Článek
Mnozí si ještě vzpomenou na případ z roku 2002, kdy probíhalo usilovné pátrání po studentce z Písku, která byla naposledy spatřena před lesnickou školou v Burketově ulici v Písku, kde stopovala. Policie se tehdy opravdu činila, vyzývala také veřejnost ke spolupráci, ale Janu se stále nedařilo nalézt.
Svědci
Svědecké výpovědi se shodly na tom, že Jana stála 16.5. 2002 po druhé hodině odpolední před lesnickou školou na výpadovce na Strakonice a stopovala. Nebyla zdaleka sama, v té době to bylo místo stopaři vyhledávané. I Jana tehdy prý ráda jezdila stopem, především právě domů do Strakonic, kde bydlela se svými rodiči. U Jany to odpoledne zastavil ford siera, ona chvilku stála skloněná u okénka a domlouvala se. Poté nasedla a už ji nikdo neviděl.
Rodiče
Podle jejích rodičů přicházela domů pravidelně okolo půl třetí. Ten den byly už tři hodiny a Jana nikde. Že by se někde zdržela? U někoho se zastavila? Ne, to nebylo jejím zvykem, vždycky přišla domů na čas a teprve potom se domluvila, že půjde ještě ven. Nebo dala nějakou zprávu, prostě by se ozvala, byla zodpovědná. Neměla důvod někam zmizet. Rodiče postupně přepadala nervozita, zkoušeli se s ní nějak spojit, a když Jana nedorazila domů do večera, nahlásili její zmizení na policii. Jana do školy nedorazila ani další den, to už probíhalo pátrání. Nešťastní rodiče zároveň pátrali na vlastní pěst, trávili celé dny a noci prohledáváním všech možných i nemožných míst, o kterých si mysleli, že by tam třeba mohla Jana být. Obrátili se i na různé senzibily a ani jejich tvrzení nebrali na lehkou váhu. Doufali, že Jana se třeba najde v nějakém baru v Písku nebo kdesi v pohraničí nebo snad i za hranicemi. Přes den pátrali, v noci nemohli spát, celé dny je trápila nejistota, strach, panika a obcházela je hrůza.
Každý rodič si dokáže představit tu hrůzu
Říká si: Ne, to by neudělala, je hodná, je na ni spolehnutí…ale vzápětí si řekne….možná ji přemluvila kamarádka, třeba je v Německu, Rakousku, v nějakém klubu…přece musí být živá! To není možné, aby….Doufá a doufá, upíná se k naději. Ta strašná hrůzná nejistota, to tápání, ochota uvěřit každému šarlatánovi, snaha neztrácet naději, nemožnost spát, jíst, myslet na cokoliv jiného…
Po třech týdnech tělo Jany objevil náhodný houbař. Její život vyhasl téhož dne, kdy nasedla do auta k vrahovi.
Co se tehdy stalo během cesty, se už nikdo nedoví. Jedno je jisté, Jana skončila nahá, pouze v roztržené podprsence s probodnutým srdcem. Vypátrat pachatele se podařilo kupodivu rychle, všechny indicie směřovaly k tehdy „známé firmě“ a to ke čtyřiadvacetiletému Pavlu Zárubovi. Záruba byl v podmínce za znásilnění a pocházel ze statku, kterému se raději místní vyhýbali obloukem. Statek na samotě poblíž Protivína naháněl hrůzu.
U podezřelého Záruby byl objeven mobil zavražděné a její vlasy v jeho voze. K vraždě se nikdy nepřiznal, později vinu sváděl na svého tehdejšího kamaráda Jana Nouzeckého, který s ním tehdy jel údajně v autě. Trest přijal, ale vinu tvrdošíjně odmítal.
Psal si dokonce i s rodiči zavražděné dívky, vyhrožoval jim, že se s nimi ještě potká, ale tvrdil, že on ji nezabil. U soudu Nouzecký jeho výpověď popřel a řekl, že Záruba lže, nicméně v jiných, mimosoudních prohlášeních, se k vraždě dívky dobrovolně hlásil.
