Článek
O herectví vůbec neuvažoval
25. srpna 1928 by Miloslav Štibich oslavil 96. narozeniny. V mládí o herectví vůbec neuvažoval. Divadlo ho chytlo až poté, když v jednom z nich začal působit jako inspicient a herec. Dalším krokem bylo sedmileté působení na pozici moderátora slavného Armádního souboru Víta Nejedlého. Dařilo se mu tak dobře, že si ho všimli v Činoherním klubu. Za krátkou dobu se uchytil i ve filmu. Stejně jako v divadle ani tady nedostával žádné významné role. Poprvé se ve filmu objevil až ve svých 41 letech. Bylo to v roli strážníka ve filmu Lucie a zázraky. Rychle si získal přízeň režiséra Jiřího Menzela, který v něm viděl ideálního herce, který bude ztvárňovat role čiperných dobrosrdečných otců a vesnických mužů.
Nejslavnější role ve známé komedii
Mezi jeho nejslavnější role patří předseda Kalina v komedii Vesničko má středisková a kovářský mistr Bernádek, člen správní rady pivovaru, v komedii Postřižiny. Od 80. let se v jeho filmové kariéře objevili také další režiséři, mezi které patří například Hynek Bočan, Karel Kachyňa a Karel Smyczek. Zahrál si celkem v 94 filmech. A svoji šanci si zahrát využil na sto procent. Třeba ve slavné komedii Slavnosti sněženek, kde se stal mluvčím jedné z mysliveckých part, a to té, která chtěla divočáka se šípkovou omáčkou. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák ho rádi obsadili po úpravách scénáře do role předsedy Kaliny. Svěrák si myslel že postavou, která bude napravovat spory, bude místní farář. Jenže z předsedy JZD se dá prý střílet lépe. A Vlastimil Štibich aspoň jako farář vypadal. Jeho oblečení jako by vypadlo ze skříně velebného pána. Kromě svého účinkování v komedii Vesničko má středisková, přišla na řadu i další výjimečná komedie Na samotě u lesa. Jeho slavné hlášky už dávno stačily zlidovět, ale dodnes jsou nezapomenutelné.
Své soukromí si hlídal
Třeba ta, kterou se snaží zabránit vesnické rvačce. „No tak, chlapci, nechte toho, neperte se,“ říká marně. „No to jste družstevníci“ je druhá z legendárních hlášek. Všechny své kameňáky pronesl tak bravurně a přesvědčivě, že nehnul ani brvou. Proto se pro režiséry stal nepostradatelnou postavou jejich filmových počinů. V divadle ho zase brali jako moudrého chlapa, který umí používat selský rozum. Když za ním přišli se zdánlivě nevyřešitelným problémem, dokázal jim vždycky dobře poradit. Své soukromí si ale hlídal jako oko v hlavě. Na nic si nikdy nestěžoval a pokud byl nemocný, nikdy to nedal najevo. Na první pohled byl věčně dobře naladěný chlapík.
Jednoho dne však zkolaboval a lékaři pro něj měli jediné vhodné řešení. Ten zlobivý žlučník musí ven a doporučili mu operaci. Dokonce mu pohrozili, že pokud na operaci nenastoupí, bude mít stále problémy se zdravím. Zrovna v té době natáčel s režisérem Karlem Smyczkem. Za tím také před operací zašel a poprosil ho, aby natáčení přerušil. Po operaci se plánoval vrátit co nejdříve do práce. Miroslav Štibich nechtěl nechat své kolegy po dobu své nepřítomnosti ve štychu. Nikdo nepředpokládal, že by se při banální operaci žlučníku mohlo něco stát. Jenže oblíbený kolega se už mezi ně nevrátil. Neprobudil se totiž z narkózy. Zemřel 22. 6. 1992 ve věku 63 let.
Zdroje: CSFD.cz, Wikipedia.org, Fdb.cz, Zeny.iprima.cz