Článek
Když nastupovala dcera do školy, měla jsem dvě přání - aby měla skvělou třídní a skvělou třídu. Mé první přání se vydařilo, to druhé už tak úplně ne.
Nejhorší třída na škole
Třída dcery je již od první třídy náročnější a divoká. Učitelé si stěžovali již od první třídní schůzky a jejich stížnosti každou další schůzkou rostly. Začaly se objevovat první kázeňské postihy a mezi námi rodiči začalo docházet k prvním neshodám.
Postupně se naše rodičovská WhatsApp skupina rozdělila na dva tábory - rodiče chlapců a rodiče dívek.
Rodiček dívek si opakovaně stěžovali na agresivitu chlapců, kteří ubližovali holkám. Bohužel se ne vždy jednalo o obyčejně pošťuchování, protože dívky se vracely domů s modřinami.
Rodiče chlapců pak prosili nás, rodiče dívek, abychom svým princeznám vysvětlily, že nemají chodit bonzovat učitelce každou maličkost. Svým způsobem to nakonec vyznělo tak, že si dívka zasloužila ten kopanec, když žalovala.
Stále jsem čekala, že si to sedne a třída se uklidní. Jenže opak je bohužel pravdou. Ve třídě už učitelé nechtějí učit, protože chování některých (nejen chlapců) je prý nesnesitelné.
Opakovaně jsem vyzývala k tomu, abychom si vyžádali schůzku, na které by se chování ve třídě řešilo. Opakovaně jsem byla rodiči utišena, ať se uklidním a nic neřeším. Po celou dobu si ale lámu hlavu nad tím, proč se tohle celé děje. A dnes jsem to pochopila.
Primární prevence děti nudila
Do naší milé třídy dnes přišla paní s programem primární prevence. Program ani nedokončila, označila naší třídu za nejhorší, co kdy měla, a následně odešla k ředitelce referovat o našich dětech.
Dcera přišla domů smutná, že spolužáci kazili aktivity. Měli si foukat peříčko a přát spolužákům hezké věci, místo toho padaly sprosté nadávky. Když měli natrhat papír na tři pruhy, udělal to málokdo a většina papír roztrhala úplně, čímž byla zničena aktivita.
Zkusila jsem to a napsala do skupiny, s čím přišly domů ostatní děti. Jediná věc, na které jsme se my rodiče shodli, bylo to, že byla naše třída označena za nejhorší třídu.
A pak se opět objevily známé skupinky. Dle rodičů kluků byla prevence nudná a děti měly naprosté právo dělat hlouposti a zlobit.
Dle rodičů dívek byly aktivity hezké a nebylo potřeba, aby byly narušovány chováním znuděných chlapců.
Co naplat, když se neshodnou ani rodiče
A v tu chvíli mi to došlo - jak můžeme chtít po našich dětech, aby se chovali slušně, když ani my, dospělí, se nedokážeme shodnout na tom, co je správné?
Já jsem dělala prevence na školách a vím, že ne vždy si daná aktivita sedne s nastavením třídy. Občas je třída mentálně starší a dané aktivity jsou pro ně nudné. Ale nikdy se mi nestalo, aby děti zlobily. Vždyť jim je proboha deset let!
I kdyby ty aktivity byly sebenudnější, měly by už v tomto věku vydržet dvě hodiny sedět a nezlobit.
A to říkám i jako matka kluka, který nastoupil do první třídy a nosí jednu poznámku za druhou! Ano, občas se poznámce jen zasměju, protože se jedná o klukovinu, ale v konečném důsledku si uvědomuji, že můj syn prostě zlobí a je na mě jako na matce, abych s tímto pracovala.
Každou poznámku s ním probírám a vysvětluji mu, proč ji dostal.
„Chápu, že si si chtěl o přestávce házet míčkem, ale máte ve školním řádě napsáno, že ve třídě si nesmíte míčem házet a byl jsi na to upozorněn. Chápu, že se nudíš a že tě to štve, ale pravidla jsou daná a musíš je respektovat. Míčem si můžeš házet kdekoliv jinde, jen ne ve třídě.“
Samozřejmě, že mě nesmyslná pravidla také štvou, ale jsou to pravidla nastavená na základě zkušeností a dítě se musí naučit je respektovat.
Pokud si budeme vychovávat osobnosti, jako to dělají někteří rodiče chlapců z dceřiny třídy, které si mohou dělat, co chtějí, jaká nás čeká budoucnost? Co pak můžeme očekávat od dětí, které si mohly ve čtvrté třídě dovolit všechno, protože se nudili? Předpokládám, že nic hezkého…
