Článek
Je to jako přes kopírák. Začátek školního roku se nese alespoň na prvních stupních základních škol v uvolněném tempu. Děti se seznamují se svým rozvrhem, s plánem školního roku, s tím, co je čeká a nemine. A také stmelují kolektiv společnými rozhovory. Třeba na téma letních dovolených. A v tu chvíli se i ve školních učebnách předpokládá, že letní dovolená u moře má být pro rodinu s dětmi něco samozřejmého, běžného, normálního. A kdo nebyl, je outsider.
Tak jde jste byly u moře, milé děti?
Zdánlivě nevinná otázka hned první školní týden může značně rozdělit celou třídu. Na ty, co u moře byli, a na ty, co nikoliv. Prvoplánově každého napadne, že důvodem lokální dovolené jsou peníze. A tak pochopitelně dojde k tomu, že se děti rozdělí na ty movitější a na ty chudší. A až si prohlédnou své outfity, nebo své mobilní telefony, či až zjistí, jak kdo bydlí, jenom se ta propast prohloubí. A dvě sociální skupiny jsou v rámci třídy vytvořeny.
A potom jsme tu my. Naše rodina. U moře jsme byli nespočetněkrát, projeli jsme řadu obvyklých i méně obvyklých destinací. Moře si klidně dovolit můžeme, dokonce i jiné než paštikářské Chorvatsko vlastím autem. Ale my se letos rozhodli, že procestujeme Českou republiku. Že si uděláme třítýdenní dovolenou v tuzemsku.
A co je na tom, paní učitelko?
Moře, moře, moře. To je hlavní prázdninové téma. Soutěže o to, v jaké nejvzdálenější zemi kdo byl, nebo na jak dlouho tam byl. Jak se tam dostal a jak dlouho trval let, nebo kolikrát u moře dané dítko bylo. Že byl někdo v České republice, to nikoho nezajímá. Ne, nechci si tady cintat pentli, ale vzhledem k tomu, kolik takové bezproblémová a komfortní poznávací dovolená v rámci ČR stojí, měli bychom za to hned několik obvyklých „moří“, jako je Turecko, Tunisko, Egypt nebo Bulharsko.
Česká republika ale nikoho nezajímá. Nikdo se neptá, kolik kilometrů jsme nacestovali, že jsme spali v hotelech, využili glamping, stan v kempu i chatičku, či vyzkoušeli spaní pod širákem. Nikoho nezajímá, že jsme denně poznali několik historických, kulturních i přírodních krás naší země. Jak jsme neviděli moře, jsme odepsaní.
Oni, versus my
Kolik zážitků si asi můžete odvézt z all inclusive rezortu a kolik ze tří týdnů po vlastní ose napříč Českou republikou? Myslím, že na tuhle otázku není potřeba odpovídat, každému je to jasné. A mělo by to být jasné i pedagogům, protože to, že byl někdo letecky u moře ještě neznamená, že přes prázdniny zažil něco opravdu zajímavého. My za tři týdny prožili víc než deset takových „moří“. Ale, a to se našich dětí nikdo nezeptá, protože byly mezi těmi, co na otázku zahraniční dovolené nemohli zvednout ruku. A tak musely poslouchat, jak se ostatní denně přežírali, jak jejich tatínci pili pivo, jak jejich maminky pily koktejly a jak je pálil písek na pláži do nohou.
