Článek
V tento den (8. 10. 2019)
Před 5 lety
Sdíleno s: Petr Kahovec, Otakar van Gemund, Bohuslav Hamáček, Sam Luděk Šnirch, Vladimir Libal a 4 další
Zveme a omlouváme se nejen za technické a organizační potíže, které přípravu této akce provázely. V případě silného deště uvedená projekce odpadá. Nejsme tak bohatí, abychom disponovali několika aparaturami. Děkujeme za pochopení, i za to, že spolu s Vámi to nevzdáme. Tak ještě jedno kolečko v našem maratonu, v němž už zase někdo obsah přílohy s programem znepřístupnil.
Právní stát a jeho zákony platí pro všechny. Nezapomněli jsme…
Dnes, 8. 10. 2019 v 18.30 před sochou T. G. Masaryka pokračujeme v zápase o Právní stát a sociální spravedlnost.
Program:
1/ Magda Maruškovičová – Připomenutí narozenin Václava Havla
2/ Adrien Sehnal – Rozpad právního státu
3/ Martin Exner, starosta – K problematice eura
4/ Adrien Sehnal - Exekuce
5/ Miloslav Jonák – Bylo, je a bude…
6/ Jitka Blažová – Podpora ze Železných Hor
7/ Heřman Chromý – Ještě k ústavní žalobě
8/ Adrien Sehnal – Pěstounství
9/ Stan Ivasyuk – Právní stát u nás, na Ukrajině a v Rusku
10/ František Laudát
Ano, byla to jedna z těch lepších demonstrací před Hradem, kde socha T. G. Masaryka útrpně s námi přihlížela a my s ní komentovali a protestovali proti poloprezidentským pokusům Miloše Zemana z Lán posilovat protiústavně své prezidentské kompetence ve prospěch komunistické politiky Číny, obhajoby Putinovy anexe Krymu v roce 2014 a bezpáteřní spolupráci s tehdejší vládní divizí Agrofertu v čele s jeho majitelem a premiérem vlády České republiky Andrejem Babišem za podpory koaliční účasti ČSSD a poslanců KSČM. Hustě tehdy pršelo, ale vydrželi jsme. Obavy vyřčené v nejvýstižnějším projevu Stana Ivasyuka se nejen naplnily, ale bohužel, překročily i naše černá očekávání.
A po pěti letech (8. 10. 2024)
Znovu zrozená Zemanova klika lidí všeho schopných od obdivu symbolů nacistické a stalinistické říše, přes obstrukční destrukce opozice paralyzující činnost v Poslanecké sněmovně, až po snahu rozložit Evropskou unii a pak z ní vystoupit, včetně sabotování mezinárodní finanční podpory Ukrajině, bránící se před Putinovým genocidním terorismem, pokračuje tato klika ve zlehčování ruské agrese a Putinovy nestoudné zvůle tím, že vyzývá a volá po vyjednávání s ruskými okupanty na Krymu, v Luhanské a Doněcké republice bez toho, aby tato území svrchované a nezávislé Ukrajiny nejdříve opustili.
Proto dnes tato klika čeká s netrpělivostí na výsledky letošních prezidentských voleb v USA. Trumpovo vítězství ve volbách a poté jeho případný odchod, respektive Spojených států, tentokrát z Evropy, tak jako prezident Trump odešel z Afghánistánu a ponechal ho Talibánu, tak jako opustil Sýrii a její demokratické ambice nechal na pospas s kurdskými spojenci syrskému prezidentovi Bašár al Asadovi a Moskvou podporovaným iráckým generálům, kteří uprchli do Sýrie z Iráku za pádu Husajnova nenáviděného tyranského režimu, tak čeká tato klika i na vítězství Trumpa, které má uvolnit ruce Putinovu režimu na jeho cestě za ztracenými mocenskými pozicemi ve střední a východní Evropě.
