Článek
Herec, který nechtěl ustupovat
Čepek patřil ke generaci herců, kteří brali svou profesi vážně, možná až příliš. Už během studií na DAMU se rozhodl odejít na protest proti vyloučení svého spolužáka. Nepatřil k hercům, kteří by potřebovali velká gesta nebo okázalé projevy. Hrál tiše, soustředěně, a přesto měl jeho projev sílu, na kterou se nezapomíná. Lidé ho obdivovali. Respektovali. Nebyl to člověk, který by se snadno přizpůsoboval. Odmítl například účinkování v normalizačním seriálu „Třicet případů majora Zemana“, i když věděl, že si tím může zkomplikovat kariéru. Takové rozhodnutí mělo v tehdejší době váhu. A důsledky.
Manželství a rodina
Petr Čepek byl ženatý celkem třikrát. S manželkou, baletkou, Janou se záhy rozvedl, z druhého manželství s fotografkou, spisovatelkou a produkční Helenou, rozenou Štáchovou, měli dceru Petru. Toto manželství vydrželo čtyři roky a Helena se poté provdala za slavného českého textaře Zdeňka Rytíře. Na další manželství si Petr Čepek počkal delší dobu a jeho nastávající bedlivě cenzurovala odrůstající dcera Petra. Nakonec tátovi odsouhlasila letušku Ivanu, se kterou manželství tátovi Petrovi vydrželo nejdéle, vlastně až do jeho předčasného úmrtí a to i přes to, že ani tento vztah nebyl vždy jednoduchý. S Ivanou měl Petr Čepek dceru Kristýnu, která se také vydala hereckou cestou. Kristýně bylo pouhých sedm let, když o otce přišla.
Rodina pro něj byla důležitá, i když podle vzpomínek blízkých, nebyl typ člověka, který by své emoce dával snadno najevo.
Uzavřený a přemýšlivý člověk
Čepek byl známý tím, že byl spíš introvert. Neměl rád povrchní rozhovory ani společenské hry kolem popularity.
Úspěch, který měl svou cenu
Na jevišti i před kamerou byl mimořádný. Diváci si ho pamatují z filmů jako Petrolejové lampy, Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo Tři veteráni. Postupem času si ho jak režiséři, tak i diváci zaškatulkovali do rolí složitých lidí, bouřliváků, vzteklounů, žárlivců a opilců.
Celý život zůstal věrný Činohernímu klubu, kde působil desítky let.
Jenže právě tahle oddanost, silná osobnost a vnitřní napětí z něj podle mnohých dělaly nejen skvělého herce, ale i člověka, který žil „na doraz“.
Nemoc, která přišla potichu
Na začátku 90. let se jeho život začal měnit. Objevily se silné bolesti, ale herec si vážnější onemocnění nepřipouštěl. Podle dcery Petry se otci ozval nějaký léčitel s tím, že ho viděl v televizi, a že se mu na něm něco nezdá. Cítil problém v oblasti břicha a chtěl, aby se k němu rychle dostavil. Ale otec byl ale ateista, na nic takového nevěřil a nejel tam. Od tohoto okamžiku, na který dcera Petra vzpomínala uběhl celkem dlouhý čas a lékařská diagnóza rakoviny slinivky byla stanovena až během jeho posledního natáčení. Jeho poslední velkou rolí byl Faust ve filmu Jana Švankmajera.Tehdy už nemoc postupovala rychle. Premiéry se nedočkal, zemřel pár dní před jejím uvedení. Za roli posmrtně získal dokonce Českého lva.
Konec, o kterém se dlouho mlčelo
V září 1994 zemřel ve věku pouhých 54 let.
Podle svědectví kolegů byl jeho konec velmi těžký. V posledních dnech výrazně zhubl a trpěl silnými bolestmi. Vážil pouhých 30 kg a odmítal návštěvy. Nechtěl, aby ho někdo viděl v tak špatném stavu.
Možná i proto se o jeho odchodu dlouho příliš nemluvilo. Nehodil se do obrazu silného a charismatického herce, jak si ho lidé pamatovali.
Zdroj:
