší vzdělání, nastane pravé peklo. Skloubit život rodiny a zaměstnání je velkou výzvou. Matky musí nahodit mozek zpět do pracovního módu (tedy aby přestala kolegyním říkat, že se jdeme napapat) a zároveň musí stíhat to, co do té doby (úklid, nákup, péče o děti…). Jedou tedy v podstatě dvousměnný provoz. Do toho přijde pár nemocí dětí, řeči od zaměstnavatele (i kolegů) a vracíme se k začátku, kdy dle analýzy čtvrtina matek skončí do 12 měsíců od návratu z rodičovské dovolené v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Divíme se jim?
