Článek
Marie Hrubišová pocházela ze severní Moravy, bydlela ovšem už několik let v pražských Kobylisích a pracovala jako laborantka v Psychiatrické léčebně v Bohnicích.
Pocházela z pobožné rodiny, sama se také k víře hlásila. Byla velice milá, ochotná, skromná a obětavá. Bylo jí 26 let.
Maruščiny poslední chvíle.
6.5.1975 po skončení směny jela domů autobusovou linkou 177 spolu se dvěma dalšími kolegy. Mínila se, že musí ještě večer do čistírny a další den přijde do práce déle, musí k zubaři.
Jenže Marie druhý den do práce nedorazila vůbec, jak se později ukázalo nebyla ani v čistírně ani u zubaře. Poslední, kdo zahlédl Marii byla její teta, u které se zastavila s naloženou taškou plnou špinavého prádla. Odešla od tety asi v 18.30.
Pohřešovaná.
9.5. nahlásila pohřešování Ludmila, Mariina sestra. Byl tehdy státní svátek, slavilo se 30. výročí osvobození Rudou armádou. Na služebně, kam dorazila se nažili její obavy o sestru bagatelizovat. Mladá, svobodná, někde jezdí po výletech užívá si volna s přítelem….
Ne, Ludmila byla nekompromisní, jejich zlehčování rázně smetla. Její sestra byla zodpovědná, nikdy by nenechala rodinu v obavách o její osud. Se vším se svěřovaly a Maruška rozhodně přítele neměla.
Při sepisování protokolu ovšem šokovala odpovědí na jednu zásadní otázku, u které ovšem drtivá většina dotazovaných marně kroutí záporně hlavou. Ludmila byla rozhodná. Na dotaz, jestli ví o někom, kdo by mohl mít zájem na jejím zmizení nebo kdo by jí mohl případně ublížit přišla kladná a odpověď a padlo Jméno. Robert Friess!
Robert Friess.
Robert Friess, narozený v roce 1911, patologický žárlivec, několikrát trestně stíhaný. Na vrub mu bylo připsáno během let napomáhání k sebevraždě, omezování osobní svobody a násilí proti jednotlivci. Oběťmi byly vždy jeho partnerky.
Věru, první manželku postřelil ještě před svatbou, pak jí vyhrožoval zabitím, vynucoval si sex a zamykal ji v bytě. Odseděl si tehdy pět let a manželství bylo rozvedeno v roce 1943.
Druhou ženou byla Žofie, kterou si vzal o pouhý rok později. Opět podobný scénář. Bití, škrcení, vyhrožování oběšením. Dokonce ji věšel na půdě za trám a škrtil ji a vymáhal na ní, aby se mu přiznala k nevěře. Rozvod proběhl v roce 1955.
Přítelkyni Zdenku v roce 1972 škrtil a tloukl, vyhrožoval jí, že ji zabije, když s ním nebude dál chodit. Nakonec se ji pokusil oběsit na trubce. Od té doby se soud vlekl. Probíhalo zkoumání a vyšetřování jeho psychického stavu.
Lidově by se dalo říct, že to byl prostě magor velmi nebezpečný ženám, které s ním byly v nějakém vztahu.
Friesse bylo třeba rychle nalézt a vyslechnout.
To první se podařilo velmi rychle, to druhé už možné nebylo. Den, kdy Ludmila oznámila pohřešování své sestry, byl nalezen oběšený v obci Mostek. Kromě pár drobností měl u sebe občanku, sladkosti a lahve alkoholu. Zřejmě si zpříjemňoval poslední chvíle. Náprsní kapsa skrývala jakousi fotografii, kde na zadní straně byl náčrtek domu a připsána slova. Zrada! Odplata!! Spadla klec.
Friess visící na modřínu v obci, kde se předtím vůbec nevyskytoval už žádné svědectví poskytnout nemohl. Kde byla v té době Marie?
Navrátíme se k osudnému setkání v roce 1973.
