Hnal jsem se k volné sedačce ve vlaku. Po usednutí jsem zjistil, jaký byl důvod

Vím, že jsou lidé, kteří záměrně vyhledávají společnost jiných, chtějí sedět u ostatních, navazovat komunikaci, povídat si. To já jsem pravý opak, nejraději totiž sedávám sám, když to jde. Samozřejmě je-li vlak narvaný, nejde to úplně dle představ. Ale i tak se snažím najít si místo, kde je lidí co nejméně.

Poslední cesty vlakem jsem ale docela litoval. Nastoupil jsem do vagonu, který byl docela plný. Najednou jsem zbystřil, že zhruba v jeho polovině je volno — celá čtyřsedačka prázdná. Bylo jasné, že tohle místo musí být mé. Rychle jsem k němu spěchal, nechtěl jsem dopustit, aby mi ho někdo obsadil a já si musel sednout k jiným lidem. Pár rychlých kroků a byl jsem tam.

Moc jsem se nerozhlížel, nic moc jsem nekontroloval, jen jsem si všiml, že na zemi je menší skvrna asi od vylité limonády. No co, to zvládnu, to mi nevadí, mám přece boty. Sedl jsem si a po malé chvíli jsem poznal, že něco není v pořádku. Najednou jsem na svých kalhotách cítil trochu vlhkosti. A bylo to jasné — problém.

A pak mi došlo, proč tam nikdo neseděl, proč se tam ani nikdo nehnal, proč tam bylo volno. Každý si všiml, že je tam mokrá sedačka, že se tam nedá sedět. Jenom já, hlupák, jsem tak pospíchal za prázdným místem, že jsem si toho prostě nevšiml. Sedl jsem si do té rozlité limonády, nebo co to bylo, a zjistil to až za nějaký čas, když jsem to mokro cítil.

Tak jsem prostě vstal a cestu jsem se rozhodl trávit na nohou. Když šel průvodčí, ohlásil jsem mu, že tam má mokré sedačky. Prý o tom ví. To mě rozzuřilo a hned jsem na něj vyjel, že dát tam nějaké upozornění, cedulku nebo pásku by ho jistě nezabilo. V návalu vzteku jsem se dotazoval na nějakou kompenzaci, ale slušně řečeno mě poslal k šípku.

Jasně, to, že jsem si sedl na mokrou sedačku, je z velké části i moje chyba. Hnal jsem se tam jako smyslů zbavený, nevšiml jsem si toho a stalo se tohle. Uznávám, problém je z části i u mě. Ale proboha — když o tom průvodčí ví, to nemůže dané místo nějak označit, upozornit na to? Ne, jemu je to úplně jedno, nechá to být. Tahle lidská lhostejnost mi vadí.

Takže po dobu mé cesty jsem na tom místě stál a upozorňoval každého, že je tam mokro, ať si tam nesedá. Na rozdíl od lhostejného, apatického průvodčího jsem aspoň já udělal něco dobrého pro cestující, když už se k tomu neměl člověk, který je od toho placený.