Článek
Parachute payments mají pomoci klubům zvládnout velké propady příjmů, ale zároveň už roky vyvolávají ostré spory o férovosti systému.
Proč tento polštář vůbec vznikl?
Když v roce 2006 začaly poprvé tzv. padákové platby proudit na účty sestupujících klubů, šlo o reakci na reálný problém. Premier League se začínala měnit v globální komerční monstrum. Rozdíl mezi příjmy klubů v první a druhé lize byl tak obří, že se sestup rovnal finančnímu infarktu.
Kluby měly smlouvy šité na Premier League – hvězdné platy, drazí hráči, vysoké výdaje. Ale po sestupu náhle zmizely všechny velké peníze z televizních práv.
Parachute payments měly propad zmírnit. Dnes už jde o systém tříletých výplat, které se v prvním roce po sestupu rovnají asi 55 % prvoligového podílu na televizních příjmech, ve druhém roce 45 % a v tom třetím už jen 20 % - a to ještě pouze pro týmy, které byly v Premier League minimálně dvě sezony.
Pomoc, nebo privilegium?
Ve své podstatě jde o logický nástroj: když sestoupíte, dostanete čas. Čas prodat hráče, snížit platy, zreformovat klub bez hrozby insolvence. Jenže problém je v tom, že padákové platby zdaleka nejsou jen záchrannou sítí - staly se konkurenční výhodou.
V Championship, druhé nejvyšší anglické soutěži, je finanční nerovnost extrémní. Kluby s parachute payments mají často dvakrát větší rozpočty než jejich soupeři. Můžou si dovolit udržet lepší hráče, investovat do posil a jejich šance na návrat jsou výrazně vyšší než u zbytku ligy. V sezoně 2020/21 rozdělila Premier League mezi propadlíky přes 230 milionů liber. Zbytek ligy dostal zlomek v podobě tzv. solidarity payments.
Komu padák pomohl a komu naopak ne?
Zkušenosti jsou smíšené. Norwich City a Fulham dlouho využívaly systém téměř jako výtah – sestoupí, dostanou peníze, udrží jádro týmu a vrátí se. Ale ne všichni přistanou do měkkého. Sunderland po sestupu inkasoval přes 90 milionů liber, přesto spadl až do třetí ligy.
Aston Villa musela po dvou letech padákových plateb hledat nové majitele. Huddersfield spadl z Premier League v roce 2019 a do dneška se do ní nevrátil. Systém pomáhá, ale neodpouští špatné vedení.
Hlavní výtka kritiků zní jasně: parachute payments vytvářejí značný rozdíl v Championship. Některé kluby mají vše - rozpočet, kádr a zmíněný padák. Ostatní se dřou s minimem a snaží se udržet krok. Šéf EFL Rick Parry systém označil za „zlo, které musí být odstraněno“.
Dopad je patrný i v tabulce. Statistiky ukazují, že týmy s padákovými penězi mají zhruba dvakrát vyšší šanci na postup. Finanční síla sestupujících deformuje soutěž. A kluby, které padák nemají, jsou často tlačeny k riskantnímu utrácení, jen aby se udržely v závodě.
Změní se něco?
Debata o padákových platbách se v roce 2024 znovu dostala napovrch. Nový nezávislý fotbalový regulátor ze strany státu dostal pravomoc přezkoumávat vliv systému a doporučit změny. Premier League zatím trvá na zachování systému – tvrdí, že bez padáků by kluby sestup riskovaly mnohem méně ochotně a liga by byla méně soutěživá.
Změny ale visí ve vzduchu. Ekonomové navrhují snížit objem i délku plateb. Někteří chtějí místo padáků zavést spravedlivější sdílení televizních příjmů. Zatím nic z toho není na spadnutí. Ale tlak roste. EFL požaduje větší solidaritu.
Autor: Petr Křenek
