Článek
Noví akumulátoři stranické moci a politického vlivu
V letošních krajských volbách se největšími lůzry stali opět voliči. To ovšem na pozadí volební účasti jak v krajských volbách, tak i senátních již dlouhé roky opakovaně nikoho příliš nezajímá v sekretariátech politických stran. V průběhu posledních dvaceti let tak při každých těchto volbách zůstalo ve vzduchu od 4,4 mil. (2004) do 5,1 (2008) miliónů voličů, kteří nevolili, a pro které svobodné volby od listopadu 1989 přestaly existovat, přestože ty komunistické byly kontrolované a osobní neúčast pečlivě sledovaná, včetně nepříjemných následků a dozvuků. Pro média tato skutečnost, jak jsem si všiml, nebyla dost mediálně atraktivní. Proto jsem byl rád, že aspoň moderátorky veřejnoprávní televize ČT24 Tereza Kručinská a Tereza Řezníčkova neváhaly na téma kumulací funkcí s odzbrojujícími úsměvy a profesionalitou vychutnat si nové stranické akumulátory.
Vždyť co není právně ošetřeno, je vlastně povoleno. A co je doma, to se počítá. Kultura politická či osobnostně předpokládaná je vnímaná asi jako kdysi ta Zemanova prezidentská kultura ká sem, ká tam, abych se vyhnul tečkovací obezličce. Přitom nejde jen o „vedlejšáky“, jak se vyjádřila paní hejtmanka Pecková. Už samotný fakt, že si strany řežou samy větev, na které sedí, je zarážející. Při takovém útoku poslankyň a poslanců z Poslanecké sněmovny na mandáty do krajů sněmovny, místa hejtmanů a fleky v krajských radách, včetně míst senátorů v daných obvodech, je ta větev asi dost prohnilá.
Místo, aby sloužila dalším členům ve straně a pomáhala jí pokrýt místa na kandidátních listinách krajů a obcí, či motivovala ke vstupu do řídnoucích řad politických subjektů ty, kteří stojí daleko za branami stranických kandidátů. Účet ale ještě není uzavřený a teprve obsazení krajských zastupitelstev a druhé kolo senátních voleb, které proběhne ještě tento týden, nám ukáže, jak jsou u nás v Českocourkově kořeny demokratické kultury a kultury politických stran hluboké. Možná i naznačí, kde skutečně leží jejich na první pohled neviditelné kořeny.
Kauza odvolání Ivana Bartoše, ministra pro místní rozvoj
Ukazuje se to i na poslední aféře, kterou podle mne dosti průhledně a bohužel, humpolácky a arogantně otevřel pan premiér Petr Fiala. Odvolal z vlády Ivana Bartoše, předsedu Pirátské strany Ivana Bartoše z výkonu funkce ministra pro místní rozvoj pro nezvládnutí digitalizace procesu stavebního řízení, kvůli kterému údajně kolabují stavební úřady a narůstají ekonomické ztráty.
Nebyl a nejsem určitě sám, který pátral, v čem je zakopaný pes této kauzy. Poté, co jsem vyslechl informaci bývalého ministra financí pana Pilného, jsem měl za to, že se jedná zejména o to, že nebyly provedeny zkušební testy. Ty mají zajistit vychytání všech chyb, s nimiž se teď na stavebních úřadech potýkají. Po povodních pro jejich plynulý chod je potřebné, aby byly rychle odstraněny. Část tohoto tvrzení převzala i ODS, když zdůvodňovala, proč premiér Fiala odvolal ministra Ivana Bartoše. Netušil jsem, že celá věc je daleko složitější, a že jako vždy v našem Českocourkově stojí před změnami k lepšímu na prvním místě prachy.
Oči mi otevřeli Reportéři ČT1, Zuzana Černá a Václav Crhonek, kteří o kauze digitalizace stavebního řízení přinesli vypovídající reportáž (16. 9. 2023).
(https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/224452801240025)
„Plán na digitalizaci byl připraven už od minulé vlády. Zakázku ve výši 2 miliard chystal stát od roku 2018 za minulé vlády ministryně Dostálové za Hnutí ANO za pomoci ICT Unie, která sdružuje některé firmy informačního a telekomunikačního průmyslu. Jejím prezidentem je Zdeněk Zajíček, vlivný člen ODS. Ministr Ivan Bartoš označil však toto řešení za předražené a vydal se jinou, řádově levnější cestou. Narazil ale na antimonopolní úřad a byznysové zájmy. A výsledkem je systém s mnoha problémy.“
Už dva a půl měsíce mělo fungovat digitalizované řízení. Systém, který to měl zařídit podle úředníků, ne úplně funguje. Prázdná pole na obrazovce je třeba vypisovat všechno ručně. Odkaz na konkrétní paragrafy, účastníky řízení, poučení, (Martin Báša, odborný referent pro oblast úřadu Středočeského kraje). Nefungovalo ztotožňování fyzických osob proti registrům, bez toho však nelze vypravit dokument, včetně chybějící komunikace
s adresátem osobně (úředník Středočeského kraje Josef Pospíšil, pracovník digitalizace dokumentů). Měl to být dokument století, který měl učinit získání povolení snazší a rychlejší. Nasazované aktualizace tato zlepšení však zdaleka neumožňují. Co dříve trvalo 20 minut, zabere nyní 2 hodiny.
