Článek
Na všechno jsou různé úhly pohledu a skupiny se pak dohadují, kdo má pravdu. Jestli je ale nějaká skupina, která má opravdu tendenci vytvářit nesmiřitelné tábory, tak jsou to matky.
Nikdo neodejde bez šrámů
Ty nekojíš? Ty pořád ještě kojíš? Ty neprovozuješ respektující výchovu? Ty nedáváš jen bio jídlo? Ty si nevaříš domácí příkrmy?
Odpovědí na výše uvedené otázky se maminka automaticky dostává do jednoho tábora a tvrdě bojuje za svou pravdu proti druhému táboru. Stejně jako ve válce dostávají oba tábory, co proto a odnášejí si jizvy na duši.
Nekojící maminka tvrdě prosazující umělé mléko po nocích pláče, protože ve skutečnosti zkoušela kojit, ale nešlo jí to. Druhá maminka, která jí to dala „sežrat“ pak večer přemýšlí, jak odstavit své tříleté dítě závislé na prsou a hlavou jí běží ošklivá slova, kterými ji napadly nekojící matky za to, že kojí tak velké dítě.
Líný versus ambiciózní rodič
Jedním z dalších velkých témat je volný čas dětí. Zatímco někteří rodiče spěchají do práce, jiní chtějí trávit čas dětmi co nejdéle to bude možné. Opět si obě skupiny vyčítají i nos mezi očima a osočující se navzájem z toho, jak špatnými rodiči jsou.
Většina pracujících rodičů logicky nemá prostor a čas na to, aby děti vozili po volnočasových aktivitách a aby byli odolní vůči útokům druhé skupiny rodičů, mají na věc jasný názor.
Děti si mají hrát, potřebují hodně času sami pro sebe a žádné pravidelné kroužky nepotřebují. V družině do šesti do večera jim je nejlépe, což druhá skupina rodičů nemůže chápat.
Těmto rodičům se často říká „líní rodiče“, což není žádná nadávka, ale filozofie, dle které se děti nemají do ničeho nutit a rodiče mají být spíše líní než aktivně vyhledávat zábavu pro své děti. O tom, jak dopadl syn autora této filozofie, si můžete přečíst v mém starším článku.
Druhou skupinou rodičů jsou ti, kdo si pracovní povinnosti upravili podle volnočasových aktivit dětí a všude je vozí. Jsou to ti tzv. ambiciózní rodiče, kteří chtějí své děti naprosto zničit.
Bohužel se mezi nimi opravdu najdou tací, kteří jsou schopní svým dětem naložit tři kroužky denně. Znám pár rodičů, kteří z hokeje jezdí na plavání a večer stíhají ještě hodinu klavíru nebo angličtiny.
Většinou se ale rodiče jen snaží, aby děti neseděly doma. Jsem ta druhá skupina, co všude děti vozí. A vracím se k původní otázce: „Kdy mají moje děti čas na sebe?“
A co dělají vaše děti s volným časem?
Někdy bych chtěla být mouchou a nahlédnout do domácností lidí, kteří mi tuto otázku pokládají. Co dělají jejich děti celé odpoledne doma? Jak tráví ten čas pro sebe?
Naše děti se opravdu vracejí domů až večer. Jsou dny, kdy mám krizi a pochybuji o tom, zda jsme to nastavili správně. Ale po všech povinnostech jim zbývají ještě minimálně tři hodiny před tím, než jdou spát. A tyto tři hodiny mají pro sebe.
A jak chtějí tyto tři hodiny strávit? S mobilem a televizí. Ano, jdou si občas kreslit, něco vyrábět, hrát s hračkami, ale mobil a televize vedou.
Jejich představa ideálně stráveného času je sedět u televize jako zombie a koukat na pohádku.
Zajímalo by mě, co dělají ty děti, které přijdou domů po obědě a mají těch hodin pro sebe třeba osm. Co tyhle děti doma dělají? Na hřiště nechodí, tam často mé děti po příchodu z hokeje nebo tenisu chtějí jít a kamarádi tam nejsou.
Kde jsou ty šťastné děti, které nemají tak hrozně ambiciózní rodiče a nechodí na žádné sporty a kroužky? Většinou je potkáme při cestě z hřiště domů - jdou z družiny domů. Nebo je venku nepotkáme vůbec, protože jsou doma u počítačů.
Abych tedy na otázku odpověděla - moje děti mají čas na sebe. Zároveň ale místo sezení v družině nebo doma u počítače každý den hodinu sportují.
Svět není černobílý, a tedy se omlouvám těm rodinám, které nevozí své děti na kroužky a jejich děti zároveň tráví smysluplně čas mez dětmi bez mobilů a počítačů. Budu ráda, když mi takoví rodiče do komentářů napíší, co jejich děti doma dělají. Protože stejně jako rodiče kolem mě trápí, zda mají moje děti dost času na sebe, mně by zajímalo, co dělají ostatní děti se svým časem.