Článek
Kojenecké plavání je prostě v módě a kdo nejde s kojencem do bazénu, tak zřejmě propadne nějakým sítem společenského statusu. Na plavání kojenců si rychle vybudovali živnosti různí samozvaní odborníci. K podnikání vlastně stačí malý prostor s bazénkem. Nebo pronájem většího bazénu. A už to sype. Osvěta je veliká, kdo netopí děti, není IN. Doba se změnila a rodiče nemají tolik času věnovat se přímo osobně svým potomkům. Už s nimi nechodí na zamrzlé rybníky nebo na městská kluziště, aby je naučili bruslit, už s nimi nechodí k rybníku nebo řece, aby je učili plavat. Ne, voda v přírodě je pro moderní matky špinavá a studená. Lepší je chlorovaný bazén. Je jedno, že kojenec se stejně nedokáže naučit plavat, že dítě je prostě schopné samostatně plavat tak až od pěti let. Tím myslím, že když náhle spadne do klidné vody, tak se dokáže vynořit a uplavat třeba nějakých pět metrů nad hladinou.
Děti se svěřují odborníkům už od narození, je to kojenecké plavání, od tří let spousta kroužků, v pěti letech bruslení… A konečně se proti kojeneckému plavání nechali slyšet i odborníci. Metoda, kterou zastává zakladatelka Plaváčku v Brně Blanka Kolářová Sudíková, ovšem všem matkám nevyhovuje. Jsou zděšené z razantního přístupu, děti jsou za řevu násilím potápěny, dokonce jsou odebrány i rodičům a trenérkou násilím strčeny hlavou pod hladinu. Jenže podle paní Blanky je to naprosto normální. Srovnává to s pláčem dětí při přebalování. Jenže rodič nejlépe pozná, kdy dítě brečí jen tak ze svého nepohodlí, nebo už řve hrůzou a děsem. Děti si tím prý posilují plíce a ve dvou letech plavou. Argumenty velkého množství matek, které nedokončily kurz, zakladatelka bagatelizuje. Je to jen nepatrný zlomek a jejich problém, že kurz nedokončily. Na konci by viděly výsledky.
Maminky se ovšem shodují v tom, že nesmlouvavý dril vyvolal v jejich dětech strach z vody. Bojí se nyní už i ve vaně. Mají odpor k vodě a proklínají se, že podlehly manipulativním technikám. Místo lásky k vodě je jejich dítě vyděšené a plné úzkostí.
Nyní se už shromažďují podklady k podání trestního oznámení. Ano, je to na pováženou. Před čtvrt stoletím bylo ještě celkem běžné osprchovat dítě v hysterickém záchvatu studenou vodou. Dnes by to bylo týrání. Ale řvoucí miminko, které má děs v očích a chytá se maminky, potopit po hlavě do vody je metoda tolerovaná, dokonce podporovaná! Tato metoda se nazývá delfínkování. Inspirací je pro zakladatelku Kolářovou Sudíkovou Igor Charkovský ze SSSR, na kterého se odvolává také na svém webu. Tento Sovět tvrdil, že pokud se člověk narodí do vodního prostředí, pokud bude trávit hodně času ve vodě jako delfín, pak bude mít superschopnosti, což bylo v souladu s tehdejší doktrínou SSSR, která chtěla vytvořit superčlověka.
O plavání kojenců jsem už psala. Byla to má čirá zkušenost, jelikož jsem matka tří dětí. Všechny se naučily plavat, vodu milují, ale nikdy jsem je netýrala v žádném plaveckém spolku. Naučit je plavat nebyl problém. Dcery plavaly samostatně v moři bez dopomoci nějakých nafukovadel už před první třídou, syn o rok později. Škoda peněz vyhozených za takové týrání dětí, navíc bych jim to pochopitelně ani neudělala. Škoda, že si rodiče více nevěří. Ne v to, že by měli bezhlavě poslechnout nějakou majitelku plavecké školy, ale ve své vlastní schopnosti naučit dítě plavat sami. Ostatně to bylo také jedné matce vytknuto. Samotná místostarostka Prahy 3, Nikol Kroužek byla přesvědčována, že ji manžel neakceptuje jako silnou osobnost a partnerku, a tak ona potápí své dítě nejistě a to pak brečí. Z této přesvědčovací metody už zavání sektářská manipulace.
