Článek
Dnešní řádky nemají úplně sloužit jako okénko do českého jazyka a jeho krás, zákoutí a zvláštností. Nicméně se sem trochu pokusím zabrousit. Jeví se potřeba. Zejména pokud vidíme lidi kolem sebe a slyšíme, jak o sobě mluví. Určitou předehrou se nám stalo sledování nám již trochu známé vypasené rodinky u moře / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vypasena-rodinka-u-more-85475/.
Začal bych publikací dost známých výroků jako - „je moc silná“, „jako holka byla jako tyčka, ale teď je silná“. Víme, že existuje určitý směr v naší komunikaci a také v myšlení, který bychom mohli pojmenovat jako - nazývat věci pravými jmény. Jistě pak dosáhneme vyšší srozumitelnosti, a hlavně přesnosti. Podívejme se na výše uvedené konkrétní příklady. Podle mého názoru zde dochází k omylnému směšování dvou dost rozdílných prvků. Jako silného člověka si představuji někoho, kdo má opravdu sílu, třeba uzvedne těžký předmět, odtlačí auto, bez potíží odhází dvacet metrických centů uhlí, vyšplhá bez přírazu, nekýve s ním prudký vítr atd. Až na výjimky nebude zmíněných kroků a výkonů tlustá osoba schopna. Sem by mohli patřit vzpěrači, a ještě mě napadají zápasníci sumo. Vnější pohled ovšem může klamat. Za jejich zřejmou nadhmotností se budou ukrývat svaly a pohyblivost, jakou bychom od jejich postav rozhodně nečekali.
Povšimněme si emocionálního rozměru. Jestliže se o někom vyjadřujeme lépe, příznivěji a jemněji, zřejmě ho nechceme napadat, kritizovat a způsobovat mu negativní pocity. Tady bychom mohli mluvit o kladném postoji a úmyslu. Jiní by ho mohli ocenit, pokud si ho všimnou. Nebo ho berou jako samozřejmou součást chování ostatních? Aniž by cítili úkol a povinnost se chovat stejně tak dobře. Pokusme se tu vidět ještě jednu plochu. Pokud mám sám nadhmotnou postavu, mám tendenci někoho v podobném zjevu, rozměru a kvalitě označovat jako tlustého? Co odsud vyplývá? Za prvé že se mi jeho uspořádání nelíbí, a dokonce mi může vadit. Za druhé mu dávám najevo, že by se sebou měl něco dělat. Ovšem jaké je moje právo mluvit do jeho záležitosti? Za třetí tzv. tlustým označením přitahuji pozornost na sebe. Mj. se zákonitě objeví myšlenka - jak já mohu někoho tak nazývat, když sám… A může se zrodit ve více hlavách. Za čtvrté půjde o hladinu citlivosti, která je velmi individuální, a navíc ještě kolísá u stejného jedince v průběhu dne, týdne, měsíce a roku.
Kdyby někdo neměl radost z požadavku na ostřejší vymezení rozdílu, rýsuje se řešení. Pokud nechce jedinec být označen za tlustého a dal by přednost pojmu silný, nechť předvede odpovídající výkon. Nebo aspoň se mu blížící. Ve škole, někde jinde, třeba i na veřejnosti. Konkrétním příkladem by nám zde mohl posloužit jistý student SŠ, kterého bychom určitě nemohli označit jako hubeného. Zjevně na sobě nosil dobrých deset kilogramů navíc. Jenže patřil mezi pár jedinců, kteří obden docházeli do posilovny a v ní se opravdu snažil. Během výuky Tv pro něj nebyl velký problém být nejlepší v silových disciplínách. Přesto se občasným narážkám na svou tlustost nevyhnul. Podle mého názoru byl o dost lepší variantou než jemu někteří podobní, avšak dosahující bídných tělesných výkonů, pokud vůbec nějakých. Prokazatelně patřili mezi tlusté, nikoli silné…
Poslední poznámkou k problematice silných a tlustých je, zda máme slovně zasahovat do debaty či rozhovoru mezi jinými lidmi, pokud dochází ke směšování a záměně obou pojmů. Mám s ní docela dost zkušeností. Ne všechny mají kladný obsah. Mezi mnou užívané argumenty patří, že v komunikačních aktech máme dosahovat co nejvyšší přesnosti, aby bylo jasno. Krabici mléka přece nebudu označovat jako školní penál, ne? Leckdy se ukazuje, že obsahově bude jasno či aspoň jasněji, v oblasti mezilidských vztahů však zpravidla obtížněji. Kdo by se chtěl významově a kvalitativně posunout, nabízím mu k uvažování další pojmy - tělnatý, obdařený, zavalitý, udělaný, oplácaný… Ještě nějaký přidáte? Z minule se přece nabízí. Stačí vzpomenout na pohádkovou lišku!
