Článek
BMZ „Brusel musí zemřít“ (BMZ - čistě náhodná státní poznávací značka?)
Kdeže? Jedna z dalších Turkových europoslaneckých provokací. S hajlovaním, jak tvrdí, dávno skončil, počkáme si ale raději na šetření České policie. I když se od ní, tak jako v případě pokračujících diskriminačních výroků Tomia Okamury, nic zásadního pravděpodobně nedozvíme. Maximálně konstatování, že se stalo, co se stát nemělo.
Co ale není náhodné, jsou výroky Filipa Turka na adresu Evropské unie: „Výzvy k sankcím a podmínění financování EU byly vnímány jako potencionálně kontraproduktivní pro diplomatické vztahy,“ řekl Turek. Že by jednal prorusky, odmítl. „Jestli principiální anti-intervencionismus někdo vnímá jako pro ruskost, měl by se začít léčit s duševní poruchou,“ dodal europoslanec.
Škoda jen, že tento principiální anti-intervencionismus nezazněl od pana Turka v případě putinovské vojenské intervenční anexe Krymu v roce 2014. Pravda, kdo by to tehdy od „bitkaře a rváče z Jižňáku“ očekával. Vsadil na auta, poznal trochu svět a starou dobrou zkušenost, že všude je chleba o dvou kůrkách.
Avšak když Putin 24. února 2022 vtrhl s ruskou armádou na Ukrajinu a začal ji okupovat, se již pro pana europoslance Turka staly sankce a podpora Ukrajiny něčím potencionálně kontraproduktivním pro diplomatické vztahy. Zkušenost chleba o dvou kůrkách špatného a dobrého přestala pro něho platit. A nedej Bože, když někdo jednu z těch dvou kůrek v Putinově válce na Ukrajině vnímá za pro ruskou, zločineckou a teroristickou, měl by se podle pana europoslance „začít léčit s duševní poruchou“.
Ale tak jednoduché to, pane Filipe, není. Ti, kdo si s Vámi se Zemanem a Klausem v čele jejich kliky pohrávají jako s panenkou Barbie, dobře vědí, jaká slova Vám ukládat do hlavy a pak do úst, aby v Moskvě věděli, že v Česku mohou s pátou kolonou určitě počítat.
Stejné anti-intervencionistické zdůvodnění jste zaujal v případě Gruzie a také Moldavska, kde jste však nehlasoval. I zde jste ale zaobalil svůj názor do - na první pohled - nic neříkajících slov: „Ačkoli uznávám výzvy, kterým Moldavsko čelí, zastávám vyváženější přístup, který respektuje autonomii země a umožňuje jejím občanům určit vlastní cestu.“ Z nich jsou nejvíce rozporuplná slova, v nichž mluvíte „o respektování autonomie země, která umožňuje jejím občanům určit vlastní cestu“.
Zase takzvaně odfláknutý dějepis událostí. Moldavská republika, parlamentní republika, vznikla 27. 8. 1991 odtržením od Sovětského svazu po pokusu o puč, který proběhl 19. 8. 1991. Podněsterská moldavská republika, zkráceným názvem Podněstří, je de iure integrální součástí Moldavska, ale de facto nezávislý stát ve východní Evropě podporovaný Ruskem, který se v roce 1990, resp. 1991 odtrhl od Moldavské SSR a stal se příčinou vzájemné války. Ta vyvrcholila intenzivními boji v březnu 1992, které ukončil zásah ruských vojenských jednotek v městě Bendery, kde probíhaly nejtěžší boje v červenci 1992 (1000 mrtvých, z toho 400 civilistů).
Přestože politický vývoj Moldavské parlamentní republiky znamenal návrat komunistů k moci, kterou si udrželi až do roku 2021, tak hovořit o respektování autonomie je v těchto Vámi opominutých souvislostech a kontextu jasný vzkaz, pane Filipe, ke kterému vyváženému přístupu, podepřeném vojenskou intervenční silou, se přikláníte a hodláte jej respektovat jako člen páté kolony. A to i přesto, že jste byl zvolen do Evropského parlamentu v demokratických volbách voliči a voličkami, kterým v drtivé většině tyto kontextuální souvislosti unikají. Stejně jako Vám unikají. Možná ale z poněkud jiných důvodů, které se diametrálně ale liší od těch unijních. Tyto důvody, mimo jiné po třiceti letech od uzavřeného příměří mezi Moldavskem a Podněstří, dovedly Parlamentní shromáždění Rady Evropy k závěru, v němž označilo „Podněstří jako Ruskem okupované území“.
Brzy Vám bude 40 let a možná jste neměl takové štěstí jako já projít komunistickou „léčbou“. Ale objektivně musím uznat, že i po listopadu 1989 jsem o příčinách této „léčby“ věděl stejně málo a měl jsem v tom ještě poměrně, jak se říká, velký hokej jako většina obyvatelstva. A že v tomto hokeji byli a bohužel, zůstávají vykonavatelé ruské bezpečnostní služby, respektive KGB a dnes FSB a GRU stejnými mistry světa, jako jimi byli tenkrát desítky let sovětští hokejisté.
Vím to proto, že po listopadu 1989 nedělám ve svém volném čase prakticky nic jiného, než že se dovzdělávám a doháním, co nám komunisti chtěli ukrást na věčné časy i s naší pamětí. A to upřímně nepřeji ani Vám, ani všem ostatním, kteří na to zapomněli nebo těm, kteří to dosud nechtěli, či nechtějí pochopit.
Budoucnost je sice pro nás všechny společná, ale nabytá svoboda je jen jedna. A nejvíc bolí, když ji ztratíte.