Ministr Ivan Bartoš ovšem v reportáži uvedl, že ta křivka povolování staveb za červenec 2024 je adekvátní sezónnímu 7 % propadu, když to porovnával s předchozími obdobími.
Proč byl takovýto nedotažený systém spuštěn?
Jaromír Hanzal, IT expert, člen představenstva DigitalEurope, CEO AAVIT uvedl, „…že tam byla podmínka, že v třetím čtvrtletí tohoto roku budou spuštěny systémy. V opačném případě by nebyly naplněny podmínky národního plánu obnovy a Česká republika by riskovala ztrátu financí ne pro tento produkt, ale financí v rámci celého projektu. Stát, pokud by s novým systémem nepřišel, čelil by stomilionovým pokutám a odložit to nešlo.“
Proč se vláda ČR rozhodla spustit zcela nový systém k IT zakázkám
Vláda má jinou představu, jak systém stavět, kolik za něj zaplatí a co má obsahovat. Prvním systémem měla být právě digitalizace stavebního řízení. Stát totiž neměl dostatečné kompenzace, úředníci byli rádi, když jim to někdo dodal na klíč, oni k tomu pak přišli bez toho, aby se o to museli starat. Toto se vždy promítalo do ceny a stát tímto způsobem tyto informační systémy objednával dlouho. Trh tomu byl přizpůsobený.
A kdo z toho nastavení profitoval?
„Ti dodavatelé zcela jistě profitovali z neznalosti státu, kterému pak mohli navyšovat ceny, které stát zaplatil“, uvedl Martin Burian, další IT expert, člen představenstva ASWA. „Aplikace je pak nastavena tak, aby v ní nikdo jiný pokračovat nemohl, máte pod kontrolou data, a když se stát brání, že by to dal raději někomu jinému, kdo je levnější, tak vlastně nemůže.“
A na takových systémech stát v mnoha případech fungoval. A nic na to neměl změnit digitalizační systém, ve kterém ho připravovala minulá vláda a ministryně Klára Dostálová z hnutí ANO. Expertovi Burianovi to připomínalo návrat do devadesátých let, „kdy někdo
ve Fabii bude objíždět republiku a instalovat aplikace toho programu na jednotlivé stavební úřady, což je zásadně drahé a neodpovídá to požadavkům a možnostem této doby.“
Ministr Ivan Bartoš tento projekt zrušil. Byl pro něj mimo jiné předražený. A na poslední chvíli začal digitalizaci systém stavět od nuly. Vypsal nový tendr na dodavatele ceny za 400 milionů korun. Ze Zdeňka Zajíčka se stal jeho největší kritik, který řekl, „že ho mrzí, že se přehodnocují projekty, některé připravené věci, které stály mnoho lidí mnoho úsilí, a to i relativně hodně peněz. Celá ta příprava trvala 4 roky a potom šmahem jenom prohlásit z nějakých důvodů, kterým popravdě řečeno ani nerozumím, že se všechno přehodnocuje, to je divné, a nepovažuju to za odpovědné“. (30. 10. 2023)
Pan Zajíček se dostal do sporu i s Janem Kaslem, šéfem komory Svazu architektů. Zdeněk Zajíček mu poslal ostrou esemesku, „…co to vykládám, že shazuji to, co oni měli připravené. My jsme to ale nikde neviděli, jak to fungovalo. Já si myslím, že se dá za IT systém utratit cokoliv a tady, tahle republika je zvyklá za IT zaplatit miliardy, které nakonec nefungovaly, víme, jaké tady byly slepé eseročky. Mně je sympatické na té snaze ministerstva to udělat za rozumné peníze“.
A ve stejné době ministr Ivan Bartoš začal mluvit o reformě Úřadu pro hospodářskou soutěž (ÚHOS), takzvaného antimonopolního úřadu, který rozhoduje o důležitých zakázkách pro MMPr. Tato reforma je jedním z bodů programového prohlášení vlády. „Ministr Ivan Bartoš byl jedním z mála ministrů, který se odvážil o zásadní změnu v protikorupční oblasti“, řekl Jan Dupák, analytik Transparency International ČR.
