Článek
Mám rád různé trhy, jarmarky. Takové, kde je to skutečně o lokálním podnikání, místních producentech. Na takové akce rád chodím, jak nasát tu atmosféru, tak i prohodit pár slov a samozřejmě si zde i nakoupit. Ano, jsem smířen s tím, že jejich zboží bývá dražší. Je to logické. Jde o malovýrobu, obvykle poctivou práci, která se projeví v životnosti a kvalitě, nebo i chuti daného zboží. Jsou ale chvíli, kdy si říkám, že jde o zlodějinu.
Je tu i občerstvení
Při návštěvě trhů a jarmarků člověku vyhládne. A bude mít žízeň. Rád si dám třeba pivo z místního řemeslného pivovaru. Které má na rozdíl od průmyslových ležáků příjemnou hořkou a sladovou chuť, říz i plnost. Ano, stojí třeba k sedmdesáti korunám, ale holt poctivá výroba prostě něco stojí a minipivovar také musí vydělávat.
Rád ochutnám třeba i kousek domácího sýra, grilovaný oštěpek, klobásu s čerstvým chlebem. Tohle všechno k trhům neodmyslitelně patří. Ale bohužel, patří sem už i pochutiny, jako je třeba trdelník, langoš, nebo palačinky. Pokud jste dospělí, bez problémů odoláte. Pokud máte děti, je to těžší.
Cena připomíná drahotu
Jak jsem psal, nemám nic proti férovým, kvalitním domácím produktům, za kterými je vidět i kus poctivé práce a někdy i nemalých investic. O to více mě rozčílí stánek s langošem, trdelníkem nebo palačinkou v cenách, které dnes úplně normálně přesahují sto korun. Více než sto korun mám dát za produkt, který vznikne smícháním mouky a vody nebo mléka, kam se případně přidá trocha kvasnic či vajec. Celý technologický postup přípravy spočívá v tom, že se langoš hodí do fritézy, těsto na palačinky nalije na pánev a trdelník šoupne na klacku do malé elektrické pece.
Účtovat si přes stokorunu za něco, čehož výrobní náklady jsou pár drobných, já považuji za skutečnou zlodějinu a za loupež za bílého dne. Ale je svoboda, svobodný trh, svobodná volba. Já si radši přidám pár desetikorun a dojdu si na polední menu do restaurace. Předražené palačinky, langoše a trdelníky nechám těm, kteří jsou ochotni danou cenu akceptovat.
Jsou i jiné možnosti
Různé food festivaly dnes ukazují, že se bez trdelníků, langošů i palačinek, a nakonec i bez těch klobás a smažených hranolek úplně normálně obejdeme. Není toto právě cesta, kterou se na řemeslných trzích a jarmarcích vydat? Prodávat jídlo, u kterého je vidět alespoň nějaká práce, péče a kvalita?
