Článek
Pikantní byl i návrat Tomáše Chorého do klubu, se kterým zažil spoustu krásných fotbalových let. Další otázkou bylo, s jakou taktikou přijedou sešívaní do Doosan Areny. I remíza by Slavii stačila ke spokojenosti.
Jestli šli domácí fotbalisté s nějakým taktickým plánem do utkání, tak hned ve druhé minutě jim ho roztrhal Tomáš Chorý, který prvním gólem šokoval domácí hráče i fanoušky. Na pravé straně mu předložil přes vápno Douděra přízemní centr a bývalý plzeňský forvard se nemýlil. To byla pro Viktorku studená sprcha. Naštěstí ji z nepovedeného úvodu vysvobodila ruka Zimy. Já nevím, myslím, že ani nevěděl, jak mu to na ruku spadlo. Účastnil se souboje ve vápně a asi by si ji musel uříznout, aby mu na ni balon nespadl. Pravidla znějí jasně a rozhodčí neměl jinou volbu, ale mně se tohle nelíbí. O poločase se to řešilo v televizním studiu, kde bylo řečeno, že mohl dát ruku jinam. No, já si dovolím nesouhlasit. Pokud jste v náklonu dopředu, tak ruce dáváte automaticky před sebe. Nevím, jak by padal s rukama za zády.
Druhá ruka byla jasná. Vašulín neodhadl dráhu míče, podskočil ho a balon mu na ruku jednoznačně spadl. Ještě to zkoušel uhrát, že mu to spadlo nejdříve na hlavu a až poté na ruku, ale žádný záběr to neprokázal. Tady nebylo o čem. Možná jen doplním, že mě překvapilo rozhodnutí trenéra Koubka dát přednost Vašulínovi před Durosinmim. Vím, že byl dlouho zraněný, ale čekal bych už od něj větší minutáž než 25 minut.
I přesto, že v první půli padly tři góly, o fotbale se moc mluvit nedalo. Spíše jsme byli svědky mnoha tvrdých soubojů, spousty faulů a bojů o střed hřiště. Střely jsme vlastně žádné neviděli. Prostě bojovné utkání, kde byla znát důležitost tohoto mače pro oba týmy.
Druhá půle začala jako ta první. Po minutce a půl rohový kop Slavie a Ogbu na přední tyč krásnou hlavičkou znovu potrestal nepozornost domácích. Myslím si, že tento gól rozhodl. Jdete do druhé půle s tím, že to zvrátíte, že na soupeře vletíte a za minutu dostanete gól. Tady už se nad domácími stahovaly těžké mraky. Ono mi přišlo, že to nebyla ta kombinační Plzeň, na kterou byli její fanoušci zvyklí. Bylo to dáno pochopitelně kvalitou soupeře, který byl velmi dobře připraven a domácím nepovolil jejich nejsilnější zbraň. Červ byl vystřídán, což nebývá zvykem, a Pavel Šulc, i když se snažil, neměl tentokrát nárok něco s výsledkem udělat. Hosté ho prostě k ničemu nepustili.
Po třetí brance se Slavia podvědomě zatáhla a hlídala výsledek. I díky tomu měla Plzeň několikaminutovou pasáž hry, kdy to létalo do vápna Slavie docela nebezpečně, ale hosté to ustáli. S přibývajícími minutami byla vidět marná snaha domácích něco s výsledkem udělat. To na druhé straně mohl navýšit dvakrát Provod, ale Jedlička byl proti. Jinak si to ve druhé půli vedoucí tým tabulky zkušeně hlídal.
Pro nezaujatého fanouška takový zvláštní zápas. Padly čtyři branky, ale fotbal vlastně nic moc. Tomáš Chorý se stal hlavní postavou tohoto soubojového duelu, kdy dvěma brankami sestřelil svého bývalého chlebodárce a tomu současnému už zřejmě jistě zajistil titul. Slavia byla takticky lepší a vyhrála zaslouženě. Byla kompaktnější, vyhrávala ty první a druhé odražené míče. Plzeň si v podstatě nevytvořila nic a trochu mě fotbalově zklamala. Myslel jsem si, že zatopí Slavii více, ale dnes na to neměla.
Výsledek tohoto utkání znamená, že Slavia jen stvrdila to, co už bylo dáno před tímto zápasem, a prohrát titul si může už jen sama. Plzeň bude bojovat se Spartou a Baníkem o druhé místo. O drama tak fanoušci do závěrečných kol dnešním výsledkem jistě přišli. K fanouškům Slavie nepatřím, jsem na opačné straně, ale za tuto sezonu si sešívaní titul zaslouží. Sparta prožila hrůzostrašný závěr podzimu jak herně, tak i výsledkově. Klub z Edenu naopak během sezony držel výsledkovou stálost a hrál nejlepší fotbal. Právě v posledních podzimních kolech se lámal chleba. O titulu tak bylo rozhodnuto už během zimy a dnešní duel potvrdil, že si ho Slavia zaslouží.
Autor: Jan Lajbl
