Článek
Manželé Pecinovi adoptovali Danielu jako miminko. Už od dětství se ale dcera chovala spíš jako kluk. S kluky kamarádila a hrála si s chlapeckými hračkami. Moc se snažili, aby se dobře učila, ale marně. Nastoupila na zemědělské učiliště v Dolní Rovni a bydlela na internátu. Ani tady ale svým rodičům radost nedělala. Z internátu ji vyhodili a na škole nebyli spokojeni ani s jejími studijními výsledky, ani s chováním.
Pinďa.
Kluk nebo holka? Mnozí v tom měli zmatek. Drobná postava v džínách a svetříku. Na první pohled se nedalo poznat o jaké pohlaví se jedná. Ve skutečnosti to byla dívka silně toužící stát se mužem. Šla si pevně za svým cílem, ale verdikt lékařů, že ani operace jí nezajistí funkční mužský penis ji silně zasáhla.
Jsem kluk.
Největší problémy nastaly, když se ve třetím ročníku zamilovala do spolužačky Petry. V návalu touhy být mužem si přepsala občanku, jmenovala se prý Milan Sochor. Lhala jako když tiskne. Prý pochází ze sedmi sourozenců, je ve skutečnosti kluk a Petra a další spolužačky jí mají oslovovat klučičím jménem. Za Petrou chodila, jak jen to šlo a zarputile se ji snažila přesvědčit, že je kluk, dokonce ji zatáhla do sklepa, kde si k ní dovolila dost drzé intimnosti.
V létě, kdy chodila venku v jakýchsi trenýrkách, si je mohutně vycpávala v rozkroku, aby svému tvrzení dala za pravdu.
Petra se dvěma dalšími spolužačkami toho měla už dost. Došly k závěru, že je třeba, aby pravda vyšla na povrch třeba násilím. Vrhly se na ni a chtěli ji vysvléci do naha. Ubránila se. Tak ji vyhnaly ze šatny a ona se pak už převlékala jen na záchodě. Mimochodem dívčím.
Podnájem u kriminálníka.
V té době, po vyhazovu z intru, už bydlela v podnájmu u starého kriminálníka Dobrodružského. Občas si s ním zasouložila, spíš tedy z donucení, což ovšem nesla dost nelibě a ohrazovala se, že je kluk. On se jí ale stejně vysmál. Prý, že si tedy musí napřed opatřit penis. Pro označení mužského pohlavního orgánu tehdy použil mnohem peprnější výraz.
A ona už věděla, že pro ni tato možnost prostě neexistuje.
Na konci školního roku 1984 gradoval nátlak na Petru. Rodiče už Petře zatrhli jakékoliv styky s podivnou Danielou, ale setřást ji nebylo nijak jednoduché. Ta ji stále vyhledávala a bombardovala dotazy, proč už s ní nechce chodit, vždyť ona je kluk.
Podivná a nevysvětlitelná scénka.
Snad měla Daniela v hlavě nějaký ulítlý plán, to co ten den udělala se nedá nijak logicky vysvětlit. Ráno vyšla z domu a u nákupního střediska zastavila cizího muže, se záminkou, že má doma otce, kterému není dobře a potřebuje pomoci. Ochotný neznámý šel s ní do zatuchlého podkrovního bytu, kde spatřil zakaboněného chlapa sedícího na válendě. Oba na sebe koukali jako zjara. Stalo se vám něco, jak vám je,
Dobrodružský na něj koukal jako na blázna a řekl, že mu nic není a chystá se do práce.
Opodál stála Daniela a v očích zvláštní očekávání. Co čekala? Že se ti dva servou a jeden druhého snad zabije?
Ten hodný muž, pan Ječmínek, se otočil a odcházel. Dobrodružský za ním ještě volal, ať jí nevěří, že je prdlá.
Poslední možnost.
