Článek
Lidé se tak dělí na dva tábory a každý je přesvědčený o své pravdě i když ta je pouze jedna.
Na jedné straně se setkáváme s příběhy o seniorech, co ochotně pustí sednout těhotnou ženu nebo pomohou matkám s kočárkem.
Na druhé straně však kolují divoké historky o tom, jak se senioři bez ohledu na okolí tlačí k volnému místu, nebo vyžadují speciální zacházení, a to i v situacích, kdy to není vůbec nutné.
Sám bych mohl zmínit nespočet historek, které jsem zažil při setkání seniorů v MHD. Uvedu ale pouze dva příklady.
S partnerem jsme nastoupili do tramvaje, kde byla polovina míst prázdná. Samozřejmě jsme si tedy sedli a věnovali se hovoru.
Na další zastávce ale přistoupil naštvaně působící senior s tím, že ho snad pustíme sednout. Tón jeho řeči a automatické tykání, už byla jen taková finální tečka.
Ve vší slušnosti jsem ho upozornil, aby mi netykal a ukázal mu na dvě místa, která byla hned, přes uličku.
Senior mi ale oznámil, že si chce sednout s manželkou a musí sedět tam. Nepřekvapivě jsem to odmítl a tak seniorovi nezbývalo nic jiného, než si sednout na volné místo a vrhat na mě tak ostré pohledy, že by s tím otevřel plechovku fazolí.
Tímto bych mohl skončit a vyplodit tak další článek, který osočuje starší spoluobčany. To ale hned vyvrátím druhým příběhem.
Při další jízdě, tentokrát trolejbusem, nastoupila i starší dáma. Chtěl jsem jí pustit sednout, což bylo hned odmítnuto. Žena si všimla věcí, co jsem měl na sobě a řekla, že jedu buď do zaměstnání a nebo z něj, takže mám dál sedět. Ona jede jen tři zastávky a to ustojí.
Po menším dohadování, které jsem nakonec prohrál, zůstala zbytek jízdy stát.
Je proto důležité si uvědomit, že negativní pohled na seniory v MHD může být často založený na stereotypech a předsudcích.
Samozřejmě se ne všichni senioři chovají stejně a je nemožné jejich chování paušalizovat a všechny hned hodit do jednoho pytle.