V té době se objevila nová neznámá firma Systém Servis - telekomunikace z Opavy a napadla Bartošův systém u antimonopolního úřadu. Firma se šesti zaměstnanci a minimálním ziskem. Přesto tvrdila, že se chtěla ucházet o zakázku ve výši 400 miliónů korun. Pan Svoboda, jeden z vedení firmy na otázku, s kým v této zakázce chtěli spolupracovat a kooperovat, se odvolával na obchodní tajemství. A antimonopolní úřad, 7 měsíců do spuštění ostrého startu nového systému, tendr zrušil.
Kdo systém vyrobí, nebylo jasné. Ministr Bartoš vybral tedy systém sám s vědomím toho, že nebude mít všechny funkce, které předtím sám sliboval. Na začátku září 2024 za to dostal milionovou pokutu od ÚHOSu.
Kdo se komu mstí?
Ministr Ivan Bartoš se opírá o programové prohlášení vlády a o jednání z 23. 6. 2023 MMPr s antimonopolním úřadem a protikorupčními organizacemi. Teprve v září toho roku bylo vydáno rozhodnutí prvního stupně antimonopolního úřadu na návrh firmy Systém servis, která tendr napadla. Martin Švanda z ÚHOS otázku obrátil, zda to není MMPR, které využívá této reformy jako nějakou páku na ÚHOS, aby vyšel vstříc MMPR s tím, že právě skrze reformu byl na ÚHOS vyvíjen nátlak.
S novým systémem od 1. 7. 2024 počítal zákon. Martin Báša ze středočeského stavebního úřadu hovoří o dobré myšlence, která představuje hromady dokumentu, které nemusíme nosit, ale provedení vázne. A na otázku jaké budou náklady, ministr Bartoš uvádí, že jsou rozloženy do třech let a představují celkem 650 milionů korun.
Kriticky se vyjadřuje i Zdeněk Zajíček. V písemné odpovědi napsal: „Firmy, které jsou členy ICT, se běžně ucházejí o různé zakázky a jsou v tvrdém konkurenčním boji, dokonce i mezi sebou navzájem nebo s firmami mimo ICT unii. Nebojí se transparentně soutěžit a jsou na to zvyklé. Nemohu se však ubránit dojmu, že se někdo snaží jen vytvořit kouřovou clonu a odvést pozornost od problémů, které si sám způsobil.“ Tvrdí, že tendr dokonce nenaplňuje platný stavební zákon.
Do svazu ICT UNIE patří i společnost Zdeňka Zajíčka Vita Software, která spravuje systém asi pro 80 % úřadů, od kterých za to inkasuje peníze. A to už od devadesátých let. Nyní o byznys přišla a do nového tendru se nepřihlásila.
Jan Kasl k tomu v reportáži dodává: „Ať si to Zajíček vykládá, jak chce. ICT unie má své zájmy. Zájmy, které jsou v tom sdružené, je vydělat co nejvíce a dělat co nejdražší systémy, ať to stát zaplatí. Já v tom vidím významný důvod kritiky. On bude říkat, že má z pozice prezidenta komory pravdu, že musí hájit zájmy členů.“ A právě VITA Software chtěla po státu 360 milionů korun za to, že předá data z původních systémů. A navíc její jednatel píše mailem ministrovi. „Prý by měl klid, kdyby systém zůstal u společnosti VITA Software.“
A jak to vysvětlila společnost VITA Software?
Odpověď poslala až po několika urgencích a následně tento mail firma popřela, že ho neposílala ministru Bartošovi. Jejich mail je však v záhlaví usvědčuje o pravém opaku. A reportérku ČT, která se na to ptala, „gentleman“ Zdeněk Zajíček, jak je patrno ze záběrů, arogantně ignoroval.
Podle experta Hanzala: „Negativní vnímání digitalizace je pro stát rizikem, aby se stát v dalších oblastech digitalizoval, protože to nebude mezi občany a voliči populární. Ale my to vidíme jako riziko pro naši konkurenceschopnost. Spíše doháníme, co jsme měli udělat dříve, než že bychom dělali něco extrémně objevného.“
Reportéři ČT konstatují: „Digitalizace řízení byla první vlaštovkou moderního e-govermentu. Stát plánuje vyměnit celou řadu klíčových IT systémů, které dnes stojí i stovky miliónů korun ročně. 30 let starou správu daní, 40 let starý systém na vyplácení důchodů nebo systémy na elektronizaci zdravotnictví.“
Smutný obrázek
dokresluje i několik čísel z článku Jana Moliče „Kdo získá digitalizaci stavebního řízení?“ z Britských listů “
Bartošovo stavební řízení mělo stát celkově 650 milionů korun. Pro srovnání: OpenCard = 1,7 miliardy korun (a fiasko).