Make America Great Again
Trumpovo prohlášení, že zařídí mír za 24 hodin, není nereálné. Pod heslem Make America Great Again je naplní ukončením finanční podpory Ukrajině, která svou dosavadní finanční výší jednoznačně násobně převyšuje finanční podporu Ukrajině od zemí Evropy a Evropské unie. V té pak si ještě řada zemí dosud neplní dvouprocentní členský příspěvek do rozpočtu Severoatlantické aliance. Česká republika údajně splnila tento závazek až v letošním roce.
Evropa je dál od USA než Rusko od Evropy
Trumpova obchodní válka s komunistickou Čínou je vodou na mlýn ruské imperiální politiky. Umožňuje dočasně podvázat ekonomickou rozpínavost Číny, postavené na otrocké práci stále několika set miliónů lidí jeden a půl miliardové čínské populace a její investiční politiku, těžící z volného přístupu k průmyslovému a intelektuálnímu potenciálu USA a Evropy.
Tato Trumpova prvoplánová strategie tak hodí přes palubu nezávislost a svrchovanost Ukrajiny. Tu oba případní prezidenti Putin a Trump ověnčí nějakým dalším závazkem
o snížení počtu jaderných hlavic, či jinou smlouvou, kdykoli ruskou stranou vypověditelnou, údajně tak zachraňujíce světový mír před III. světovou válkou, přestože se v něm od roku 1945 válčilo a válčí bez přestávky v různých zástupných konfliktech po celém světě.
Skutečná Gerasimova hybridní válka jako pokračování předchozích ruských válek jinými prostředky dál posílí své infiltrační vlny v Evropě. Putin, případně po něm nastupující vítězná věrchuška a její nekončící vnitřní boj o moc mezi FSB a GRU, který pokračuje i po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, získá dalších cenných několik let na dobytí nejen svých bývalých satelitů, zemí RVHP a Varšavské smlouvy, ale i zemí Západní Evropy. Ty „kouzlu“ moci kapitálu a korupce, včetně té ideologicko-marxistické, stále poměrně snadno podléhají.
Velká rozloha Ruska je důležitým určujícím faktorem jeho hospodářské činnosti, přičemž některé zdroje odhadují, že se v Rusku nachází více než 30 procent světových přírodních zdrojů. Světová banka odhaduje celkovou hodnotu ruských přírodních zdrojů 75 bilionů dolarů. To znamená, že Ruská federace ve svých zbývajících republikách žila a pokračuje žít i nadále po rozpadu Sovětského svazu na vnitřní dluh.
Rostoucí bída obyvatel a infrastrukturní, sociální, zdravotní a vzdělávací deficit v odlehlých či vzdálených republikách daleko od Moskvy se bude dále prohlubovat pravděpodobně po další tři či více dekád v přísném autoritářském režimu, postaveném na represi a tyranské justici odsuzující své názorové odpůrce k drakonickým trestům odnětí svobody.
A u nás v Českocourkově
Nerad, leč vidím, že po více než 50 letech více či méně nesvobodné, spíše kapitulující
a bezpáteřní české politiky od Mnichova až po listopad 1989 jsme se s jejími důsledky
a vlivem nestačili vypořádat. Lze sice pochopit do jisté míry, že o tak malých zemích, ale dnes se totéž dá říci i o iluzích Evropy, budou stále ještě rozhodovat a rozhodnou nakonec země s největším jaderným potenciálem.
Co však je třeba již dnes odsoudit, je, jak bezostyšně se na tuto pravděpodobnou variantu vývoje moci geopolitické a následně té státní již teď připravují političky a politici této Zemanovy kliky, převážně děti z Husákovy normalizace, pro které mnohé z nich svět a politika začínaly maximálně rokem 1968 a tento svůj potenciál zúročili až po rozpadu Československa v roce 1992; a to při dělbě o moc a zisk při privatizaci takových nadčasových statků jako je půda, vodní zdroje, nerostné suroviny, veřejný, pozemní a vzdušný prostor.
Nepochybuji, že o to málo, co naší zemi zbylo z minulých časů, se pak mezi sebou poperou s vynalézavostí sobě a kapse vlastní, jak se sluší a patří bez ohledu na zájmy daňových poplatníků. Tedy po té rvačce budou tyto zájmy sice někomu vonět a těm ostatním vyždímaným určitě zase smrdět.