Friess po tom, co se dopustil násilí na poslední partnerce pobýval v různých psychiatrických léčebnách A na podzim roku 1973 potkal v Bohnicích laskavou duši. Vlídná a přívětivá Maruška, která s ním, mužem starším téměř o čtyřicet let, ze své slušnosti konverzovala se stala jeho kořistí. Byla pro něj přesně tím typem žen, které potřeboval. Začal ji vyhledávat a nabízet sňatek, záhy na to jí ale vyhrožoval. A Marie se svěřila, že by chtěla sehnat pro rodiče domek. Začal se angažovat.
Marii přepadl strach. Je třeba se rychle rozejít.
V roce 1975 už sháněl domek, s Marií strávil čtyři dny na chatě, kde ji donutil k pohlavnímu styku jako důkazu lásky, vzápětí hned přišly výhrůžky.
Tehdy se svěřila Ludmile, že se Friesse hrozně bojí. Jenže ji, jako věřící napadlo, že svatbou by třeba zachránila jeho duši. Navštívili spolu kostel, sám kaplan ji ovšem velice striktně varoval. Má se s ním rozejít, žádný domek od něj nekupovat.
Už věděla, že je třeba vztah skoncovat. Jenže jak? Čekal na ni, číhal kde mohl, odmítala se s ním bavit. Poslední dny raději přespávala u kamarádky. A pak zmizela.
Taška s prádlem a mrtvá dívka, ale Marie to není.
4.6.1975 našel hrobník u zdi ďáblického hřbitova plášť a tašku se špinavým prádlem. Rojnice policistů začaly procházet okolí. Dostihl tehdy Marii její vrah Friess někde na trase do čistírny a zavraždil. Vše by tomu odpovídalo, ale není tělo, není vražda.
21.8.1975 ovšem bagrista před započetím svých prací skočil ještě do blízkého lesíku Bažantnice mezi Letňany a Prosekem, aby nasbíral nějaké houby. Ke své hrůze objevil zcela nahou mrtvou ženu.
Její tělo bylo už ve značném stavu rozkladu a nikde v širokém okolí se nenašel jediný kousek oblečení, obuvi nebo prádla. Z obličeje mrtvé už zmizely její rysy, spíš celá tvář. Nikde na těle žádné zjevné zranění, žádné stopy po operaci. Nic. Rentgenologické vyšetření kostí odhadlo věk zemřelé na 18-21 let. Zdravé zuby a neprořezané moudráky vedly odborníky k závěru, že zemřelé je 22, ale maximálně 25 let.
Podle těchto expertiz to určitě nemohla být Marie Hrubešová. Té bylo tehdy už skoro 27 let.
Kriminalisté tak měli oběšencovo tělo, Hrubišová byla stále k nenalezení a tělo nalezené v lesíku nebylo možné identifikovat.
A běžely roky a s případem nebylo k hnutí. Až v roce 1980 v časopisu Signál vyšla výzva k poznání ženy, která se údajně nalezla bez paměti. Její obličej byl vytvořen uměle Gerasimovou metodou.
Podoba nalezené mrtvé vytvořená Gerasimovou metodou.
A ozval se člověk, který v ní poznal Marušku. Věděl, kdy dříve bydlela i pracovala.
Za další čtyři roky psychiatr a sexuolog MUDr. Plzák Friesse označil za velmi pravděpodobného pachatele vraždy mladé ženy v Bažantnici. Řekl, že to nebyl sadista, ale nebezpečně žárlivý sexuální agresor a vše zapadá do obrazu jeho osobnosti.
Byla to skutečně ona. Ta neznámá mladá dívka nalezená mrtvá v srpnu roku 1975.
Konečný a rozhodující verdikt padl po nálezu Mariiny karty ze stomatologie. Byla to skutečně ona. Stav zubů nalezené mrtvé přesně odpovídal popsaným nálezům v kartě Hrubišové.
Co se tehdy odehrálo a jak to přesně bylo, se už nikdo nedoví. Jisté je jedno. Maruška, ta vstřícná, milá a skromná dívka doplatila na svoji dobrotu tím nejcennějším co měla. Životem.
Zdroj:
Šulc, Viktorín. Panoptikum sexuálních vražd 1. Když vzlétne děs a nevíra. Epocha 2013, ISBN 978-80-7425-182-5