Czech POINT = 2 miliardy jen do roku 2014, NKÚ.
Software OKsystemu na MPSV = 6 miliard jen do roku 2017, Ekonomický deník.
Datové schránky = 6 miliard jen do roku 2019, Lupa.cz.
Systém elektronického mýta = 22 miliard (!) do roku 2016, NKÚ.
A končí otázkou: „Je ale stavební řízení až taková tragédie?“
A v čem konkrétně? Funguje po tři čtvrtě roce vývoje hůř než registr vozidel po svém spuštění? (Stavební řízení je přitom mnohem komplikovanější systém než nějaký registr!) Opravdu se někdo domnívá, že by dokázal udělat digitální stavební řízení za tři čtvrtě roku líp? Já vím, že ne, protože jsem programátor.
Jenže tady o tohle vůbec nejde. Nikdo nepředpokládá, že stavební řízení bude fungovat lépe do konce roku. Nebo příštího. Jde o to zakázku předat spřátelené firmě, která ji bude dokončovat za tři sta milionů korun (které se nakonec ukážou jako jedna miliarda) a poté bude stát platit 500 milionů korun ročně za provoz, navíc skrze „desátky z každé prodané jízdenky“ budou další lobbisté dostávat všimné.
O co se teď hraje?
O novou cestu. „Půjdeme novou cestou, která je odvážná, není tak pohodlná, je trnitá jako dosud, je nutná, přinese spoustu úspor, užitku, zlepšení, a o to se hraje na mnoha frontách. I o to, že na většině ministerstev jsou také historické informační systémy. Je tam obrovské množství dat, které pravděpodobně někdo má, a měl by je mít stát dobře pod svou kontrolou, takže se hraje o hodně“, uzavírá expert Martin Burian.
A nejen to. Na zmíněných frontách nedočkavě vyhlíží Hnutí ANO, ale i další mimoparlamentní skupiny, se kterými se paktuje bývalý prezident Zeman, jak dopadne druhé kolo voleb do Senátu do jedné třetiny Senátu, aby se poté dále ANO pokoušelo vyvolat předčasné volby.
Z procesu dosavadního průběhu digitalizace mi není jasné, proč pan premiér neoznámil přímo ministru Ivanu Bartošovi, že se rozhodl jej odvolat a neprojednal jeho odvolání s koaličními partnery. Nechal se údajně uspokojit termíny odkladů, které mu předkládal ministr Bartoš, přestože musel znát důvody a podstatu zpoždění, v němž hlavní místo měly byznysové zájmy pana Zdeňka Zajíčka, údajně vlivného člena ODS, který vedle firem nakloněných ODS zastupoval i zájmy firem podporující hnutí ANO.
Uvažované náklady za ministryně Kláry Dostálové za vlády Hnutí ANO měly činit, jak bylo výše již zmíněno, 2 miliardy korun, a to v souvislosti s pravidelně se opakujícími volbami do Parlamentu není přehlédnutelná záležitost, kdy každá sponzorská koruna přijde ve volbách vhod. Otázkou je, proč tyto více náklady měly nebo budou muset zaplatit zase již zmínění voliči. Nebo proč peníze firem, jak konstatovali experti IT, mají přednost před úsporami, užitím a zlepšením fungování veřejné správy, která přece funguje pro všechny občany.
P.S.: Dokážu pochopit slova Jana Lipavského, ministra zahraničních věcí, že si přeje a chce zachovat kontinuitu dosavadní zahraniční politiky České republiky. Tím spíše, že je částí jak parlamentní, tak mimoparlamentní opozice zpochybňována a negována. Bylo by podle mne ale na místě, kdyby o setrvání ve funkci ministra požádal o souhlas Pirátské fórum. Je to nejen slušnost, ale také apel na zdravý rozum v této straně.
V případě, že by Pirátské fórum nesouhlasilo, měl by důvod se jejich rozhodnutím neřídit. Zahraniční politika České republiky a její ukotvení v paktu NATO a Evropské unii jsou pilíři demokratické politiky a bezpečnosti naší země, o které jsme si za komunistů netroufali ani snít. Pravda, některým neo-soudruhům s marxistickým polibkem zničující sebedestrukce stávajícího uspořádání světa to dodnes ještě nedošlo. Ale třeba se ještě dočkám.