Článek
Zima, vítr a mráz. Sníh. Závěje. Hladový pes i králíci. Kde je sousedka Mária?
Psal se prosinec 1999 a na Šumavě už vládla pořádná zima s náloží sněhu. V Masákově Lhotě, malé obci na Vimpersku tehdy Randákovi už týden pečovali o sousedčiny slepice a psa. Kdyby se nepostarali, kdo ví jak by to dopadlo. Sousedka snad někam odjela bez ohlášení, už jednou to tak udělala. Ale po týdnu jim to už přišlo opravdu zvláštní a její podivnou nepřítomnost ohlásili na policii.
Policejní hlídka klepala na okna, bušila na dveře, závěsy v domě byly zatažené, nikde nebylo nic podezřelého a vše opravdu vypadalo, jakoby paní prostě někam odjela.
Mária Kantorová neúnavně shánějící chlapa.
Osmašedesátiletá Mária Kantorová bydlela v Masákově Lhotě asi deset nebo dvanáct let. Tehdy se přistěhovala ke svému muži, původně byla ze Slovenska. Jenže manžel v roce 1997 zemřel a paní Kantorová rozjela seznamku. Sháněla chlapa přes inzerát. Podle sousedky byla už slabá a potřebovala někoho, kdo jí pomůže s barákem. S nápadníky se nepokrytě chlubila i na veřejnosti, kasala se třeba v čekárně u doktora, že čeká doma chlapa, který má přijet. Pan Laštuvka z Prahy u ní byl skoro rok, ale v roce 1999 ho vyhnala. Prý mu šlo jen o peníze.
Po nějaké době se na ni opět usmálo štěstí a chlubila se, že za ní přijede nový mužský.
Randákovi.
6.12.1999 mluvila Kantorová se sousedy. Už se těšila na svoji pánskou návštěvu, posílali ji v legraci domů, ať se tedy učeše a upraví, aby se nápadníkovi líbila a zatopí, aby měli pěkné teploučko. Odešla. Sousedi Randákovi viděli z okna dobře na její dům. Odpoledne opravdu přijel vysoký mužský, všude bylo plno sněhu, ani nemohl vjet do garáže, ale sypal popel, jako nějaký zemědělec. Mária vyběhla ven, uvítala ho upřímně, on ji vzal kolem ramen a vstoupili do domu. Sousedka šla budit v pět ráno vnuka, aby nezaspal a viděla, že se ještě naplno svítí v kuchyni, to bylo ale divné, za chvíli pak viděla odjíždět od baráku auto. Seděl v autě sám mužský, nebo byla vedle něho i Mária? Byla tak drobná, že ji Kantorová mohla klidně přehlédnout. Třeba zahořela láskou na první pohled a odjela spolu se svojí novou známostí.
Policie.
Nakonec přece jen policie vylomila fabku a vstoupila. Všude uklizeno, čisto, pořádek, jen pronikavá zima. Jako by opravdu odjela. Až na ten rozkládací gauč zastlaný vysokou duchnou. A pod tou nadýchanou květovanou duchnou drobné tělo stařenky se zkrvaveným obličejem. Bez pochyb jde o Máriu. Á rozbitý a zkrvavený obličej a na krku pevně uvázané škrtidlo. Jako škrtidlo posloužily její spodní kalhotky. Pod skříní se posléze našel hluboko zastrčený těžký popelník, který posloužil jako vražedná zbraň.
Sexuální motiv vraždy byl zřejmý. Zavražděná si podávala často seznamovací inzeráty, na jiné aktivně odpovídala, nalezené dopisy s amanty hýřily erotikou a sexem. Vzhledem k věku zavražděné dost neobvyklé a neočekávané. Ohledání mrtvé ale opravdu potvrdilo nedávný sexuální akt.
Nápadníka viděli nejen sousedé Randákovi, ale také pan Pešl, který s ním dokonce i mluvil. Dotyčný se ho ptal na cestu ke Kantorové. Nic konkrétního se ale policie nedozvěděla. Kantorové kdosi volal z Kolína z budky na její pevnou linku. Ani z tohoto zjištění žádný jiný poznatek nevznikl. Mária byla pohřbena den před Štědrým dnem.
Kriminálka přesunula pátrání do Kolína. Na místním hřbitově paní odkývala popis hledaného, ale nevěděla jak se jmenuje, jen že bydlel u nějaké starší ženy, kterou potkávala na hřbitově.
A pak se dostal případ do vysílání Na stopě. Ozvala se anonymně žena, představit se omítla. Ten muž žil v Kolíně u nějaké Jindřišky, ale v inkriminovanou dobu se od ní musel odstěhovat. K získání jména podezřelého zbýval už jen krok.
František Zezeny. Ukřivděný chudák.
Svojí ubytovatelce u které v té době bydlel dal jako zálohu hodinky patřící Kantorové. Suverén, který vraždu nezapíral a tvářil se, že je rád že ho dopadli.
Nikdo ho nechápe, nemá kde bydlet. Vyleze z kriminálu a nemá kam jít. Přespává na nádraží, v kanálech nebo v popelnicích.
Šlo to s ním už od dětství. Máma se nestarala, trpěla amoky, otec kdo ví kde, prý podkarpatský Rus. Žil u prarodičů. Byli hodní, ale musel poslouchat, jinak ho seřezali. Ve škole mu to nešlo, prý matika a kreslení, opakoval třídy, už si ani nepamatoval kdy do které školy vůbec docházel, dostal také dvojku z chování, protože ho naštvala učitelka, která ho seřezala proutkem přes ruce, tak jí píchl kudlou do zadku. Potom ho prarodiče seřezali a dali do děcáku. Pořád utíkal.
Kriminálník jak se patří.
