Článek
Jana Šerjeníková oslavila osmatřicet a zmizela.
První informace zní, že druhý den ráno po svých narozeninách vyrazila do práce, ale tam se nedostavila. Doma přitom zůstala její peněženka, doklady a mobil. Divné. Takto se prostě běžně do práce nechodí, snad ale v nějakém chvatu a spěchu mohla doma zapomenout celou kabelku. Jenže šla opravdu ráno do práce? Neztratila se už dříve?
Policie po pár dnech zjišťuje kamerové záznamy z aut, které přes noc z 2. na 3. září parkovaly v ulicích, kde bydlela a kudy by zřejmě mohla nebo spíš měla projít. Skutečně žádají záznamy už z narozeninové noci. Pravděpodobně nikdo, ani manžel vlastně neví, kdy se vytratila. Prý se účastnila jakési narozeninové oslavy. Ale kde? Doma, nebo snad někde v jinde? Přišla potom domů a pak zmizela?
Jana, naprosto bezproblémová mladá paní, kterou prý nic netrápilo.
Na fotkách usměvavá, pohledná a milá mladá paní, milující maminka. Mohla by taková máma dobrovolně odejít od svých malých dětí? Byla paní opravdu tak bezproblémová, ve smyslu, že by ji samotnou cosi netrápilo? Měla opravdu tak krásný a bezproblémový vztah jako je prezentováno? Z televize se linou slova o milující rodině a krásném sluncem zalitém manželství, o čemž má snad svědčit jakési srdce zavěšené na dveřích bytu, které nám předvádí kamera. Ne každý své problémy ventiluje navenek, ne každý se svěřuje se svým trápením. Někdy ani nejbližší nemusí vědět co se odehrává uvnitř jejich sestry, dcery nebo manželky nebo také uvnitř nejužší rodiny. Jsou lidé, kteří svými starostmi prostě blízké nechtějí zatěžovat, jiní se stydí, že si sami nevědí rady a bojí se žádat o pomoc.
Mohla Jana opravdu odejít bez peněženky dokladů a telefonu? Proč by ne. Ale jistě nemířila do práce. A měla s sebou klíče? Vyběhnout z bytu bez věcí je celkem běžné, ale pokud se člověk plánuje vrátit, bere si s sebou klíče. Aby si mohl v noci odemknout a nebudil spící rodinu. Mohla si třeba vyběhnout do večerky pro lahvičku vína, měla přece narozeniny, nebo pro cigarety, nebo ráno do sámošky rodině pro rohlíky. Nebo se pohádali s manželem a šla se uklidnit na lavičku před barák, nebo si vyrazila někam na procházku vyčistit si hlavu před usnutím. Pokud měla oslavu někde mimo domov, třeba se tam chtěla ještě na chvíli vrátit, jestli ještě zastihne nějaké přátele na místě. Možností je hodně. Ale zase….co by se jí mohlo asi stát takového, že by se prostě ztratila a nenašla? Srazilo ji snad auto a někam odvezlo?
Nebo už měla všeho dost a vydala se kamsi na pospas osudu? Nebo si vyrazila někam do míst, která měla ráda? Jezdila autem? Pracovala v Ostravě u soudu, dojížděla snad autobusem? Mohl se jí někdo nějakým způsobem snad zbavit kvůli nějaké kauze, která se u soudu zrovna řešila?
Spekulace a dohady v diskuzích.
O pomoc žádá policie i rodina. Lidé se snaží, ale jak o případu přemýšlí, tak se neudrží nad různými spekulacemi. Rodina se rozčiluje, protože ji to zraňuje. Jenže diskutující jsou jen lidé. Někteří své myšlenky a úvahy nechávají pod pokličkou, jiní je bez obalu zveřejňují v diskuzích. Přesto mají všichni oči otevřené a snaží se zahlédnout Janu. Usměvavou a pohlednou Janu, která zmizela z ničeho nic.
Podobnost s případy Paurové, Svobodové nebo Přivřelové?
Mnozí se neubrání a veřejně přiznávají v diskuzích přesvědčení o podobnosti s případem zmizelé Jany Paurové, po které se marně pátrá už 13 let. Ta se tehdy ovšem zmiňovala svým blízkým o týrání svým mužem a v době zmizení měla proti němu jít svědčit. V případě Jany Šerjeníkové je údajně vše v pořádku, nikde žádné rozkoly, žádné problémy, ani rodinné, ani finanční, ani pracovní. Jde také o to, nakolik byla vzdělaná Šerjeníková sdílná, jak moc se svěřovala, kolik toho svému okolí prozradila.
Někteří připomínají i případ čtyřiadvacetileté Karolíny Svobodové, která se ztratila za záhadných okolností v roce 2012. Ta přitom nikam neodešla. Byla asi po měsíci nalezena doma pod vanou. Osudnou se jí stala hádka s manželem.
Jiní zase vzpomínají na záhadu zmizení Marie Přivřelové z roku 1993. Byla také matkou dvou dětí, jako pohřešovaná Jana. Ráno vyšla pro pečivo a noviny a nevrátila se. Její nahé tělo zaváté sněhem se našlo až po osmnácti dnech na střeše paneláku ve kterém bydlela. Nejhrůznější na tomto případu je to, že se odehrál také ve Frýdku-Místku.
Věřme ve šťastný konec.
Doufejme, že se Jana Šerjeníková brzy vrátí ke svým dětem a ke své rodině. Veřejnost pochopitelně nemá kompletní informace a často se pouští do různých úvah a spekulací. Přesto si přeje jedno a to návrat Jany. Policie rozšiřuje a zintenzivňuje pátrání. Věřme ve šťastný konec tohoto zatím záhadného a nevysvětlitelného zmizení.
