Článek
Před pár hodinami jsme se mohli seznámit s několika podklady kolem ukrajinských žáků, kteří nedosahují výborných výsledků / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-slabi-ukrajinsti-zaci-a-rekonstrukce-na-ukrajine-100503/. Jak víme nebo si též dovedeme představit, uspořádání - nejen - pro ně není nijak snadné. Leccos jasně ukáže příští odstavec.
Aby příslušníci pedagogického sboru mohli zvolit co nejúčinnější postup a vzdělávat je co nejlépe a nejefektivněji, bude dobré se co nejvíce dozvědět o dění, které příchodu cizích dětí do ČR předcházelo. A tak jakousi moudrou osobu napadlo provést po vzoru policejních procedur rekonstrukce případů na Ukrajině. Jak by se mohlo postupovat? Rýsuje se nějaký funkční algoritmus? Pomohou nám následující otázky. Co se tam s dětmi dělo? Co vše byly nuceny vidět, vnímat a prožívat? Co vše se dělo a děje v jejich hlavách? Kolik a čeho nejvíce a nejsilněji v nich zůstalo? Kolik času strávily ve škole? Jak často a dlouho musely pobývat v podzemních krytech? Jaký měly přístup k základním potravinám? Co se dozvíme o hygieně? Mohly si někde s něčím a s někým hrát? Aspoň občas? Co jim signalizovalo chování jejich rodičů? Pokud se tam vyskytli! Jak vypadalo jejich vzdělávání? Jak probíhala jejich výuka? Nakolik jsou slučitelné systémy vzdělávání obou zemí? Co vše je ovlivněno jazykovou bariérou? A co potížemi kolem přesunu do jiné země?
Klidně lze v dotazech pokračovat, i když nevypadají moc hezky. Jak k nim přistupovali jejich rodiče? Mají ony děti vůbec matky a především otce? O ně bude, dá rozum, dost velká nouze. Jedni bojují. Neví se, jak a kdy skončí. A v jakém stavu. Riziko je vysoké. Nejistota dost podobně. Druzí již dobojovali a buď se léčí ze zranění nebo již byli pochováni, pokud se podařilo najít, odvézt a identifikovat jejich ostatky. Určitý počet se posledního kroku doposud nedočkal. Tzv. věc zůstává neuzavřena. Třetí zůstávají v různých zemích kromě Ukrajiny, aby nemuseli narukovat do ozbrojených sil. Tady si leckdo myslí, že by se měli co nejdříve vrátit. Jejich země je ohrožena a sužována agresorem. Svědomí by jim mělo velet k rychlému návratu. Nejen povolávací rozkaz. Ano, český občan má patrně jasno. Ale jak by si počínal on? Jak by se jemu chtělo jít do velkého rizika, nebezpečného prostředí s vidinou velké námahy, všestranného strádání, ohrožení až ztráty života? Dříve nebo o něco později. Jaký vliv na vše zveřejněné mají názory a postoje místních občanů? Hezky se radí z tepla vyhřátého bytu.
Minule zazněla myšlenka, že slabí ukrajinští žáci a žákyně by u nás nemuseli zůstávat, ale že by se měli v co největším počtu zapojit do procesu rekonstrukce na Ukrajině. Zejména se jedná o ruční práce. Nechci tady někomu radit a nabádat, že lépe vzdělaní ukrajinští občané by tam jít neměli, dokonce nesměli a že by tam nenašli vhodné a odpovídající pracovní uplatnění. Jistě se příležitosti najdou. Mezi prvními mě napadají lékaři, zdravotnický personál, specialisté na doléčování a rehabilitaci a samozřejmě specialisté na odstraňování následků použití nebezpečných látek a předmětů, jako jsou miny, práce na sanaci zamořených míst apod. Zajisté bude poptávka po stavebních inženýrech, projektantech, investorech a vedoucích staveb. Leccos bude požadovat sektor energetiky, logistiky a zemědělství a další, které nebudu vyjmenovávat, neboť nemám detailní přehled o jejich stavu.
Na závěr zdůrazním, že nepropaguji a neprotlačuji tzv. sobecký přístup ve smyslu, že nejlepší cizince si tu necháme a tzv. horší pošleme zpátky. Nicméně přesně tak se postupuje na úseku sportu, nejčastěji s posilami v kopané a v ledním hokeji. Stačí sledovat zprávy. Jaká stanoviska budou zaujímána u nás?