Potom už byl stálým hostem kriminálu. Většinou za majetkovou, ale někdy i za násilnou činnost. Třiadvacet odsouzení a mezi nimi si dokázal najít partnerku. V roce 1970 se jim narodila dcera, ale Zezeny už opět mašíroval do kriminálu. Měl sedět dvacet měsíců a bylo z toho víc než dvacet let.
Utíkal, napadal stráže i spoluvězně… Kriminál opustil díky amnestii v roce 1990 a opět zamířil ke své družce. Spolu kradli a podváděli. Takže šup zase za mříže. Partnerka mezitím zemřela a on neměl kam jít. Ideální byly osamělé starší ženy. Psal si s nimi už z vězení.
Měl jasný cíl. Chtěl se u některé z nich trvale zabydlet. Jedno jaké, klidně starší o mnoho let. Jenže…
Křivák s touhou vecpat se do domácnosti a poroučet.
Jen co měl pocit, že si ženu omotal kolem prstu, začal se tvářit majetnicky. O všem musel vědět, rozhodovat, na domácnost nepřispíval, vymýšlel si, lhal a snil. První dáma ho s pomocí obezřetné neteře záhy vyprovodila ze svého bytu. Druhá překousla, že byl v posteli nemožný, ale když se ihned chtěl hlásit do jejího bytu k trvalému pobytu, tak zbystřila. A opět se vytahoval, lhal a nesmyslně se předváděl. Prý je bohatý. To paní Jindru silně nazdvihlo a vmetla mu do tváře, proč tedy chodí oblékaný jako bezdomovec. Jenže Zezeny se strašně naštval, až z něj dostala strach a poslala ho na poslední noc do bytu o patro dole. Stále na ni dorážel a klepal na její dveře s hubou plnou jízlivých řečí. Jindra svolala kamarády, kteří jí pomohli dotěrného Zezenyho vypakovat definitivně z baráku.
Zamířil do penzionu a jak tak na pokoji popíjel, vypadla na něj poslední adresa. Kantorová. Bydlela daleko, odpověděla tehdy na jeho inzerát a byla jediná, která věděla, že nemá žádný domek. Nevadilo jí to. Zavolal jí z budky a ona byla tak milá. Prý: U mě budeš mít zázemí až do konce života. Tak vyrazil.
Naprostá idylka.
Přivítala ho před domem tak upřímně. Objala ho, dala mu velikou pusu a řekla, že je ráda, že už nebude sama.
Jedli, popíjeli kafe s rumem, řekl jí jaké má problémy s bydlením, ona ho ujistila, že může zůstat u ní, aby se také staral o dům a zahradu. Povídali si, společně se umyli v jedné vaně, dali si cigárko, na řadu přišlo šmajchlování a vzájemný orální sex.
Už podle výpovědi poslední partnerky nebyl v posteli Zezeny nijak zdatný, či zručný, nebo jinými slovy coby milenec za moc nestál, on si svoji nedostatečnost neuvědomoval. Byl spokojený. Měl pocit, že večer se vydařil, hezky si popovídali, dobře se najedli a v té posteli to bylo také fajn.
Jako milenec pohořel a měl vypadnout.
Jenže Mária byla asi i ve svém věku náruživějšího ražení a chtěla ještě souložit. Dali si spolu cigáro, on šel vysypat popelník a ona už seděla zamyšlená na posteli. Položil ten popelník na zem a ptal se, co se stalo. Mlčela, jako by ho nevnímala, jen seděla a dumala. A pak z ní vypadlo, že čeká návštěvu a on musí vypadnout, nemůže u ní zůstat.
Neměl slov. Naprosto ho šokovala a vykolejila. Nepočítal s tím. Zíral co to mele, proč mu to neřekla dřív, vždyť to příjemné přivítání, co to teda mělo znamenat? Přemlouval ji, divil se, chtěl to řešit později. Ale ona že ne, že teď hned a namířila proti němu svoji nepatrnou pěstičku.
Tak vzal ten popelník a dvakrát jí pořádně praštil. A pak znova. Vykřikla Jé a spadla na postel. Krvácela z obličeje, prý se mu z toho udělalo špatně, tak krk obalil kalhotkami, které tam ovšem nechtěly držet, tak je pořádně utáhl. Pak u ní seděl, přišlo mu jí líto, říkal, že doufal, že ji nezabil. Ona ještě dýchala. On přemýšlel a pokuřoval.
Svoji výpověď nikdy nezměnil. Zabít ji prý nechtěl. Kantorová ho prý straší každou noc ve snech.
Nechápal to, myslel si, že vše bylo v pořádku a ona ho přitom tak ponížila a urazila. Neměl přece už kam jít.
Ta starší, téměř sedmdesátiletá dáma, zřejmě nepotřebovala muže jen coby zahradníka a údržbáře svého domu, ale nejspíš čekala také hřebce, který se postará o její sexuální apetit. Na větší sexuální výkony ovšem recidivista Zezeny stavěný nebyl. Myslel si, že proces seznamování proběhl nadmíru perfektně. Neměl kam jít, byla jeho poslední šancí na normální život a ona mu vlastně dala nepřímo na vědomí, že s ním už nepočítá, chtěla aby okamžitě odešel, uvedla hloupou výmluvu, protože zřejmě nedokázal ukojit její sexuální apetit.
Směs bezradnosti nad bezvýchodnou situací se střechou nad hlavou spolu s pohrdáním nad jeho sexuálním výkonem Zezeny nejspíš nevydýchal.
Zabít ji prý nechtěl přesto dostal trest 15 let.
Zdroj:
Šulc, Viktorín. Panoptikum sexuálních vražd 3. Monstru podoben. Epocha 2019, ISBN 978-80-7557-171-7
