Článek
Jak již leckdo slyšel, jedná se o aktuální, zároveň občas probírané téma. A leckdy dost třaskavé. Kupříkladu v současnosti. Za dost velkých „bolestí“ byl přijat konsolidační balíček, který zhoršil životní úroveň mnoha obyvatel. Avšak podle názorů ekonomů nic zásadně pozitivního nepřinesl a možná ani nepřinese. Navíc ze všech stran jako obyčejní občané slyšíme, jak máme šetřit atd. A pak se do médií dostane zpráva, že dojde k dost velkému navýšení příjmů politiků. Jako kdyby mělo jít o facku do tváře obyvatel. Leckteří si myslí a jsou přesvědčeni, že politici si za svou práci a hlavně za její výsledky zdaleka nezaslouží ani v současnosti pobírané peníze! Natož vyšší!
Podívejme se na pár údajů, abychom se lépe orientovali. Platy politiků u nás tvoří 2,3 násobek průměrné výplaty. Existují země, kde tzv. představitelé lidu berou více. A dokonce o dost než v ČR. Například v Maďarsku / 15krát /. Je však dobré vědět, že řada zemí má skromnější formát. Třeba Španělsko má méně než dvojnásobek. Některé tak činí dlouhodobě. Tradičně sem patří též představitelé skandinávských zemí. Jako vzor by si naši politici měli zvolit Itálii, kde výdělek politiků patří mezi nejnižší v Evropě. Kdybych měl být konkrétní, tak předsedkyně italské vlády za svou práci pobírá dokonce méně než poslanec! Jen nevím, jestli tam jejich poslanci, podobně jako naši, mají na sobě řadu funkcí / nadfunkcí a podfunkcí / v rozličných výborech, podvýborech, klubech, pracovních skupinách, komisích, že každý bere tolik peněz, o kterých se běžným lidem ani nesní.
Neslyšeli jsme kdysi náhodou, že politika je službou lidu? A opakovaně? A především v době po zahájení velkých společenských, politických a hospodářských změn? Kdy byl ostré kritice a obecnému odsouzení podroben předchozí systém tzv. výlučných osob? Jak říkal první prezident V. Havel - už nesmí docházet na speciální ubytovací prostory a rekreační pobyty, zvláštní zdravotní péči, pojídání speciálně vykrmených prasat atd. Leckdo si jeho slova dobře zapamatoval. Tím hůře a smutněji se mu dnes dívá na politickou scénu a její reprezentaci. A kdo by se podivoval? Nespočívá zde „náhodou“ jeden z hlavních zdrojů nostalgie po socialistické minulosti?
Kdybychom jejich působení, snad ani nebudu psát práci, měli měřit v duchu předchozí věty, kam bychom se dostali? Leckdo by patrně souhlasil s výrokem, že jisté osoby do politiky míří proto, aby uspokojily své osobní ambice a potřeby a vydělaly si docela velké finanční prostředky. Nemluvím navíc o skupině, která své výplaty vidí jako nízké, a tak si prostřednictvím kontaktů a různým způsobem získaných informací obstarají ještě vyšší. Někdy až řádově. A jak se mezi lidmi říká, každá malá domů se hodí a počítá, snad jen dodám, že u politiků by se spíše mohlo a mělo uvažovat o velké domů.
Historické zkušenosti ukazují, že výše jejich příjmu nemá vliv na míru jejich úplatnosti. Co kdyby byl navržen a vyzkoušen drobný experiment? V čem spočívá jeho podstata? Snížit jedné skupině jejich příjmy o třetinu a zkoumat, zda a jak se mění jejich prožívání, myšlení a především chování. Vedle nich vybrat druhou skupinu, kde by pokles činil polovinu. Ve třetí by se zastavil na pouhé třetině současného stavu. Ostatní by zůstali, na čem nyní jsou. A zkusme si představit, co by se odehrávalo. Myslím, že by nastal velký boj, kdo by ne/chtěl být v jaké skupině. Je možné, že by následovalo delší jednání, než jakého býváme svědky při opozičních obstrukcích. Vyslovuji pochybnosti, že by se dohodli snadno a rychle. Snad jedině za použití finty ve smyslu - „já tedy půjdu do té první, ale ty mi necháš něco ze svých peněz a na veřejnosti budeme vypadat hezky“. Pokud by se citelně sáhlo na peníze, poměrně brzo poznáme, jak kdo myslí svoji politickou činnost vážně a nakolik opravdu kráčí o proklamovanou službu lidu. Je nějaká šance pokus uskutečnit?
PS: co kdo říká na „vyhrožování“ ministra Jurečky, když mluví o 14 procentech? Neměl by si „raději“ sebekriticky připomenout, jak se zachoval před třinácti měsíci?
