Článek
Slunko hřeje, moře se třpytí a vy ležíte pěkně na lehátku. Tehdy jsem ležela ihned v první řadě lehátek na okraji mola, vychutnávala si tu krásnou atmosféru a pozorovala rybky, které se v hejnech honily sem a tam a čekaly, až jim někdo hodí nějaká drobek, aby o něj následně svedly krutý boj. To místo v první řadě nebylo vůbec lehké sehnat, bylo to snad tím, že ten den hodně foukalo a většina rekreantů se držela raději v závětří u bazénu a na nás zbyla ještě tato pěkná lehátková pozice. Co čert nechtěl, od někudy se na vedlejší lehátko, jedno z mála neobsazených, vrhla rodinka Poláků. Děti se zmrzlinou, máma s foťákem a táta s trojitým vizourem. Polská holka i kluk začali skákat do vody, jen co jim došla zmrzlina, tatíček jejich skoky komentoval z lehátka. Nic nebylo pro něj dobré a tak se po třetí plné sklence zvedl, aby předvedl, jak na to. Skočila holka, skočil kluk. Perfektní skoky u otce neobstály. Domotal se k mému lehátku, že to dětem předvede. Všichni museli koukat, koukala jistě celá pláž, tedy vlastně celé molo. Hup. Jeho placák mě pokropil od hlavy dolů, chlap zajel někam ke dnu a vypadalo to, že se už nevynoří, ale ano, smál se, vylezl ven, dopil sklenku a šel na bar. Druhý skok, třetí. Proboha proč? Vždycky u mého lehátka. Proč ne u toho, kde seděla jeho rodinka? Tady vlastně už jen paní, která rodinku fotila. Děcka i tatík skákali do vody. Startovní pozice těsně u mého lehátka. Hup. Šplouch. Hup. Šplouch.
Polák si jde pro další lampu alkoholu. „Hele, jestli na mě nepřestaneš cákat, tak ti asi jednu loupnu.“ Říkám. Nic. Zase k mému lehátku a hup do vody. Do háje. Na jednu stranu chápu, že mi asi nerozumí, na druhou stranu nechápu, jak může být tak drzý a skákat mi přímo před nosem. Panička fotí a nic. Nikoho z nich ani nenapadne jít hopsat do vody z mola před své lehátko. Před mým je to asi lepší, vždycky dostanu nečekanou sprchu.
Zase se domotal těsně přede mne. Čeká na děti, až zaujmou pozice, krčí nohy, pohupuje se v kolenou, vystrkuje zadnici a předvádí profesionálního skokana.
Jeho zadnice se natřásá před mým obličejem, už jen vteřina, dvě, a skočí a mne zasáhne slaný gejzír. Ne.
Proklepnu svoji pravici, zacílím a prásk! Pěkně na pravou půlku.
A Polák se směje. On vůbec nepochopil, že na mě cáká a že dostal na zadek pleskanec jako výstrahu.
Vzal to jako vtip, vystrkoval zadnici a já ho pleskla. Tak trochu jsem si přála, aby se lekl a urychleně hopsl do vody. Smál se tomu a smál a já s ním. Nepochopil a já pochopila, že nechápe. Pro něj to byl jen můj žertík. Jeho paní vše fotila, můj manžel se bavil. Polák se smál a už také.
Odpustila jsem mu, byla jsem ráda, že do vody nespadl leknutím, byl už tak trochu na mol (nemyslím, že byl tedy na molu, ale opilý na molJ) možná by se utopil, tak to jsem opravdu nechtěla. Tak jsme se zasmáli a já šla raději plavat. A jak si tak plavu, tak mi došlo, že jsem vlastně mohla být obžalovaná z harašení, neboli obtěžování a to sexuálního, prostě plácat po zadnici cizí lidi po zadku není normální, že?
