Článek
Jdeme se podívat, proč bizarní postavičky, které nic pořádného nedokázali, neumí ani do pěti napočítat a lidé se jim vysmívají mají takový „úspěch“. Proč ve tři ráno sjíždíme už dvacátý článek o Adéle Pulcové a pak se jdeme podívat, jak někdo za sebe na Youtubu dělá tak akorát k*okota?
1. Zvýšení vlastního ega
Možná je občas pro některé prostě uspokojivé, podívat se na někoho cizího a říct si, ještě na tom nejsem tak zle. Když na nás na Instagramu vyskakují pouze krásné upravené ženštiny a namakaní týpci. Je fajn si říct, ještě nemám zas takové faldy, stále nejsem ten nejblbější tvor na světě a podobně.
2. Milujeme bizár, drby a legraci
Máme to prostě v genech, někdo víc, někdo míň. Radši než si přečíst dlouhou nudnou studii o nově objeveném druhu pavouka, rozklikneme článek o tom, co nějaký tydýt zas vyblil na sociálních sítích, sjedeme nenávistné komentáře a jestli jste opravdu tak zlí a škodolibí, zahřeje vás u srdíčka, jak komentující svými názory ukamenovali dalšího blbečka.
3. Špatná reklama, taky reklama
Možná, že sami lidé na internetu nejsou zas tolik bizarní už od narození, ale chtějí přilákat davy. Koho zajímá rytí záhonku nebo nějaké DIY. Necháte-li ze sebe dobrovolně udělat šaška a fackovacího panáka pro široké publikum, máte o sledující postaráno. Žerte z květináče, čůrejte do kýble a následně si své vlastní výměšky lijte na hlavu, domů choďte oknem a tančete do rytmu tisíckrát zremixované skladby. Úspěch v podstatě zaručen.