Byl poslední školní den, ten den, kdy do bytu dovedla ochotného pána, a v hlavě Daniely naklíčila myšlenka na poslední možnost, jak přesvědčit milovanou Petru, že je kluk. Štrachala v kapse domácího, až vytáhla kondom. Nacpala ho novinami a vložila do trenýrek. V šatně se snažila rozepnout poklopec pánských kalhot a předvést Petře své falešné mužství. Tu to nezajímalo, odešla.
Daniela prohrála.
František, 11 let. Oběť.
V bytě zhltla rychle oběd a posedla ji myšlenka posledního plánu, jak dokázat, že je kluk. Vyběhla na ulici, kde si hrály děti a oslovila jedenáctiletého Františka. Vlákala ho do bytu a zamkla. Po chvilce mu uštědřila několik ran tenisovou raketou do hlavy. Chlapce v bezvědomí stáhla na zem, zula ho a vysvlékla mu tepláky a trenýrky a uřízla mu dvěma ostrými noži penis. Ještě na něm vykonala nechutné sexuální praktiky, potom ho odvlekala do komory a hlavu mu strčila do kbelíku s vodou.
Svoji trofej, chlapcův penis omotala nití a obalila izolepou. Vložila ho do kalhotek ke svému oholenému přirození a vydala se na poslední výpravu za Petrou. Už se s ní nesetkala.
Konec snu, konec všeho.
Postupně se dala na návrat domů. Oznámila bytnému, že v jeho bytě leží mrtvý kluk, kterého ona zabila. Nevěřil. Když ovšem vyšli nahoru, uviděl dva krvavé nože. Jako správný kriminálník je omyl a strčil za trám. Až pak uviděl mrtvého hocha.
Byla prostě divná.
Po příjezdu kriminálky byl první na ráně sám bytný. Jenže proč by to dělal a měl neprůstřelné alibi. Byl v práci. Zato ta holka se chovala divně. Těla odejít, zahrát si tenis, pak poukazovala na to, jaký je tam nepořádek, nebo se ptala, jestli si může dojít na záchod.
Při osobní prohlídce na stanici Veřejné bezpečnosti byl zaznamenám jakýsi předmět vstrčený do jejích genitálií. Daniela ho ovšem rychle vyndala a přesunula do úst. Až na výzvu předmět vyplivla. Byl to odříznutý penis oběti.
Posudek.
Podle znalců psychopatka s hysterickými a schizoidními rysy, transsexuálka s hysterickou lhavostí. Bezohledná a citově absolutně chladná.
Vymýšlela si také u soudu, lhala jak mohla a vyprávěla báchorky o hádce se zavražděným chlapcem, o tom jak do kbelíku spadl sám, verze měnila.
Dostala devět let. Adoptivním rodičům to přišlo moc, veřejnost by ji nejraději lynčovala.
Danielini chvilky slávy.
Devadesátá léta nahrávala velké lásce ke všem, ušlechtilosti bez ohledu na to, čím ti lidé ve skutečnosti vlastně byli. Takže po absolvování svého trestu se dostalo i na Danielu. Kousek té své slávy si získala v pořadu TABU v roce 1996, zanedlouho vystupovala i v CARUSOŠOU.
Rok 2000.
V roce 2000 už pobírala plný invalidní důchod, bydlela samostatně v bytě, pořízeném rodiči. Vzpomínky na vraždu na malém hochovi se snažila vytěsnit. Stýkala se v té době s jakousi jinou ženou z Prahy, kde se na veřejnosti vydávala za chlapce o mnoho let mladšího, než kolik let jí v té době opravdu bylo. Stýkala se spoluvězni, tíhla k problémovým komunitám, navštěvovala homosexuální kluby a jindy se zase snažila v elegantním oblečení proniknout do jádra hudebních skupin, od kterých si slibovala, že jí pomohou k veřejným hudebním vystoupením, kde by se mohla prezentovat.
Současnosti je okolím považována stále za podivínku, ale bez výrazného vztahu s nějakým podsvětím. Její otec už není na živu a oporou jí tak její matka a bratr.
Zdroj
Šulc, Viktorín. Panoptikum sexuálních vražd 2. démon v mém srdci. Epocha 2015, ISBN 978-80-7425-254-9