Vrah tehdy Janu napadl zezadu a udeřil ji do hlavy, probodl ji a ještě podupal. Jestli byla znásilněná, se nepodařilo prokázat, takže pachatel unikl mimořádnému trestu.
Rodinné zázemí Pavla Záruby
Celá rodina včetně jejich známých žila na statku Bor poblíž Protivína. Statek byl místem, kterému se každý raději vyhnul a s obyveteli nechtěl mít nic společného. Dalo se tam tehdy sehnat nejrůznější kradené zboží nebo autodíly, ale také drogy. Místo nahánějící strach bylo rejdištěm podivných existencí a o jeho obyvatelích si místní mysleli své. Na statku v té době bydlela rodina Pavla Záruby a jejich známí. Matka Zárubová měla za sebou už třináct trestů, další dostala za křivé svědectví ve prospěch syna Pavla, kdy se mu snažila poskytnout falešné alibi. Trestaní byli také oba bratři. Právě matka stála neochvějně u soudu za svým synem Pavlem, u soudu se zhroutila, sanitka ji odvezla do nemocnice. Otec, ve vzteku, že syna dvacet let neuvidí, otevřeně nadával soudci: „Vy hajzlové, tohle jste chtěli?“ Nakonec zemřel v roce 2018. Téhož roku také přišla o život matka a sestra odsouzeného rukou vraha. Zřejmě z nějakých osobních důvodů je obě zabil přítel dcery. Při útěku z místa činu skočil pod vlak. Zanedlouho po těchto vraždách do nedalekých Chvaletic, kde bydlel vrah matky s dcerou, dorazil příbuzný rodiny a jeho dům zapálil.
Václav Nouzecký, kamarád odsouzeného Záruby
Ačkoliv u soudu vinu popřel, neveřejně se k vraždě Jany mezi řečí přiznal. Byl odsouzen za krádeže a další delikty, následně přemístěn do psychiatrické léčebny v Dobřanech, ze které se mu během procházky po areálu v roce 2023 podařilo uprchnout. V pátrání byl označen za mimořádně nebezpečného. Nikdo se ho neměl pokoušet zadržet.
Kdo vlastně vraždil a kde je nyní vrah?
Byl to Pavel Záruba?
Podle jeho okolí, by vraždit nedokázal. Trest přijal, ale vraždu odmítal. Byl jen řidičem auta, ve kterém jeho tehdejší kamarád Janu zabil? Obnovení procesu požadoval až po dlouhých letech. Vysvětlil to logicky tím, že ho soudil soudce Jiří Bernát, poslední český soudce, který vynesl dva rozsudky trestu smrti. Soudil také skinheady, kteří nahnali v Písku do řeky Roma Tibora, který neuměl plavat a utopil se. Bernát byl pro Zárubu přísný soudce a tak se nechal slyšet, že počká, až zemře, teprve potom zažádá o obnovu řízení. Po dvanácti letech tak skutečně učinil. Jeho žádost byla ovšem soudem zamítnuta.
Byl to Václav Nouzecký?
Ani to není vyloučeno.
Kdo tehdy v autě seděl a jak se podílel na vraždě mladé studentky Jany, už nyní není možné s jistotou zjistit. Podle soudu to je beze sporu Záruba. Jeho trest zanedlouho vyprší, může být propuštěn i dříve. Záruba byl odsouzen v roce 2003 ke dvaceti letům, k tomu se přičetla podmínka 3,5 roku. Nejpozději bude svobodně brázdit ulice jihočeských měst počátkem roku 2027. A bývalý kamarád Nouzecký? Je stále v léčebně? Nebo ve vězení? Možná už běhá mezi námi.
Mladá a krásná. Chytrá a spolehlivá. Chtěla žít, ale nebylo jí dáno. Budiž její smutný příběh varováním pro všechny mladé a zbrklé duše. Autostop je nyní už asi mimo, ale jsou zde další nástrahy. Přílišná důvěřivost je prostě hazard se životem.
Zdroj:
